Nejdůležitější práce na světě - je práce na sobě .

Osobní volba hraje v životě člověka důležitou roli.
V myšlenkách vždy převládá to, k čemu není Osobnost
lhostejná. Člověk by měl častěji pozorovat situaci
v sobě, to, o čem přemýšlí, a ptát se, co si tady a teď
volí: utrpení tohoto světa nebo Věčnost pro sebe a svojí
Duši? Vždyť v životě je nejdůležitější spása svojí Duše.
Když člověk spasí svoji Duši, spasí i sám sebe. Život,
a to i ten nejdelší, velmi záhy končí, a končí náhle. Každý
jeho okamžik v materiálním světě neúprosně hltá
čas. Mimochodem ruské slovo „ad“ (v češtině znamená
„peklo“ – pozn. překladatele) znamená v sanskrtu „být,
hltat, pohlcovat“, nebo řečeno staroruským jazykem
„žrát“. Tento materiální svět dříve lidé považovali právě
za místo, které dnešní náboženství nazývají peklem,
a bylo zobrazováno v podobě nestvůry, která požírá
 lidi, jejich osudy a Duše. Ale pokud si člověk dnem
i nocí přeje spásu své Duše, každý den na sobě pracuje,
dává mu to šanci dostat se navždy za hranice
materiálního světa, za hranice utrpení a neustálého
převtělování.
Aby bylo možné svoji Duši spasit, je třeba tímto
přáním žít. Musí to být jediná vládnoucí touha člověka
v jeho životě, nezávisle na okolnostech jeho osudu.
Člověk ovšem obvykle, i když stane na duchovní cestě,
tak po ní jde s nákladem mnoha banálních, pozemských
přání, mezi jejichž pokušeními je pro něj těžké
udržet to jediné přání vycházející z Duchovní podstaty.
Proto jeho otázky často vycházejí z rozumu.
Na toto téma znám jedno dobré podobenství. „Jeden
mladý člověk přišel k Mudrcovi, který seděl v pozici
lotosu na břehu řeky. Rozhodl se, že mu dokáže svou
úctu a že mu ukáže všemi možnými způsoby, že je
připraven stát se jeho učedníkem. Mladík považoval
za nezbytné zeptat se ho na otázku, na kterou, podle
jeho názoru, Mudrc určitě odpoví a tím na sebe obrátit
jeho pozornost. Mladík se ho tedy zeptal: „Co mám
udělat pro to, abych se stal Moudrým a abych spasil
svoji Duši?“ Oproti očekáváním mu Mudrc však nic
neodpověděl stejně jako ostatním lidem, kteří k němu
téměř celý den přicházeli, dávali mu otázky, stěžovali
si na problémy nebo jednoduše vyjadřovali svou úctu
k němu. Mladý člověk se rozhodl, že dá najevo svou
houževnatost a pokaždé, když se někdo Mudrce na
něco ptal, opět mu pokládal svoji důležitou otázku.
Ale Mudrc, stejně jako předtím, stále mlčel.
I stalo se, že k večeru přišel k Mudrcovi sedícímu
 v pozici lotosu chudák s těžkou nůší a zeptal se, po
jaké cestě má jít, aby došel do nejbližšího města. Mudrc
se rychle zvedl, vzal si chudákovu nůši na svá
záda, odvedl ho na cestu, ukázal mu směr a podrobně
mu vysvětlil, jak se dostane do města. Potom se vrátil
a znova usedl, aby meditoval. Mladíka to natolik
udivilo, že se začal Mudrce pokorně vyptávat: „Jak
je to možné? Proč jste odpověděl tomuto člověku na
světskou otázku a věnoval jste mu tolik času, a já vám
celý den pokládám důležitější otázku o spáse Duše
a vy jste mi nic neodpověděl?“
Mudrc vstal a pohybem ruky mladíka vyzval, aby
ho následoval na břeh řeky. Zašel do vody. Mladík ho
nechtě následoval, ačkoli voda byla chladná a foukal
velmi nepříjemný vítr. Mudrc zašel do značné hloubky.
Obrátil se k mladíkovi a nečekaně ho chytl za ramena.
Potom chlapce ponořil celého i s hlavou pod vodu a to
nehledě na mladíkovy zoufalé pokusy, aby se mu vysmeknul
z jeho silných rukou. Nakonec Mudrc mladíka
pustil a ten se hned vynořil, začal lačně lapat po dechu
a vůbec se nemohl vzduchu nasytit. Mudrc se ho
klidně zeptal: „Když jsi byl pod vodou, co sis ve svém
životě nejvíc přál?“ Mladík bez rozmýšlení odpověděl:
„Vzduch! Chtěl jsem jenom vzduch!“ Mudrc upřesnil:
„Jenom vzduch? Možná že bys dal v ten okamžik
přednost bohatství, slávě, potěšení, významnosti mezi
lidmi a moci nad nimi?“ Mladík téměř vykřikl: „Cože?!
Toužil jsem pouze po vzduchu a myslel jsem jen a jen
na něj! Bez něho bych umřel!“ Mudrc spokojeně pokýval
hlavou a odpověděl mu: „Takže aby se stal člověk
Moudrým, musí si stejně silně přát spasit svoji Duši,
jako si přeje dýchat vzduch, aby spasil svůj život! To
musí být tvůj jediný cíl, za který musíš ve svém životě
 bojovat. Musí to být tvá jediná snaha ve dne i v noci.
Pokud na sobě budeš pracovat, abys spasil Duši, se
stejným úsilím, jako jsi bojoval pod vodou o svůj život,
určitě se staneš Moudrým a Spasíš se!“ Když mu řekl
tato slova, začal vycházet ven z vody, v níž zůstal stát
mladík, který díky jeho slovům prozřel. Nevšímal si už
ani chladu ani nepříjemného větru. Když došel Mudrc
až na břeh, ohlédl se a řekl: „A světskému člověku
s nůší jsem pomohl pouze proto, že dnes byl jediný ze
všech, který opravdu hledal to, na co se ptal.“
Anastasia: Vynikající podobenství, velmi přesně
charakterizuje jak tajná přání mnoha lidí, kteří jenom
sní o duchovní cestě, tak i stav člověka, který
si skutečně přeje a mnohé pro to vykoná, aby dosáhl
duchovního spasení. 

(celou knihu mohu poslat emailem ve formátu PDF)