Nejdůležitější práce na světě - je práce na sobě .

„Takţe síla zvláštních, fenomenálních lidí se skrývá pouze v jejich mysli?― znovu se zeptal Kosťa.
„Přesně tak. Mysl – to je reálná síla. Mnohem větší, neţ si člověk můţe představit. Mysl můţe hýbat planetami, vytvářet a ničit celé galaxie, coţ od počátku dokázal samotný Bůh.―
Nikolaj Andrejevič se pousmál a s ironií pronesl:
„Velmi přesvědčivá odpověď, hlavní je, ţe se ani nedostaneme do sporu.―
„Opravdu?!― opět vyjádřil všeobecný údiv Andrej. „A proč tedy nepociťujeme přítomnost této ohromné síly v sobě?―
„Protoţe na ni nevěříte.―
„Tak to je! Všechno tak sloţitě začalo a má to takový jednoduchý konec,― konstatoval Kosťa.
„Co naděláš, taková je podstata poznání,― s úsměvem odpověděl Sensei.
„A jak to vlastně je,― nemohl pochopit Slávek, „pokud pocítím takovou sílu, copak v ni nezačnu věřit?―
„Celé kouzlo spočívá v tom, ţe nejdřív je potřeba uvěřit a pak pocítit.―
„A pokud uvěřím, ale nepocítím,― neuklidňoval se Slávek. „Co pak?―
„Pokud opravdu uvěříš, pak to budeš určitě cítit,― odpověděl Sensei i dodal: „No, dobrá, diskutovat můţeme hodně dlouho, ale je čas učit se také meditovat.―
„A co je to meditace?― zeptala se Taťána. „Četla jsem, ţe to je trénink psychiky ve stavu transu. Ale co to vlastně je, jsem stejně nepochopila…―
„Prostá meditace je cvičením mysli a více prohloubené duchovní praktiky jsou tréninkem ducha.―
„Copak duch a myšlenky jsou to samé?― opět mu do toho skočil Kosťa.
„Ne.―
Všimla jsem si, ţe se kocour, který seděl opodál, ošíval na jednom místě, jako by se chtěl usadit pohodlněji.
„Teď provedeme nejjednodušší meditaci ke koncentraci myšlenek, abychom se naučili ovládat energii Čchi. Ale předtím bych chtěl ještě něco zopakovat pro ty, kteří přišli později. Kromě hmotného těla má člověk ještě i energetické. Energetické ‚tělo‗ se skládá z aury, čaker, energetických kanálů, meridiánů, speciálních zásobníků pro nahromadění energie. Kaţdý z nich má vlastní název. Budu vás s nimi podrobněji seznamovat v průběhu naší práce, v závislosti na meditaci.―
„A co je to čakra?― zeptala jsem se.
„Čakra je takový malinkatý bod na těle člověka, skrze který vycházejí a vcházejí různé energie. Funguje jako… no, abyste to lépe pochopili… podobně jako clona ve fotoaparátu, viděli jste ji?―
Souhlasně jsme zakývali hlavami.
„Stejně je to i s čakrou, okamţitě se otevírá a okamţitě zavírá.―
„Copak veškerá energie stihne za tuto dobu vyjít?― podivil se Slávek.
„No, není to jako vylít kbelík vody. Vţdyť člověk je tvor energeticko-hmotný, kde energie a hmota existují podle svých zákonů a času, ale jsou v plném vzájemném spojení a ve vzájemné závislosti… Máte ještě otázky?― Všichni mlčeli. „Dejme se tedy do toho. Teď bude vaším úkolem naučit se cítit uvnitř
pohyb vzduchu, pohyb Čchi. Všichni si myslíte, ţe sami sobě výborně rozumíte a cítíte se. Ale jsem si víc neţ jistý, ţe teď nemůţete vidět například prsty na nohách. Proč? Protoţe nemáte vnitřní vidění. A vnitřní vidění je stejné jako vnitřní vnímání, vytvoří se časem při kaţdodenním cvičení. Proto začneme od toho nejjednoduššího, nejzákladnějšího. Pokusíme se naučit kontrolovat mysl a pocity: vyvolat je a ovládat.
Takţe si stoupněte pohodlně, uvolněte se… Uklidněte své emoce. Můţete zavřít oči, aby vás nic nerozptylovalo. Nechte všechny myšlenky a všední problémy rozplynout v prázdnotě…―
Jen, co jsem zaslechla tuhle frázi, hned jsem si vzpomněla na celou řadu nedůleţitých věcí z domova. „No fuj! To jsou ale drzé myšlenky,― pomyslela jsem si. „Vţdyť vám říkají, abyste se rozpustily.― Zase jsem se pokoušela na nic nemyslet.
„Soustřeďte se na špičku nosu…―
Se zakrytýma očima jsem se snaţila „vidět― špičku svého nosu, přičemţ jsem se nechala ovládat vnitřními pocity. V očích jsem cítila lehké napětí.
„Pomalu a postupně zhluboka nadechneme. Nejdříve spodní částí břicha, potom břichem, hrudníkem a nadzdvihujeme ramena... Mírně zadrţujeme dech… Pomalý výdech… Vnitřním viděním se soustředíme jenom na špičku nosu… Měli byste cítit, představovat si, vnímat, ţe vaše špička nosu je jako malinká lampička nebo malinký ohýnek, který se rozhoří při kaţdém vašem výdechu… Nádech…
Výdech… Nádech… Výdech… Ohýnek se rozhořívá stále silněji a silněji…―
Nejdřív jsem pocítila lehké pálení a píchání v nosohltanu. Byl to takový pocit, ţe jsem byla naplněna něčím hmotným, jako dţbán s vodou. Pak se mi zdálo, ţe se na místě, na kterém je asi špička nosu, objevil ve tmě obrys jakési brunátné malé skvrny se vzdálenými vnitřními fragmenty. V první chvíli jsem se na něj nemohla přesně soustředit. Nakonec, kdyţ se mi jej podařilo zafixovat, začalo zevnitř světlat. Přičemţ při nádechu se světlo zuţovalo a při výdechu rozšiřovalo. Jen jsem se přizpůsobila způsobu dýchání podle toho, jak zněla slova Senseie.
 

úryvek z knihy   (celou knihu mohu poslat emailem ve formátu PDF)