Nejdůležitější práce na světě - je práce na sobě .

Úvod

Tuto knihu napsal Seth, osobnost, která nemá fyzickou formu. Seth skrze mne promlouvá už více než sedm let, a to během hypnotických sezení, která probíhají pravidelně dvakrát týdně.
Poprvé se tak stalo jednoho zářijového večera roku 1963, kdy jsem seděla za stolem a psala verše. Náhle mé vědomí opustilo tělo a mysl byla zaplavena myšlenkami, které pro mne byly naprosto nové a okouzlující. Jakmile jsem se vrátila do těla, zjistila jsem, že mé ruce automaticky zaznamenaly některé z těchto nepochopitelných myšlenek. Poznámky byly nadepsány: Fyzický svět jako záležitost myšlení.
Tato zkušenost mne přivedla k hlubšímu studiu parapsychologických jevů a začala jsem připravovat knihu. Ve stejné době, koncem roku 1963, jsme spolu s mým mužem Robem začali experimentovat s kyvadlem. Hned po několika sezeních nám naznačilo, že zpráva přijde od osobnosti zvané Seth.
Rob ani já jsme s parapsychologií neměli žádné zkušenosti. Když jsem začala předvídat odpovědi kyvadla, brala jsem to jako fakt, že přicházejí z mého podvědomí. Pocítila jsem nutkání říkat všechna tato slova nahlas. A netrvalo dlouho, asi měsíc, a začal skrze mne ve stavu hypnózy nebo transu promlouvat Seth.
Jeho poslání začínalo právě u fyzického světa jako záležitosti myšlení. Později jsem se od Setha dozvěděla, že moje první zkušenost s rozšířeným vědomím byla jeho prvním pokusem o kontakt s naším světem. Od té doby Seth napsal další texty, které zabírají více než šest tisíc stran strojopisu. Souhrnně to budeme nazývat Sethův materiál, který pojednává o záležitostech, jako je pravá podstata světa, času a reality, řeší otázky Boha, vesmíru, zdraví a reinkarnace. Hned zpočátku nás téma upoutalo a zaujalo, proto jsme se rozhodli ve spolupráci pokračovat.
Po vydání mé první publikace na toto téma přišlo mnoho dopisů, ve kterých čtenáři žádali Setha o radu či pomoc. Uspořádali jsme sezení, abychom pomohli těm, kteří to nejvíce potřebovali. Většina lidí se nemohla osobně účastnit, protože žila na opačném konci Států, přesto jim však Sethova rada nesmírně napomohla. Sethovy informace zaslané tazatelům poštou, jak se zdálo, postačovaly.
Rob na každém sezení podrobně těsnopisem zapisoval Sethova slova. V průběhu dalšího týdne je potom přepsal na stroji a přiřadil k ostatnímu Sethovu materiálu. Robertovy úžasné poznámky živě zachycují atmosféru každého sezení. Jeho spolupráce a podpora jsou skutečně nedocenitelné.
Jinými slovy, uskutečnili jsme přes šest set setkání s vesmírem, i když Rob by to takhle nikdy nenazval. Tato setkání probíhala v našem dobře osvětleném obývacím pokoji, ale v hlubším slova smyslu se vlastně uskutečňovala uvnitř lidské osobnosti.
Tím se nechci vytahovat, že jsme poznali skutečnou pravdu, ani působit dojmem, že napjatě očekáváme odhalení tajemství věků. Dobře vím, že každý člověk má stejný přístup k intuitivnímu poznání a může zahlédnout záblesk vnitřní reality. Vesmír promlouvá ke každému z nás. Naše sezení vytvářela rámec takové komunikace.
V knize Sethův materiál, vydané v roce 1970, jsou podrobně popsány všechny tyto události a vysvětleno Sethovo pojetí světa. Zmíněny jsou také naše potyčky a neshody s psychology i parapsychology, když jsme se snažili porozumět a vysvětlit si své zážitky v kontextu normálního života. Dále kniha zahrnuje experimenty, které potvrzují Sethovy jasnovidecké schopnosti.
Bylo nesmírně obtížné vybrat ze Sethova stále rostoucího díla jen několik úryvků na dané téma. Proto v knize zůstala řada otázek nezodpovězených a mnoho témat neprozkoumaných. Dva týdny po dokončení práce Seth nadiktoval osnovu tohoto rukopisu, ve kterém bude moci svobodně a podle svého vyjádřit své myšlenky ve formě knihy.
Toto je kopie osnovy, kterou jsme zaznamenali na 510. sezení 15. ledna 1970. Jak si všimnete později, Seth mne oslovuje Ruburte a Robovi říká Josephe. Tato jména představují naše vnitřní osobnosti, oddělené od našich současných fyzických já.
Práce na materiálu, který vám zde předkládám, stále pokračuje, takže mějte trpělivost. Rád bych vás ve stručnosti seznámil s jejím obsahem. Kniha mimo jiné zahrnuje popis způsobu, jakým byla napsána, a procesu nezbytného ke sdělení mých myšlenek skrze Ruburta a jejich přeložení do slovního projevu.
Nemám fyzické tělo, a přesto budu psát tuto knihu. V první kapitole vám vysvětlím, jak a proč.
(V tomto okamžiku [Robovy poznámky] se Janino tempo zřetelně zpomalilo a její oči se často zavírají. Řeč se místy zastavuje, někdy až na příliš dlouhou dobu.)
V další kapitole popisuji vše, co by se dalo nazvat mým současným prostředím, svoji osobnost a své blízké, tedy všechny, se kterými přicházím do kontaktu.
V kapitole třetí vysvětluji svoji práci a dimenze reality, do kterých mne přivádí, protože podobně jako ve vašem případě musím vstupovat do různých rovin reality, abych mohl splnit svůj úkol.
Další kapitola pojednává o mé minulosti, samozřejmě ve vašem slova smyslu, a o všech osobnostech, kterými jsem byl a které jsem znal. Zároveň vám vysvětlím, že neexistuje minulost, přítomnost ani budoucnost a že si neprotiřečím, když hovořím o svých minulých životech. To všechno pokryje dvě kapitoly.
Následující kapitola popisuje příběh našeho setkání s Ruburtem, samozřejmě z mého pohledu, a způsob, jakým jsem se spojil s jeho vnitřním vědomím ještě dávno předtím, než jsi ty, nebo kdokoli jiný, měl možnost poznat parapsychologické jevy a moji existenci.
Pocit osobnosti v okamžiku smrti a mnoho variací této základní zkušenosti jsou tématem další kapitoly, kde udávám za příklad své vlastní smrti.
Životem po životě a jeho variacemi se zabývají dvě další kapitoly pojednávající o reinkarnaci, která úzce souvisí se smrtí. Důraz bude kladen na smrt na konci poslední inkarnace.
Následující kapitola pojednává o citových vztazích, lásce a spřízněnosti mezi lidmi. Vysvětluje, co se s nimi stane v následujících inkarnacích, které vytrvají a které se rozpadají.
Popisuji fyzickou realitu ze svého pohledu a přináším nové myšlenky. Jako osobnosti nejste pouze součástí reality, kterou znáte, ale svými myšlenkami, touhami a emocemi spoluvytváříte také další prostředí v jiných rovinách reality.
Další kapitola se zaměřuje na sny jako brány do těchto rovin reality a jako otevřené oblasti, díky kterým si „vnitřní já“ skládá mozaiku zkušeností a hledá spojení s ostatními dimenzemi reality.
V další fázi knihy je toto téma rozvedeno a nabízí se vám různé způsoby, jak vstoupit do snů druhých, a to jako instruktor nebo průvodce.
Námětem následující kapitoly jsou základní metody komunikace užívané vědomím v souvislosti se stupněm jeho rozvoje. Z toho vychází také základní komunikace mezi lidmi. Věnovat se budeme také vnímání nezávislému na fyzických smyslech, které jsou pouze fyzickou nástavbou vnitřního vnímání.
Vysvětlím čtenáři, jak vidí to, co vidí, jak slyší to, co slyší, a proč. Doufám, že se mi podaří ukázat, že nejste závislí na své fyzické podobě, a nabídnu vám metody, jak to sami na sobě můžete vyzkoušet.
V příští kapitole popisuji zkušenosti, které jsem nasbíral v průběhu všech svých životů, a jak spolu souvisí. Vysvětluji svůj vztah k osobnosti Seth Dva a k multidimenzionálnímu vědomí, které je daleko vyvinutější než mé.
Shrnu-li své poslání, které chci předat čtenáři, tak zní: „Nejste fyzickým tělem o nic víc než já. Můj příběh je vlastně vaším příběhem.“
Jedna celá kapitola pojednává o náboženství a jeho překrouceném učení, o třech osobnostech Krista. Najdete zde informace o lidech, které dosud neznáte a kteří ztratili své náboženství. Tito lidé žili na planetě, která existovala v místě vaší Země. Svými vlastními chybami svoji planetu zničili a reinkarnovali se při vzniku vaší Země. Jejich vzpomínky tvoří základ vašeho náboženství.
Další kapitola se zabývá pravděpodobnými bohy a pravděpodobnými systémy.
Následuje kapitola otázek a odpovědí.
V poslední kapitole poprosím čtenáře, aby zavřeli oči a plně vnímali realitu, jejíž jsou součástí, svoji vnitřní skutečnost. Popíši vám metody, kterými toho lze dosáhnout, a naučím vás používat své „vnitřní smysly“, abyste mne tak sami mohli spatřit a vnímat.
Moje komunikace s vámi bude probíhat výhradně skrze Ruburta a pro zachování celistvosti materiálu vás poprosím, abyste mne vnímali jako osobnost. Jen tak můžete přijmout možnost komunikace s jinými rovinami reality. Vy sami jste schopni vnímat skutečnost, která nemá fyzickou formu.
Toto je ve stručnosti přehled obsahu celé knihy. Je to pouze náznak mých záměrů, nechci zabíhat do podrobností, protože Ruburt by mne mohl snadno předstihnout. V průběhu knihy vás také seznámím s problémy, které vyplývají z takové komunikace. Pochopíte, že tzv. paranormální komunikace probíhá mezi různými rovinami reality a že každá osobnost je vždy schopna popsat pouze realitu, ve které existuje. Takže i já budu popisovat tu svoji nebo ty, které znám.
Tím však netvrdím, že jiné dimenze neexistují. Kniha bude vznikat během našich sezení.
Knihu nazveme (úsměv): Sethovy promluvy: Seth přichází s novým ohromujícím pohledem na tento svět. Promlouvá k vám skrze médium Jane Roberts. Josephovi doporučuji připravit si zásobu tužek.
Dobře vím, kolik energie a úsilí stojí napsání knihy, proto jsem zpozorněla, když se Seth rozhodl. Do psaní jsem se pustila, ačkoli jsem si byla docela jista, že by to zvládl sám. Měla jsem z toho trochu obavy: „Sethův materiál je jistě znamenitý, ale co může Seth vědět o psaní knih? O běhání a zařizování všeho kolem? O představení knihy veřejnosti?“
Rob mne neustále uklidňoval, abych si nedělala starosti. Přátelé a mí studenti byli udiveni, že zrovna já pochybuji. Ale kdo jiný než já? Dokáže to Seth?
Seth začal diktovat hned na dalším 511. sezení 21. ledna 1970 a skončil na 591. sezení 11. srpna 1971. Ne každé sezení však zasvětil knize. Některá věnoval osobním záležitostem, jiná lidem, kteří potřebovali jeho pomoc, či filozofickým otázkám, které nesouvisely s knihou. I já jsem občas sezení vynechala a dopřála si několik menších „pauz“. I po takovém vysazení Seth vždy navázal přesně tam, kde jsme posledně skončili.
V době, kdy kniha vznikala, jsem psala čtyři hodiny denně svoji vlastní knihu, vedla jednou týdně ESP (Efektivní smyslové promítání) kurzy a vyřizovala korespondenci, kterou jsem byla po vydání své první knihy zavalena. Navíc jsem otevřela kurzy tvůrčího psaní. Ze zvědavosti jsem se začetla do první kapitoly Sethovy knihy, dále jsem však rostoucí dílo nesledovala. Občas mne Rob upozornil na některé pasáže, které by mohly zajímat mé studenty. Jinak jsem knize nevěnovala pozornost, nechala jsem Setha, aby pracoval samostatně.
Když jsem si pak dokončené dílo přečetla, byla to pro mne úžasná zkušenost. Jako celek pro mě znamenala něco naprosto nového, přestože každé slovo prošlo mými ústy a zasvětila jsem jí nespočet hodin a večerů. Byla to pro mne zvlášť výjimečná zkušenost, protože jsem sama spisovatelka, zvyklá organizovat si svůj materiál a udržovat si přehled a záznamy.
Díky své vlastní spisovatelské zkušenosti si plně uvědomuji, jak složitý je proces převedení materiálu z podvědomí do vědomé reality, a to především při psaní poezie. Ať už to bylo cokoli, co pomohlo ke vzniku Sethovy knihy, určitě jistý druh nevědomí pracoval na plné obrátky. Je tedy jenom přirozené, že mám tendenci srovnávat svoji vlastní vědomou tvůrčí zkušenost s transem, který byl nutný k sepsání Sethovy knihy. Po celou dobu jsem měla pocit, že Sethova kniha vzniká nezávisle na mně. Pokud obě vznikaly ze stejného nevědomí, proč potom tak subjektivní rozdíly v mých pocitech?
Tyto rozdíly byly jasné hned zpočátku. Když píšu báseň, jsem „nažhavená“, vzrušená, plná nutkání. Prvotní myšlenka, inspirace přichází, jak se zdá, odnikud. Je „daná“. Prostě se objeví a dává další tvůrčí impulz.
Jsem otevřená, citlivá a vnímavá, jakoby rozptýlená ve zvláštním psychickém stavu mezi přílišnou pozorností a pasivitou. Báseň nebo myšlenka jsou pro mne v tomto okamžiku pouze určitou věcí ve světě. Je zapotřebí vyvinout obrovské úsilí a udělat kus práce, abych vytáhla myšlenku „ven“, a to všechno dělá báseň mou.
Tuto zkušenost znám už od útlého dětství. Tvoří základ mého života. Bez ní začínám být apatická a smutná. Podobným způsobem vzniká i tento Úvod. Ten je „můj“.
Se Sethovou knihou jsem nebyla v takovém spojení. Neměla jsem ponětí o jeho tvůrčím procesu. Byla jsem v transu stejně jako během našich ostatních pravidelných sezení. Seth skrze mne diktoval knihu, hovořil mými ústy. Tvůrčí činnost mi byla tak vzdálená, že v tomto ohledu nemohu dílo označit za své. Získala jsem kompletní produkt v podobě Sethovy knihy, za kterou jsem samozřejmě nesmírně vděčná.
Zjistila jsem však, že pouze mé vlastní psaní mi poskytuje určitý druh tvůrčího uspokojení, které potřebuji, prostřednictvím vědomé realizace nevědomého materiálu. To, že si Seth dělal svoji práci, ještě neznamenalo, že bych já neměla čas na tu svou. Cítila bych se velmi špatně, kdybych se jí musela vzdát.
Samozřejmě můžete namítat, že proces vzniku Sethovy knihy je sice oddělený od mého normálního vědomí, ale konečný výsledek pouze zdánlivě vychází z jiné osobnosti. Znovu zdůrazňuji, že Sethova kniha a celý šestitisícistránkový Sethův materiál vznikaly nezávisle na mém tvůrčím výrazu a odpovědnosti. Pokud by vše vycházelo ze stejného nevědomí, pravděpodobně by nebylo na čem stavět.
Přesto si plně uvědomuji, jak nezbytná byla moje přítomnost při vzniku Sethovy knihy. Potřebuje moje slova a věty. K uspořádání materiálu a formy určitě napomohly také kurzy kreativního psaní, nehledě na to, jak nevědomě kniha vznikala. Za velmi důležité považuji určité osobní vlastnosti, a to především bystrost a hbitost přepínání z vědomí do nevědomí a naopak.
V kapitole čtvrté Seth říká „informace obsažené v této knize se k vám dostávají skrze vnitřní smysly ženy v transu. Je to výsledek vysoce organizované vnitřní přesnosti a schopnosti. Tato žena by nedokázala přijímat ani interpretovat mé myšlenky, kdyby se intenzivně soustředila na fyzický svět“.
Podíváme-li se na Sethovu knihu jako na příklad nevědomé činnosti, je jasným důkazem, že organizace a diskriminace nejsou vlastnosti samotné vědomé mysli, ale souvisí se schopnostmi a dovednostmi vnitřního já. Myslím, že bych nebyla schopna znovu sestavit Sethovu knihu. V nejlepším případě bych dokázala použít určité myšlenky, snad v samostatné eseji či básni, ale scházela by jim celková sevřenost, celistvost, plynulost a organizace, které jsou pro Setha automatické.
Kromě toho mám jedinečné zkušenosti z jednotlivých sezení, které nahrazují nedostatek vědomého tvůrčího zapojení. Často se nechávám strhnout Sethovou ohromnou energií a smyslem pro humor, fascinuje mne například jeho smysl pro citovou bohatost. Se Sethovou osobností se setkávám na velmi zvláštní rovině, jasně cítím jeho náladu a vitalitu, ačkoli nejsou namířeny jen ke mně, ale ke každému z vás. Cítím, jak mnou pronikají.
Jak je zřejmé z Robových poznámek, mám během sezení vnitřní vidění ilustrující promluvy. Informaci přijímám dvěma způsoby, které mohou být naprosto nezávislé. Měla jsem několik mimotělesných zkušeností, kdy jsem cítila, že některé události probíhají tisíce mil ode mne.
Tato kniha představuje Sethův způsob důkazu, že lidská bytost je multidimenzionální, že souběžně existujeme v několika rovinách, že naše duše neboli vnitřní já od nás není oddělené, ale je podstatou naší existence. Seth zdůrazňuje, že „pravdu“ nenalezneme putováním od jednoho učitele, náboženství či přesvědčení k dalšímu, ale obrácením se do svého nitra. Dokonalé poznání vědomí, „tajemství vesmíru“, není ezoterická pravda, která má zůstat lidstvu skryta. Toto poznání je člověku stejně přirozené jako vzduch a stejně dostupné všem, kteří je upřímně hledají sami v sobě.
Podle mého názoru Seth napsal jedinečnou knihu svého druhu. A pokud o něm hovoříme jako o „osobnosti“, pak musím dodat, že je výborný filozof a psycholog, má hluboké znalosti lidské osobnosti a uvědomuje si stav lidského vědomí.
Fascinuje mne způsob, jakým byla tato kniha napsána, totiž skrze mne, aniž by byla zapojena má vědomá mysl a aniž bych vynaložila sebemenší úsilí kontrolovat, organizovat nebo kritizovat jednotlivé stránky, jako to dělám u své práce. Dám-li absolutní prostor a svobodu svým tvůrčím schopnostem a intuici, moje mysl je stále při plném vědomí. Tato kniha se však nenapsala „sama“, jako vznikala řada mých básní, nebo mám alespoň ten pocit. Tato kniha pochází z určitého zdroje, ne „odněkud“, a je přibarvena autorovou osobností, která však není totožná s mou.
Tato kniha vlastně představuje osobnost zvanou Seth. A Seth může být stejným výtvorem, jako je jeho kniha. Pokud tomu tak je, je to vynikající příklad multidimenzionálního umění, uskutečněného na rovině nevědomí, kdy si „umělec“ neuvědomuje vznik svého díla a je jím stejně fascinován jako kdokoli jiný.
To je zajímavá hypotéza. Seth se ve své knize vlastně zmiňuje o multidimenzionálním umění. Je plně rozvinutou osobností s řadou zájmů jako je psaní, vyučování, pomoc druhým. Jeho smysl pro humor je naprosto jedinečný, na rozdíl od mého. Je inteligentní, v pozemském slova smyslu. Dokáže lidskou řečí jednoduše vysvětlit své teorie. A co je ještě důležitější, je schopen aplikovat své myšlenky na náš každodenní život.
Seth se často objevuje ve snech mých studentů, poskytuje jim užitečné rady a metody, jak využívat své vlastní schopnosti k dosažení určitého cíle. Téměř všichni mají „třídní sny“, ve kterých je oslovuje jako skupinu a začíná experimentovat. Někdy jej spatřují v podobě, jak jej zachytil na portrétu Rob. Mnohokrát se během takového snu probudili a slyšeli doznívat jeho slova.
Není divu, že studenti mají sny nejen o Sethovi, ale i o mně, ale on si vytvořil v jejich očích zvláštní postavení, autoritu a skrze sny se stal nástrojem instrukcí. Jinými slovy, vstupuje do mysli a vědomí mnoha lidí.
To je za sedm let velký úspěch pro každého, bez ohledu na jeho pozici nebo postavení. Pro nehmotnou bytost je to taktéž pokrok. Přičítat tuto činnost nevědomí je však příliš odvážné. (Během tohoto období jsem vydala dvě své knihy, dokončila třetí a začala čtvrtou. Tím chci říci, že Seth ani v nejmenším neubíral mé tvořivosti.)
Rob ani já nepovažujeme Setha za ducha, nemáme rádi tento výraz. Odmítáme konvenční myšlenku ducha jako omezený názor lidské bytosti na život po životě. Dalo by se říci, že Seth je dramatizací nevědomé nebo nezávislé osobnosti. Nevidím jediný důvod, proč by si tato tvrzení měla protiřečit. Jeho úkolem je vysvětlit nám širší realitu slovy, kterým jsme schopni porozumět. Takový je můj názor.
Podle mne je výraz „nevědomí“ opravdu nedostačující, označuje pouze zlomek otevřeného duševního systému s hlubokými, propletenými kořeny spojujícími všechny druhy vědomí. Je to síť, kterou jsme všichni propojeni a z níž vyvstává individuální jedinec. Tento zdroj zahrnuje minulost, přítomnost a budoucnost. Pouze ego vnímá čas, jak jej známe my. Věřím, že tento otevřený systém zahrnuje všechny druhy vědomí včetně toho, které znáte.
Vlastní zkušenost s mimotělesnými stavy mne přesvědčila, že vědomí není závislé na fyzickém světě. V tomto okamžiku je pro nás fyzická forma zcela jistě hlavním způsobem existence, to však neznamená, že veškeré vědomí je stejně orientované. Pouze slepý egoista si dovolí definovat realitu v tomto smyslu a promítat své omezené zkušenosti na zbytek existence.
Připouštím Sethovu myšlenku multidimenzionální osobnosti, jak ji popisuje v této knize, protože má praxe a zkušenosti mých studentů ji potvrzují. Také si myslím, že v takto otevřeném systému vědomí existuje nezávislý Seth, který pracuje s naprosto odlišnými pojmy než my.
S jakými pojmy? Zcela upřímně nevím. Nejvíce jsem se k nim přiblížila v krátké intuitivní větě napsané pro ESP kurzy, v níž jsem se snažila shrnout a ucelit své myšlenky nejen kvůli sobě, ale především kvůli svým studentům. Rob se mi zmiňoval o „Vypravěčích“, jak Seth ve své knize nazývá osobnosti, které již po staletí nepřetržitě promlouvají k člověku a připomínají mu vnitřní, hlubší poznání, aby nikdy nebylo zapomenuto. Tato evokující myšlenka mne inspirovala k napsání vět o představě systému, v jehož rámci si myslím, že Seth a jemu blízcí existují.
„Přišli jsme na tento svět způsobem, kterému nerozumíme. Jsme složeni z prvků, chemických látek a atomů, a přesto se oslovujeme jmény. Svůj vnitřní svět se snažíme vysvětlovat omezenými pojmy vnějšího světa. Naše identita vychází ze zdrojů, které jsou nám dosud neznámé.
Náš pravý původ nám zůstává zamlžen a nepoznán. Je skryt v dešti a větru, který se přehnal Evropou ve třináctém století, v rozsáhlém horském masivu, v oblacích, které spěchají oblohami jiných dob a míst. Jako smítka prachu jsme rozfoukali staré řecké brány poznání. Tisíckrát můžeme přepínat z vědomí do nevědomí, být zmítáni nekonečnou touhou po dokonalosti, které sotva rozumíme.
Snad existují osobnosti jako Seth, také bez podoby, které si pamatují, co my jsme už dávno zapomněli. Znají i jiné formy bytí a dimenze reality, jejíž jsme součástí.
Právě jsme pojmenovali ty, kteří nemají jména. I my jsme však v podstatě bezejmenní. Posloucháme je a snažíme se přeložit jejich poslání do vět, jimž rozumíme, oblékáme je do známých, stereotypních podob. Přesto jsou všude kolem nás, ve větru, ve stromech. Mají i nemají formu. Vypravěči jsou však v mnoha ohledech živější než my.
Skrze Vypravěče k nám promlouvá vesmír. Ke každému z vás osobně, stejně jako oslovuje mne. Naučte se naslouchat jejich hlasům, nesnažte se jejich slova převádět do staré abecedy.
Reagujeme na tyto hlasy, někdy je interpretujeme s téměř dětskou chytrostí, vytváříme originální a individuální hry, dramata, která v nás podněcují významy, které nelze vyjádřit slovy.
Může jít o jistý druh hry, které se oddávají ‚bohové‘. Hra, která dává vznik všemu a šíří se všemi směry. Snad sami v sobě odpovídáme bohům. Tyto okamžiky poznání se vymykají naší trojrozměrné zkušenosti.
Doufejme, že Seth rozšíří náš omezený pohled na svět a zavede nás do království, jehož jsme součástí ať už ve fyzické podobě, či bez ní. Mohou to být hlasy všech našich já, která nám říkají ‚máte sice fyzické tělo, ale měli byste si vzpomenout, jaká byla a bude existence bez něj, jaké to je být energií beze jména, hlasem, který nepotřebuje jazyk, tvořivostí, která nepotřebuje hmotu. Jste sami sebou, jenom naruby‘.“
Tento text by mohl existovat sám o sobě jako kniha. Nese známky Sethovy osobnosti, stejně jako každé dílo nese známky svého autora. Jeho obsah si zasluhuje pozornost, nehledě na zdroj, ze kterého pochází, nebo právě kvůli němu.
Při prvních sezeních jsem uvažovala o vydání materiálu pod svým jménem, aby bylo přijato pro svoji hodnotu, aniž by dalo vznik pochybnostem a otázkám ohledně jeho původu. To by však nebylo spravedlivé vzhledem ke způsobu, jakým Sethův materiál vznikal. Je součástí poslání, jeho zvýrazněním.
Seth diktoval přesně tak, jak to Rob zaznamenal, jediný odstavec jsme nepřidali ani neubrali. Seth si je jistě vědom rozdílu mezi mluveným a psaným jazykem. Jeho sezení se studenty nejsou tak formální. Naše kniha působí spíše jako soukromé sezení, během kterého nás navštěvuje fyzická osoba. Důraz je kladen především na obsah a je zvýrazněno psané, ne mluvené slovo.
Zůstává nezměněna i struktura věty, až na ojedinělé výjimky. (Někdy jsem například jednu dlouhou větu rozdělila do dvou kratších.) Většina interpunkce je dána také Sethem. Pauzy jsme nahradili čárkami, tečkami, středníky, pomlčkami, jak si přál, abychom neodváděli pozornost čtenáře. Kde Seth vyžadoval citaci, tam je řeč uvozena dvojitými uvozovkami, jinde, kde si to význam vyžaduje, jsou jednoduché uvozovky.
Jeho věty jsou často velmi dlouhé, ale nikdy neztrácejí svůj řád a význam. Pokud se někde objevila chyba, porovnali jsme ji s původním záznamem a zjistili, že vznikla při přepisování. (Toho jsem si všimla především při práci s diktafonem.)
Korektury jsme prováděli hlavně z Robových zápisků, protože byly mnohem podrobnější. V některých případech jsme zahrnuli i materiál, který původně neměl být součástí této knihy, ale považovali jsme jej za důležitý. Z poznámek je zřejmé, že Seth začal hned po dokončení poslední kapitoly diktovat Dodatek, zatímco já jsem se strachovala, kdo se o to postará. A pokud Seth, tak kdy.
A ještě jedna zajímavost: své knihy vždy třikrát přepisuji a ještě nejsem úplně spokojena. Tato byla napsána hned napoprvé ve své konečné verzi. Seth se držel svého záměru a osnovy, což u mne není zvykem. Jen v několika případech se od ní odchýlil, což je ostatně právo každého autora.
A od tohoto okamžiku promlouvá sám Seth.

Jane Roberts
Elmira, New York
27. září 1971

ČÁST PRVNÍ

1 - Nemám fyzické tělo, a přesto píšu tuto knihu

511. sezení, 21. ledna 1970, 21.10, středa

(Ještě než začneme, chtěl bych zmínit, že se Jane vždy určitým způsobem změní, když se dostane do transu a začne jí promlouvat Seth.
Ve většině případů se dostane do transu i zpět velmi rychle. Během sezení má, až na výjimky, otevřené oči, ale ne úplně dokořán, jen tak napůl. Jejich barva je tmavší než obvykle. Sedí ve svém houpacím křesle, občas vstane a prochází se po pokoji. V transu také kouří, popíjí víno, pivo nebo kávu. Když se dostane do příliš hlubokého transu, trvá jí déle, než se vrátí zpět k vědomí. Téměř vždy se mnou po skončení sezení povečeří, a to bez ohledu na to, jak pozdě skončíme.
Její hlas bývá energický a plný jako při běžné konverzaci, ale mění se jeho hlasitost. Někdy je hlubší a silnější než její „vlastní“ hlas, občas má „Sethův hlas“ určité mužské zabarvení. Většinu sezení však hovoří klidným, tichým hlasem.
Sethův přízvuk je dost těžko popsatelný. Lze jej označit za ruský, irský, německý, holandský, italský, někdy snad i francouzský. Seth jednou s humorem přičítal svůj přízvuk svému „kosmopolitnímu původu“, tedy svým minulým životům. Jane i já jsme názoru, že je to čistě individuální záležitost. U lidí však vyvolává různé reakce v souvislosti s jejich etnickým a emocionálním pozadím.
Dále bych rád zmínil další dvě věci, které jsou u Jane v transu zřetelné. Jednou z nich je topornost a neobratnost jejího projevu, druhou pak změna rysů v jejím obličeji, jistá napjatost, která je pravděpodobně způsobena návalem energie nebo vědomí. Tyto příznaky jsou důkazem Sethovy bezprostřední přítomnosti.
Tyto změny Janina projevu během sezení mají pravděpodobně příčinu v jejím kreativním vnímání osobnosti, podstaty, kterou jsme nazvali Seth, a jsou podníceny jejími vlastními myšlenkami a představami, jak asi tato energie vypadá, když se projevuje v mužském rodě. Její proměna v Setha je velmi atypická. Seth je přítomen, i když ne fyzicky. Naslouchám a vedu dialog s naprosto odlišnou bytostí.
Zpočátku byla Jane dost nervózní. Věděla, že Seth začne dnes večer psát svoji knihu. Pocit nervozity u ní během sezení není běžný. Uklidňoval jsem ji, aby to vypustila z hlavy a nechala vzniku knihy volný průběh.)
Přeji ti dobrý večer, Josephe.
(„Dobrý večer, Sethe.“)
Náš přítel Ruburt má opravdu trému, což je pochopitelné, takže s ním cítím.
Začneme tedy první kapitolou. (Úsměv) Ruburt pak může dopsat Úvod, bude-li chtít. (Pauza.)

Kapitola první

Určitě jste už slyšeli o spiritistech. A mne můžete doslova označit za jejich kmenového spisovatele, přestože toto označení nemám příliš v oblibě. Je pravda, že není možné spatřit moji fyzickou podobu. Taktéž nemám rád slovo „duše“, i když pokud tímto termínem definujete bytost bez fyzického těla, pak je to přesně můj případ.
Oslovuji neznámé obecenstvo, ale vím jistě, že najdu své čtenáře, a tak prosím každého z vás, aby mi dal stejnou příležitost.
Tuto knihu diktuji skrze ženu, kterou jsem si velmi oblíbil. Může se vám zdát podivné, že ji oslovuji „Ruburte“ a považuji ji za bytost mužského pohlaví, ale to jen proto, že jsem se s ní už setkal v jiné době, na jiných místech, pod jinými jmény. Bývala obojím, ženou i mužem, a její duši, věčnou identitu, která si prošla několika různými životy, lze označit jménem Ruburt.
Jména samozřejmě nejsou důležitá, jsou to pouhé symboly, označení, ale přesto je musíme používat, i já. Tato kniha vznikala ve spolupráci s médiem, které převádí mé myšlenky do slov. V tomto životě se jmenuje Ruburt. Její muž Robert Butts zapisuje všechno, co Jane diktuje. Jeho znám pod jménem Joseph.
Možná si myslíte, že jste fyzické bytosti uvězněné ve svém fyzickém těle. Pokud budete věřit, že vaše existence závisí na tělesné podobě, pak vám hrozí nebezpečí zániku, protože žádná fyzická forma neexistuje věčně a tělo, i když v mládí krásné, ztrácí věkem své kouzlo a energii. Ztotožníte-li se se svým mládím, intelektem nebo úspěchy, pak vám musím sdělit bolestnou pravdu, tyto hodnoty jsou pomíjivé.
Rád bych vás vyvedl z mylných iluzí, v podstatě nejste o nic hmotnější než já. Vzal jsem na sebe a posléze opustil více těl, než si jen dokážete představit. Bytosti, které neexistují, nemohou psát knihy. Existuji tedy naprosto nezávisle na fyzické formě stejně jako vy.
Vědomí vytváří formu, ne naopak. Všechny osobnosti mají fyzickou podstatu. Jste příliš zaneprázdněni každodenními záležitostmi, že si neuvědomujete tu část sebe sama, jejíž síla je daleko vyšší a nadřazenější té, která se projevuje ve vašem běžném já.
Každý z vás si prošel několika dalšími životy. Hlubší poznání je skryté ve vás, i když si ho v tuto chvíli neuvědomujete. Pevně doufám, že vám pomohu objevit vaše intuitivní já a přinést poznání, které je pro vás nejdůležitější.
Knihu začínám psát koncem ledna 1970 vašeho času. Ruburt je nyní štíhlá, tmavovlasá, bystrá žena sedící v houpacím křesle a promlouvající mými slovy.
(Dlouhá pauza do 21.35.) Mé vědomí je soustředěno do Ruburtova těla. Je studená noc. Je to naše první zkušenost psaní celé knihy v transu. Ruburt je trochu nervózní před začátkem prvního sezení. Je příjemné nechat za sebe hovořit tuto ženu. Bylo však potřeba provést některé psychologické posuny, vytvořit něco jako psychologický most mezi Ruburtem a mnou.
Nepromlouvám skrze Ruburta jen tak jednoduše, jak by si někdo mohl představit. Existuje zde určité psychologické propojení, které využívám při komunikaci. Později vám vysvětlím, jak lze vytvořit a udržet si takový psychologický kontakt. Je to jako chodník, který je nutné udržovat. Tato kniha se vám bude snáze číst, budete-li se ptát, kdo jste vy, namísto toho, kdo jsem já. Nikdy na to nepřijdete, pokud nepochopíte pravý charakter osobnosti a podstatu vědomí.
Jste-li pevně přesvědčeni, že vaše vědomí je uzamčeno někde uvnitř vaší lebky a nemá sílu z ní uniknout, máte-li pocit, že vaše vědomí končí s hranicemi vašeho těla, pak se podceňujete a budete mne považovat za pouhý přelud, iluzi. Nejsem však o nic větší iluze než vy.
Upřímně vám říkám (úsměv): Jsem starší než vy, alespoň věkem, jak jej znáte vy.
Pokud by se kvalita autora hodnotila podle věku, pak bych dostal medaili. Jsem osobnost, která už není závislá na fyzickém světě. A jako takový mám povědomí o pravdě, kterou jste už zapomněli.
Snad se mi podaří vám ji připomenout. Nehovořím k té vaší části, kterou máte na mysli a kterou znáte, ale naopak k té, kterou jste dosud nepoznali a kterou do jisté míry zapíráte či zapomínáte. A právě ta čte tuto knihu spolu s „vámi“.
Promlouvám k těm, kteří věří v Boha, i k těm, kdo žádného Boha nemají. K těm, kdo věří, že věda nalezne odpovědi na všechny otázky, i k lidem opačného názoru. Doufám, že vám pomohu poznat skutečnou realitu tak, jak jste ji nikdy nevnímali.
Je několik věcí, které bych vám chtěl vysvětlit. Nejste polapeni časem jako moucha v uzavřené lahvi, jejíž křídla ztrácejí význam. Nevěřte fyzickým smyslům podávajícím obraz vaší reality. Jsou to lháři, kteří vám povídají pohádky. Někdy jste daleko moudřejší, tvořivější a znalejší, když sníte, než když se ze snu probudíte.
Pravděpodobně stále pochybujete o tom, co se vám snažím sdělit, ale doufám, že v konečné fázi uvěříte, že mluvím čistou pravdu.
Pravda, kterou vám sděluji, je opakována již po staletí, znovu a znovu. Doufám, že vám objasním to, co bylo po léta zkreslováno. Nabízím vám svou originální interpretaci, protože žádné poznání neexistuje samo o sobě. Každá informace je vlastně interpretace pravdy osobností, která ji nese a předává. Odhalím vám realitu takovou, jak ji znám v několika vrstvách a dimenzích.
Nechci tím tvrdit, že jiná skutečnost neexistuje. Vědomí existovalo před vznikem vaší planety. Při komunikaci s Ruburtem jsem přijal ze své banky minulých životů ty vlastnosti, které jsou k jejímu uskutečnění nezbytné. Osobností, jako jsem já, nevázaných na materiálno a čas, existuje nespočet. O naší existenci pochybujete už jen proto, že nejste schopni uvědomit si skutečný potenciál každé osobnosti, jste omezeni svým vlastním myšlením.
(Pauza. S humorem): Uděláme si přestávku.
(„Děkujeme.“)
(22.18. Jane se dostala z transu poměrně snadno, i když byl dost hluboký. Byla překvapena, že uběhlo tolik času. Ulevilo se ji, když zjistila, že Seth už začal se svojí knihou a vše probíhá hladce. „Je mazaný,“ smála se, „někdo to prostě umí.“
Pokračování ve 22.34.)
Původně jsem byl učitel, ale nikdy ne básník. Šířím poslání: sami si vytváříte svět, který znáte. Dostali jste strašlivý dar, a to schopnost promítat své myšlenky ven do fyzického světa.
To jde ruku v ruce s odpovědností. Mnoho z vás má tendenci chválit se za své úspěchy a vinit Boha, osud či společnost za své nezdary. Tímto způsobem lidstvo přenáší své viny a chyby na Boha, ten je však už unaven návalem stížností.
Pravda je taková, že každý z vás si sám vytváří svůj materiální svět, radosti i starosti, které jsou součástí vaší pozemské existence. Dokud si neuvědomíte, že jste sami tvůrci své existence, budete odmítat přijmout tuto odpovědnost. Ani ďábla nemůžete vinit z pozemského neštěstí. Jste natolik vyspělí, abyste pochopili, že ďábel existuje pouze ve vaší mysli, a natolik moudří, abyste konstruktivně využili svoji kreativní energii.
Jistě znáte frázi „je samý sval“, a tak bych vás označil jako lidské plemeno. Nedokážete rozvíjet svou duchovní stránku, potlačujete intuici.
(Pauza do 22.45.) Je pozdě. Oba mí přátelé musí zítra brzy vstávat. Ruburt pracuje na dvou vlastních knihách a musí se dobře vyspat. Než skončíme, ještě vás poprosím, abyste si takové sezení zkusili představit. Ruburt mi jednou řekl že spisovatel musí být opatrný při popisu scény. (Úsměv.)
Skrze Ruburta promlouvám dvakrát týdně, v pondělí a ve středu, ve velkém obývacím pokoji. Vždy je rozsvíceno. Je zajímavé sledovat Ruburtovýma očima zimní krajinu za okny.
Fyzická realita pro mne byla vždy osvěžující. Díky spolupráci s Ruburtem a psaní této knihy poznávám, že je správné umět obdivovat její jedinečné kouzlo. Nesmím však zapomenout na další věc, a to na kocoura Willyho, milovanou obludu, která právě podřimuje.
(Willy spal na staré televizi přímo za hlavou Jane, která sedí ve svém houpacím křesle.)
Zvířecí vědomí je samo o sobě zajímavá věc, které se budeme věnovat později. Kocour si uvědomuje mou přítomnost. Dokonce na ni několikrát reagoval. Doufám, že se mi v této knize podaří ukázat neustálou propojenost veškerých jednotek vědomí a komunikaci, která překračuje hranici druhů. Až se dostaneme k tomuto tématu, použijeme Willyho jako příklad.
Můžeme si udělat přestávku, nebo sezení ukončíme, je to na vás.
(„Dobře, skončíme.“)
Přeji vám vše dobré.
(„Bylo to velmi zajímavé.“)
(Pauza. S úsměvem.) Jsem rád, že se dobře bavíte.
(„Dobrou noc, Sethe.“)
(23.00. Jane se dostala z transu velmi rychle. Po celou dobu hovořila stejným tempem. Byla velmi ráda, že Seth již začal pracovat na své knize. „Kdykoli se o tom předtím zmiňoval, měla jsem strach mu to dovolit.“
Jane zvažovala, zda má knihu během jejího vzniku číst či nikoliv. Může být dost působivé prozradit, že Jane nepřečetla ani řádek rukopisu, dokud nebyla kniha úplně hotová. Shodli jsme se, že nezáleží na tom, zda ji bude průběžně číst nebo ne. Posléze se rozhodla přečíst ji až po přepsání mých poznámek.)

512. sezení, 27. ledna 1970, 21.00, úterý

 (Pravidelné pondělní sezení bylo přeloženo na dnešní večer.
Jane hovořila velmi pomalu, s mnoha dlouhými pauzami. Některé jsou zaznamenány v materiálu. Její hlas byl průměrně hlasitý, oči měla po celou dobu otevřené.)
Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“)
Vraťme se tedy k naší knize.
Hovořili jsme o zvířatech, musím tedy ještě poznamenat, že nevlastní takové vědomí, které by jim poskytovalo tolik svobody jako to vaše. Zároveň však nejsou svazována určitými charakterovými rysy, které omezují praktický potenciál vědomí lidského.
Vědomí je způsob vnímání různých dimenzí reality a to, které znáte, je vysoce specializované. Díky svým smyslům vnímáte trojrozměrný svět, ale ve své podstatě jste schopni vnímat i jiné, stejně platné dimenze. Nikdy by vás nenapadlo ztotožnit se s jednou částí těla a ignorovat ostatní, ale děláte stejnou věc (smích), když věříte, že vaše egoistické já nese tíhu vaší identity.
Nejste pytel z masa a kostí, slepený z chemických prvků. Vaše vědomí není žádná prchavá látka vzniklá náhodným sloučením chemických složek.
Nejste samostatné odnože materiální hmoty. Vaše vědomí se po smrti nerozplyne jako obláček kouře. Vy sami vytváříte své fyzické tělo. A nejen symbolicky.
To si však vaše vědomá mysl, jak ji znáte, neuvědomuje, proto se neztotožňujete s vnitřní stránkou sebe sama. Je jednodušší ztotožnit se s tou částí, která sleduje televizi, vaří nebo pracuje, s tou, o které si myslíte, že ví, co dělá. Ta zdánlivě nevědomá stránka vaší bytosti je však mnohem moudřejší a právě na ní závisí vaše nesmrtelná existence.
Je dostatečně vědomá a bdělá, ale vy jste natolik orientovaní na fyzickou realitu, že nejste schopni naslouchat jejímu hlasu. Nechápete, že je to velká psychická síla, ze které vychází vaše fyzicky orientované já.
Toto zdánlivé nevědomí nazývám „vnitřní ego“, protože řídí všechny vnitřní funkce. Usouvztažňuje informace, které nepřicházejí skrze smysly, ale jinou cestou. Jde o vnitřní vnímání reality vymykající se trojrozměrnému světu. Ve své paměti uchovává všechny své předchozí životy. Nahlíží do subjektivních dimenzí, kterých je doslova nekonečné množství a z nichž vychází všechna objektivní realita. (Dlouhá pauza.)
Veškeré nezbytné informace k vám přicházejí touto vnitřní cestou a vyvolávají neuvěřitelné vnitřní pochody, a to rychleji, než zvednete ukazováček, mrknete okem nebo dočtete větu. Tato stránka vaší osobnosti má rozvinuté schopnosti jasnovidectví a telepatie, takže vás varuje před katastrofou, ještě než proběhne, bez ohledu na to, zda tuto informaci vědomě přijmete, či nikoli. Tento druh komunikace probíhá rychleji, než vyslovíte jediné slovo.
(Tiše): Snad bychom si měli udělat přestávku, abyste si odpočinuli.
(„Já jsem v pohodě.“)
„Vnější ego“ a vnitřní ego pracují nezávisle na sobě. Jedno vám usnadňuje pohybovat se ve vašem pozemském světě, druhé umožňuje vnitřní vnímání, bez kterého by vaše fyzická existence nebyla možná.
Je zde však ještě další stránka, hlubší identita, která formuje obojí, vnitřní i vnější ego, a rozhoduje o tom, zda budete v tomto okamžiku a na tomto místě fyzickou bytostí. Je to jádro vaší identity, psychické semínko, ze kterého vyrůstáte, multidimenzionální osobnost, jejíž jste součástí.
Pokud vás zajímá podvědomí, jak označují psychologové styčný bod mezi vnějším a vnitřním egem, musíte si uvědomit, že pro vaše já neexistují žádné skutečné hranice. Pro lepší pochopení základní myšlenky však rozlišuji jednotlivé stránky osobnosti.
Vy se ztotožňujete pouze s „běžným vědomým já“, proto rozvádím tyto záležitosti hned v první kapitole a budu se k nim postupně vracet. Začneme tedy s multidimenzionální osobností.
Nikdy nemůžete pochopit sami sebe ani přijmout moji nezávislou existenci, pokud se nezbavíte myšlenky, že osobnost je pouze vědomí existující „teď a tady“. Možná vás některá fakta o fyzické realitě vylekají, ale nezapomínejte, že na ni nahlížím z naprosto odlišného pohledu.
(Jane dělala časté pauzy. Její oči byly většinu času zavřené.) Jste soustředěni sami na sebe. Jen vám čas od času přijde na mysl, zda existuje něco mimo vás. Momentálně se vracím do dimenzí, které jsem znal a miloval. Necítím se zde však jako doma, vašimi slovy. Stále se objevují problémy s překladem a potíže se vstupem, které musím překonat.
Většina lidí žijících po léta v New Yorku nikdy nenavštívila Empire State Building, zatímco mnoho turistů jej zná velmi důvěrně. A vy máte sice fyzické tělo, ale já vám mohu ukázat některé zvláštní psychické a psychologické procesy ve vašem vlastním systému reality, které ignorujete.
A chci vám ukázat ještě více. Vezmu vás na okružní jízdu těmi rovinami reality, které jsou vám dostupné, provedu vás různými dimenzemi vaší psychiky. Nakonec se mi snad podaří otevřít dveře do vašeho vědomí, které pro vás zůstávají dosud zavřené. Vysvětlím vám multidimenzionální charakter osobnosti a ukážu náznak vyšší identity, které jste všichni součástí.
(Tiše): Uděláme si přestávku.
(22.07. Jane se dostala z transu velmi lehce a rychle. Neměla ponětí, zda hovořila pomalu či rychle, ani kolik času uběhlo. Měla jenom dojem, že Sethův materiál je velmi zhuštěný a adresný, směrovaný přímo ke čtenáři, že se Seth snaží vyjádřit své myšlenky co nejjasněji a nejstručněji.
Před sezením mi řekla, že byla velmi unavená. Pokračování ve 22.29.)
Vaše vlastní já, které důvěrně znáte, je pouhým zlomkem vaší identity. Její jednotlivé části však k sobě nejsou svázány jako vlákna jednoho provazu. Lze je přirovnat spíše k jednotlivým slupkám cibule či dílkům pomeranče. Jsou spojeny jedním životem. Jedná se o různé roviny reality, pramenící ze stejného zdroje.
Tím nechci srovnávat osobnost s pomerančem ani cibulí, jen bych rád zdůraznil, že vyrůstají zevnitř ven stejně jako fragmenty vašeho vnitřního já. Pozorujete vnější stránku věcí. Vaše fyzické smysly vám umožňují vnímat vnější formy, na které reagujete. Zároveň vás do jisté míry omezují pouze na toto vnější vnímání skutečnosti, takže život uvnitř hmoty a formy vám zůstává skryt.
Mohu říci, že vědomí existuje například i ve vašich nehtech, ale málokdo mne bude brát natolik vážně, aby popřál svému nehtu dobré ráno.
Atomy a molekuly tvořící nehet nesou jistý druh vědomí stejně jako molekuly této stránky. Neexistuje nic, skála, nerost, rostlina, zvíře ani vzduch, co by neobsahovalo jistou hladinu vědomí. Takže se ocitáte uprostřed neustálého pohybu, života, vědomé energie. Vy sami jste fyzicky složeni z buněk uvědomujících si svoji vlastní identitu, která ochotně vytváří fyzickou strukturu, vaše tělo.
Neexistuje žádná mrtvá hmota, prostě nic co by nebylo formováno vědomím. Všechny stupně vědomí mají schopnost vnímat a tvořit. Nikdy neporozumíte sami sobě, pokud nepochopíte, o čem nyní hovořím.
Z pohodlnosti se uzavíráte multidimenzionální vnitřní komunikaci vycházející z nejmenších částic vašeho těla. Jako fyzické bytosti jste do jisté míry součástí jiného vědomí. Vaše já není nijak omezeno. Neexistuje nic, co by omezovalo jeho možnosti. (Pauza.) Omezujete se jen svou vlastní ignorancí. Ztotožňujete se pouze se svým egem, čímž ztrácíte vrozené schopnosti. Můžete to popřít, ale realitu nezměníte. Člověk je multidimenzionální osobnost. Přesto mnoho lidí schovává hlavu do písku trojrozměrné reality a předstírá, že jiná neexistuje.
(S humorem): Doufám, že se mi podaří vytáhnout některé hlavy z písku. (Dlouhá pauza.) Můžeme si udělat pauzu, nebo pro dnešek skončíme, jak chcete.
(„ Uděláme si pauzu.“ Přestávka od 22.59 do 23.10.)
Blížíme se ke konci první kapitoly a s větším poznáním půjdeme dál. (Pobaveně): To nezapisuj.
V žádném případě nechci podceňovat vnější ego, ale vy jej naopak přeceňujete. Jeho pravá podstata však nebyla dosud odhalena.
Na toto téma bych mohl napsat celou knihu, ale v této chvíli je to dost na to, abyste si uvědomili, že vaše identita a kontinuita není závislá na egu.
Od této chvíle budu v souvislosti s fyzickým světem, ke kterému se vnější ego vztahuje, používat termín „iluze“. Fyzická forma je jedna z iluzí, které si osvojujete a stávají se realitou. Vaše fyzické smysly vám umožňují vnímat iluze, protože jsou na ně velice zvláštním způsobem naladěny. Vnímat realitu ve skutečné podobě si vyžaduje jiný druh pozornosti a jemnější manipulaci, než mohou fyzické smysly nabídnout.
Ego je jako žárlivý bůh, který slouží jen svým zájmům. Nepřipustí jinou realitu než tu, která je pro něj nejpohodlnější a nejsrozumitelnější. Původně měl pomáhat člověku, ale stal se tyranem. Není ještě vše ztraceno, jak by se snad zdálo. Není ve své podstatě tak strnulý, je ochoten učit se a jeho zvědavost mu lze přičítat k dobru.
Váš názor na realitu je velmi omezený a vaše ego udělá vše proto, aby vás udrželo v tomto malém uzavřeném prostoru přijaté reality. Pokud uvolníte prostor intuici a instinktům, přesvědčí fyzicky orientovanou stránku vaší osobnosti o dalších dimenzích existence.
(23.35. Sezení bylo přerušeno, protože Rooney, jedna z našich dvou koček, chtěla jít ven. Seth nic neříkal. Jane se rychle dostala z transu. Kočku jsem vypustil, Jane chvilku čekala a potom ji zavolala.
Nezdá se, že bychom dokončili první kapitolu.)

513. sezení, 5. února 1970, 21.10, čtvrtek

(Podle plánu mělo toto sezení proběhnout už včera večer, ale Jane to chtěla zkusit pro změnu ve čtvrtek. Před začátkem sezení řekla: „Vždycky dostanu trému, když pomyslím na to, že mám nechat celou odpovědnost na Sethovi“ Seth začal s dalším diktováním své knihy.)
Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“)
Tak budeme pokračovat.
Tato kniha je vlastně důkazem, že ego nemá osobnost jen samo pro sebe. Není pochyb, že bylo vytvořeno jinou bytostí než spisovatelkou známou jako Jane Roberts. Jane nemá žádné zvláštní schopnosti, které by nebyly vrozené celé její rase, takže musíte připustit, že lidská bytost má daleko širší schopnosti a vlastnosti, než jaké jí dosud připisujete. Doufám, že se mi podaří vám tyto schopnosti popsat a ukázat způsoby, jakými může jednotlivec svůj potenciál objevit a využít.
Osobnost je útvar neustále se měnících vjemů. Je to část podstaty, kterou vnímá. Nevnucuji své vnímání ženě, skrze kterou promlouvám. Její vědomí není během naší komunikace nijak zastřeno. „Dochází“ pouze k rozšíření jejího vědomí a promítnutí energie, která přichází odněkud zvenčí.
Tím, že se koncentruje mimo fyzický svět, se může někomu zdát, že je její vědomí potlačeno. Ale opak je pravdou. Já se ze své reality soustředím na tuto ženu, ale slova, která vyslovuje a která jsou napsána na těchto stránkách, nejsou v podstatě slovy.
Jazyk, jak jej znáte, je velmi pomalý. Skládáním písmen vznikne slovo, řazením slov vedle sebe vzniká věta jako výsledek lineárního myšlenkového pochodu. Jazyk, jak jej znáte, je lexikálně a gramaticky konečný produkt vaší fyzické časové posloupnosti. Dokážete se soustředit na několik věcí najednou, ale struktura jazyka neodpovídá složitosti a souběžnosti vašich zkušeností.
Já vnímám různé druhy zkušenosti, které však neprobíhají lineárně. Umím se soustředit a reagovat na nekonečné množství událostí, které probíhají simultánně. Ruburt je nedokáže vyjádřit najednou, musí je řadit lineárně za sebe, pokud je chce někomu sdělit. Tato schopnost vnímat a reagovat na neomezené množství paralelních událostí je základní charakteristikou vyššího já neboli podstaty. Netvrdím tedy, že mám výjimečné schopnosti.
Každý čtenář, v tomto momentě pevně usazen ve svém fyzickém těle (s humorem), zná pouze zanedbatelnou část sebe sama. Vaše podstata je celková identita a osobnost je jedna z jejích projevů, nezávislá a nekonečně platná část. Proto se během naší komunikace Ruburtovo vědomí rozšiřuje a je soustředěno do jiné dimenze, a to mezi jeho a mou realitu, do pole bez možnosti rozptýlení. Vnucuji mu sice svoje myšlenky, ale pouze s jeho svolením. Ani ty nejsou neutrální, každé poznání je přibarveno osobností, která je nese a předává dál.
Ruburt převádí mé myšlenky do řeči, která je vám pochopitelná. Není vyloučeno občasné narušení soustředěnosti, takže může dojít k překroucení některých informací. Už jsme si natolik zvykli spolupracovat, že takové deformace jsou jen velmi řídké.
Skrze Ruburta promítám také určitou energii. Někdy během sezení obě naše energie aktivují jeho fyzickou formu jako právě teď. Další následky prodiskutujeme později.
Uděláme si přestávku.
(Přestávka od 21.46 do 21.55.)
Nejsem tedy produktem Ruburtova podvědomí, stejně jako on není produktem mého. Nejsem ani druhotná osobnost, která se pokouší zničit jeho nejisté ego. Jsem přesvědčen, že všechny stránky Ruburtovy osobnosti mají z naší spolupráce stejný prospěch.
Jeho osobnost má výjimečné schopnosti, které umožňují naši komunikaci. Pokusím se vám to co nejjednodušeji vysvětlit. Uvnitř jeho duše je cosi jako otevřené okno, kterým může sledovat různé roviny reality, jakýsi multidimenzionální otvor, který člověku umožňuje soustředit se jinam než na materiální svět.
Fyzické smysly však zastiňují tato otevřená okna a vnímají realitu vlastním způsobem. Do určité míry i já vstupuji do vaší reality skrze tuto psychologickou osnovu ve vašem čase a prostoru. Tato otevřená okna slouží jako most mezi Ruburtovou a mojí osobností, takže mezi nimi může probíhat komunikace. Psychologické otvory mezi jednotlivými dimenzemi existence jsou velmi časté. Bývají však jen zřídka odhaleny a ještě méně často využity.
(Dlouhá pauza, vlastně jedna z mnoha. Celkové Janino tempo bylo ve srovnání s předešlými dvěma sezeními rychlejší a sebevědomější. Jane byla spokojena se Setbovou prací.)
Pokusím se vysvětlit vám svoji vlastní nefyzickou existenci. Doufám, že si na jejím základě uvědomíte vlastní identitu, podstatu, která je stejně nefyzická jako ta moje.
Tím končím první kapitolu.
(„Výborně.“)

2 - Mé současné prostředí, práce a aktivity

(Je 22.16. Jane se odmlčela, mne si zavřené oči.) Začneme druhou kapitolu.
Prostředí, ve kterém se pohybuji, se od vašeho liší v mnoha ohledech (s humorem), ale mohu vás ujistit, že je stejně živé, bohaté a intenzivní jako fyzická existence. Je příjemnější, i když můj názor na potěšení se poněkud změnil od doby, kdy jsem byl fyzickou bytostí. Je užitečnější a nabízí daleko více možností a příležitostí k tvůrčímu projevu.
Moje současná existence je bohatší a podnětnější než ty předešlé. A prošel jsem jich mnoho, fyzických i nefyzických. Není omezena na jednu dimenzi. Nefyzické vědomí neexistuje pouze v jedné dimenzi, stejně jako na této planetě není jen jedna země a v této sluneční soustavě jedna planeta.
Mé prostředí není totožné s tím, ve kterém se ocitnete po smrti. Nemohu si odpustit trochu humoru, ale musíte zemřít několikrát, než budete připraveni vstoupit na palubu této existence. (Narození je větší šok než smrt. Když umíráte, ani si to někdy neuvědomujete, ale narození téměř vždy přináší ostré a náhlé poznání. Smrti se nemusíte obávat. Já jsem zemřel již mnohokrát a píšu tuto knihu, abych vás o tom informoval.)
Moje práce v tomto prostředí poskytuje daleko větší naplnění než kterákoli jiná činnost, kterou znáte. Také si vyžaduje práci s materiálem, který leckdy stojí mimo vaše současné chápání. Krátce to rozvedu. Nejprve si musíte uvědomit, že neexistuje žádná jiná objektivní realita než ta, která je formována vědomím. Vědomí vždy vytváří hmotu, nikdy ne naopak. Mé prostředí je skutečnost vytvořená mnou a mně podobnými, je to projev našeho rozvoje.
Neznáme stálé struktury. Nežijeme ve vesnicích ani ve městech. Tím nechci říci, že existujeme v prázdném prostoru. V první řadě hlavně nepřemýšlíme o prostoru jako vy, vytváříme různé obrazy, které nás obklopují.
Ty jsou vytvářeny naší duševní činností, stejně jako je váš fyzický svět pouhou replikou vašich vnitřních tužeb a myšlenek. Myslíte si, že věci existují nezávisle na vás, neuvědomujete si, že jsou to pouhé projevy vašeho vnitřního já. My víme, že formujeme svoji vlastní realitu, takže to děláme s patřičnou radostí a tvůrčím elánem. Vy byste byli v mém prostředí zcela dezorientováni, protože by se vám zdálo, že zde chybí soudržnost.
My však známe vnitřní zákony „materializace“. Uplatňujeme je ve dne i v noci, můžeme se ocitnout v jakémkoli období vaší historie. Měnící se formy a období nijak neruší ostatní, protože ti je vnímají jako mé okamžité nálady, pocity nebo myšlenky.
(Po skončení tohoto odstavce Jane ještě v transu odešla do kuchyně pro zápalky, aby si zapálila cigaretu.)
Stálost a stabilita v podstatě nemají nic společného s formou, ale s potěšením, cílem, úspěchem a identitou. „Cestuji“ do různých rovin existence, abych plnil povinnosti učitele a vychovatele, a využívám jakýchkoli pomůcek a technik, které mi umožňují kontakt v rámci jednotlivých systémů.
Jinými slovy, učím stejné lekce mnoha různými způsoby podle schopností a předpokladů obyvatel toho kterého systému, ve kterém se zrovna pohybuji. Při této komunikaci využívám jednu z mnoha osobností, které jsou dostupné mé podstatě. V jiných systémech reality by tato konkrétní osobnost Seth, s níž se zde ztotožňuji, nebyla vnímána.
Všechny systémy reality nejsou materiálně orientované, některým z nich je fyzická forma zcela cizí. Nerozlišují pohlaví, ak jej znáte vy, proto bych se například nepředstavoval jako osoba mužského pohlaví, která žila mnoho fyzických životů, ačkoli je to legitimní a platná součást mé identity.
Nebolí tě už z psaní ruka?
(„Ne, to je v pořádku“, 22.54.)
Ve svém domácím prostředí na sebe mohu vzít jakoukoli podobu, která se mi zlíbí. A ta se liší podle charakteru mých myšlenek. Vy vytváříte svoji fyzickou podobu v podvědomí víceméně stejným způsobem, jen s několika rozdíly. Většinou si neuvědomujete, že své fyzické tělo vytváříte sami jako výsledek vlastního vnitřního názoru na sebe sama. A dochází k chemickým a elektromagnetickým změnám podle tempa myšlenek.
Od okamžiku, kdy jsme objevili závislost fyzické formy na vědomí, jsme schopni jednoduše měnit svoji formu, abychom mohli lépe následovat každou nuanci své vnitřní zkušenosti.
Můžeme si udělat pauzu, nebo pro dnešek skončíme, záleží na vás.
(„Dobře, uděláme si pauzu.“)
(23.00. Jane byla v hlubokém transu, ale dostala se z něj docela rychle. Řekla, že si pamatovala každé slovo, které během sezení vyslovila, ale v jednom okamžiku je zapomněla. Ve 23.05 zjistila, že během přestávky se jí nepodařilo „úplně vyjít“ z transu. Pokračování v 23.07.)
Schopnost měnit formu je vrozená vlastnost vědomí. Liší se pouze stupněm dovednosti a realizace. Můžete ji ve zpomalené verzi pozorovat i ve vašem systému, totiž měnící se formu živé hmoty během její „evoluční“ historie.
My jsme schopni vzít na sebe několik forem najednou. Je to i ve vašich možnostech, jenom si to neuvědomujete. Vaše fyzická schránka může ležet a spát, zatímco vaše vědomí cestuje v podobě snu do vzdálených míst. Dokážete vytvořit „myšlenkovou podobu“ sebe sama, v každém ohledu identickou s vaší fyzickou formou, a ta se může objevit v pokoji vašeho přítele, aniž byste to rozumově zaznamenali. Takže vaše vědomí není omezeno pouze na fyzické formy, které vytváří.
V tomto ohledu jsme daleko pokročilejší než vy. Pokud vytváříme nějakou formu, plně si to uvědomujeme. Své prostředí sdílím s ostatními, kteří mají víceméně stejné možnosti a jsou na stejném stupni rozvoje. Některé z nich znám, jiné ne. Mezi sebou se dorozumíváme telepaticky. Znovu připomínám, že telepatie tvoří základ vašeho jazyka, bez ní by jeho symbolika byla zbytečná.
To, že spolu komunikujeme tímto způsobem, ještě neznamená, že používáme slova. Dorozumívání probíhá pomocí tepelných a elektromagnetických signálů, které mohou nést mnoho významů najednou. Kvalita takové komunikace závisí na intenzitě emocí stojících v pozadí, ale termín „emocionální intenzita“ může být zavádějící.
Máme podobné emoce a pocity jako vy, i když se nejedná o lásku, nenávist nebo zlost, tak jak je znáte vy. Vaše pocity lze nejlépe popsat jako trojrozměrné materializace větších psychologických událostí a zážitků souvisejících s „vnitřními smysly“.
K těmto vnitřním smyslům se vrátíme na konci kapitoly. V tuto chvíli postačí říci, že máme také emocionální zážitky, které mohou být stejně silné, ačkoli se podstatně liší od těch vašich. Nejsou tak omezené, jsou daleko hlubší. Uvědomujeme si a reagujeme na citové „podnebí“ a zároveň zůstáváme svobodnější a volnější v pocitech i zkušenostech. Na rozdíl od vás nemáme strach, že budeme emocí smeteni.
Naše identita se necítí ohrožena ani v konfrontaci se silnými emocemi ostatních osobností. Díky tomu jsme schopni hrát si s nimi způsobem, který dosud neznáte, a kreativně je využívat, což vám není dáno. Nepociťujeme potřebu je skrývat, víme totiž, že je to v podstatě nemožné. Ve vašem systému vznikají problémy, protože dosud nevíte, jak s emocemi nakládat. My se však také teprve učíme poznávat jejich možnosti a tvůrčí energii.
Pro dnešek sezení ukončíme.
(„Dobře.“)
Z celého srdce vám přeji pěkný večer. („Hezký večer, Sethe. Bylo to vynikající.“) (Jane se naklonila dopředu a s humorem řekla): Jsi první, kdo to bude číst.
(„Ano. Bude mi potěšením.“)
(23.37. Jane se konečně dostala z transu, jak mi oznámila později. Věděla pouze, že Seth hovořil o emocích.)

514. sezení, 9. února 1970, 21.35, pondělí

(Hosty tohoto sezení byli Carl a Sue Watkinsovi a jejich malý syn Sean. Carl a Sue navštěvují Janiny ESP kurzy.)
Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“)
Dobrý večer našim přátelům. Přišli jste se podívat na autora při práci? Zůstanete-li, budeme pokračovat ve druhé kapitole.
Uvědomujeme si, že naše identita není závislá na formě, proto se nebojíme ji měnit. Víme, že můžeme přijmout jakoukoli formu, která se nám zlíbí.
Uvědomujeme si, že smrt, jak ji znáte vy, neexistuje. Pouze měníme prostředí, do nichž se včleňujeme (gesto). Řídíme se pravidly, která platí v každém z nich. Jsme učitelé a používáme metody, které dávají smysl osobnostem s odlišným názorem na realitu.
Vědomí není závislé na formě, jak jsem již řekl, takže ji může neustále měnit a vytvářet nové a nové. Pro nás neexistuje žádný časový rámec, tak jak ho znáte vy. Minuty, hodiny i roky pro nás ztrácejí význam i kouzlo. Známe časovou strukturu jiných systémů a v komunikaci s nimi ji musíme brát v potaz. Jinak by to, co říkáme, nebylo pochopeno.
Neexistují žádné skutečné překážky ani hranice, které by dělily systémy, o kterých hovořím. Jedinou bariérou jsou odlišné schopnosti osobností vnímat a zpracovávat informace. Vy existujete uprostřed různých systémů reality, ale nejste schopni si to uvědomit. Dokonce ani když do vaší trojrozměrné existence pronikne poznání z jiného systému. Tuto zkušenost nejste schopni správně interpretovat, čímž je pokřivena už při pouhém vstupu do vašeho systému.
Řekl jsem vám, že neznáme vaši časovou posloupnost. Cestujeme skrze různé intenzity. Naše práce, rozvoj, zkušenost, to vše probíhá v jednom „momentálním okamžiku“, jak jej nazývám. V rámci tohoto okamžiku se uskuteční i ta nejmenší myšlenka, objeví se i ta nejmenší příležitost. Všechny možnosti jsou důkladně prozkoumány, vznikají všechny druhy pocitů. Je velmi obtížné vám to jasně vysvětlit, protože okamžik je rámec, uvnitř něhož probíhá psychologická zkušenost. Souběžné činnosti probíhají „volně“, asociativně. Když například myslím na tebe, Josephe, plně prožívám okamžitou zkušenost, tedy tvoji minulost, přítomnost a budoucnost (vašimi slovy) a všechny silné a určující emoce, které tebou kdy vládly. Mohu cestovat tvými zážitky s tebou, pokud budu chtít, sledovat vědomí ve všech jeho formách, a to „než stačíte okem mrknout“.
Vyžaduje si to hodně učení a praxe, než se identita naučí udržet si svoji stabilitu. Mnoho z nás dokonce zapomíná, kdo jsme byli, než jsme se probudili do svého já. Většinu z toho si však automaticky pamatujeme. V nekonečném množství podob vědomí si neustále uvědomujeme malé procento vnitřní banky osobností, které v jeho rámci existují. Jen jako na „prázdniny“ zavítáme mezi tyto jednoduché formy života a zařadíme se mezi ně.
Do jisté míry si libujeme v relaxaci a ve snech, po celá staletí můžeme zůstat v podobě stromu nebo v jednoduché formě z jiné reality. Dopřáváme svému vědomí radost z jednoduché existence. Můžeme si například vytvořit les, ve kterém budeme růst. Většinou jsme však velmi aktivní, energičtí a veškerou pozornost věnujeme své práci a novým cílům. 
Kdykoli nás napadne, můžeme ze své psychologické celistvosti vytvořit naprosto odlišnou osobnost. Tu potom musíme rozvíjet podle jejích vlastností a jí vrozených hodnot. Je svobodná a může jít svou vlastní cestou. To však není tak jednoduché. 
Nyní si můžeme udělat první přestávku, pak budeme pokračovat.
(22.02. Jane byla opět v hlubokém transu. Říkala, že byla před sezením hodně unavená. Celé odpoledne jsme stěhovali nábytek. Nic však Sethovi nevadilo, aby začal, dokonce ani kojení malého Seana. Pokračování stejným tempem ve 22.20.)
Každý čtenář je součástí své vlastní podstaty a směřuje ke stejné formě existence, jakou znám já. V dětství a ve snech si každá osobnost do jisté míry uvědomuje skutečnou svobodu a volnost, která přináleží jeho vědomí. Schopnosti, o kterých hovořím, jsou tedy vrozené vlastnosti vědomí, které jsou k dispozici každé osobnosti.
Mé prostředí, jak jsem již naznačil, se neustále mění stejně tak jako to vaše. Vy se ale snažíte rozumem přehlušit své pravé intuitivní vnímání. Pokud vám například váš pokoj najednou připadá příliš malý, považujete to za svoji představu. Jste přesvědčeni, že pokoj zůstává nezměněn. Nepřikládáte svým pocitům přílišnou důležitost.
Za takových podmínek se však váš pokoj skutečně mění, a to velmi podstatně, i když jeho fyzické rozměry zůstávají stejné. Mění se vnitřní psychologický účinek pokoje. Kromě vás jej pocítí i druzí, což změní váš psychologický stav i hormonální hladinu. Budete psychicky reagovat na změnu vašeho pokoje, i když jeho šířka i délka v metrech zůstává zdánlivě stejná.
Zdánlivě proto, že vaše přístroje neukazují žádnou fyzickou změnu. Tyto přístroje se však v takovém pokoji mění stejným měřítkem.
Forma a podoba vašeho fyzického těla a nejbližšího okolí se neustále mění, i když děláte vše proto, abyste tyto změny ignorovali. My je naopak vítáme. Jsme motivováni vnitřní stabilitou, díky které můžeme dát volnou ruku spontánnosti a tvořivosti. Uvědomujeme si, že duchovní a psychologická identita závisí na tvůrčích změnách.
V našem prostředí je změna neustále namístě. Vaše pojetí času je mylné, svádí vás z cesty a je příčinou vašich mylných názorů o relativní existenci fyzické hmoty. Snažíte se ignorovat její stálé změny. Jste natolik omezeni svými fyzickými smysly, že jste schopni vnímat pouze materiální realitu. Pouze díky intuici a snům dokážete vnímat měnící se charakter sebe sama a svého vědomí.
Mou povinností je odhalit vám pravdu, a to nejlépe na příkladech, které dobře znáte. Budu tedy využívat tu část své osobnosti, se kterou můžete do jisté míry komunikovat.
Můj svět je nesmrtelný. Ve vašem slova smyslu to znamená časovou a prostorovou nekonečnost. To však představuje obrovskou zátěž a tlak na jakékoli dostatečně rozvinuté vědomí. Nemáme žádný jednoduchý, útulný prostor, kam bychom se schovali. Musíme být neustále ve střehu před dalšími, neznámými systémy reality, které probleskují na úplném okraji vědomí. Existuje daleko více druhů vědomí než fyzických forem a každé má jinou strukturu vnímání, ale všechny přinášejí vnitřní poznání skutečnosti, která je skryta pod závojem iluzí a vytváří skutečnou realitu, ať už ji nazveme jakkoli.
Uděláme si pauzu.
(Od 22.44 do 22.56.)
Stejná svoboda a volnost je pro vás přirozená ve snu. Často si vytváříte umělé snové prostředí, abyste vyzkoušeli své možnosti. Později vás naučím způsob, jak rozpoznávat své činy a porovnávat je s výkonností svého fyzického života.
Můžete se naučit měnit své fyzické prostředí, ale nejprve byste se měli naučit pracovat se svými sny. Vzpomeňte si na ty, ve kterých se vaše touhy za určitých okolností staly realitou. Dokážete tedy měnit skutečnost, aniž byste si to uvědomovali.
Vaše vědomí si osvojuje nejrůznější formy. Nemusí však za každou cenu existovat pouze v rámci určité formy. Všechny jeho formy nejsou fyzického charakteru. Některé osobnosti například nikdy nepoznaly fyzickou podobu. Rozvíjely se jinými směry a jejich psychologické pochody nám zůstávají neznámé.
Já do jisté míry cestuji ve stejném prostředí. Vědomí se musí vždy nějak projevit. Nemůže prostě jen tak zmizet. Pokud nemá fyzickou podobu, projeví se jeho energie jiným způsobem.
V některých systémech například vytváří vysoce integrované matematické a hudební struktury, které jsou samy o sobě hnací silou pro další vesmírné systémy. Ty však neznám tak dokonale, abych o nich mohl podrobněji hovořit.
Mé prostředí nemá stabilní formu ani strukturu stejně jako to vaše. Jako s vámi v této chvíli komunikuji skrze Ruburta, i vy telepaticky komunikujete s druhými nebo skrze druhé, aniž byste si to uvědomovali.
Pro dnešek sezení ukončíme. Zazpíval bych ukolébavku, ne jako součást knihy, ale zde pro malého přítele (Seana Watkinse, který se znovu kojil), ale nemám na to hlas.
Přeji vám všechno dobré. Hezký večer. (Vesele a důrazně): Tohle je skutečně první a poslední verze.
(„Dobrou noc, Sethe. Děkujeme, bylo to velmi zajímavé.“)
(23.08. Sethova poznámka se týkala odpovědi na Suinu otázku, kterou vznesla před začátkem sezení. Zajímalo ji, zda bude nutná revize knihy. Jane odpověděla, že ne, kromě úpravy špatných frází ap.)

515. sezení, 11. února 1970, 21.20, středa

Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“) Budeme pokračovat.
Fyzické smysly vlastně formují prostředí, ve kterém žijete. Omezují vaši realitu na trojrozměrnou. Vaše vědomí je však vybaveno také vnitřními smysly, nehledě na stupeň jeho rozvoje. Vnitřní vnímání pracuje nezávisle na fyzických smyslech, které používá vaše tělo, aby mohlo fungovat v materiálním systému.
Každý čtenář má tedy vnitřní smysly, které do jisté míry využívá neustále, i když si toho na egoistické rovině není vědom. Kdyby si to uvědomoval, ocitl by se ve stejném prostředí jako já. Viděl by situaci zbavenou iluzí, události a formy nezakotvené v čase a prostoru. Vlastní pokoj by stále vnímal jako konglomeraci stále stejně vypadajícího nábytku, ale dokázal by přepnout své vnímání a spatřit tanec molekul a jiných částeček tvořících předměty.
Viděli byste světélkující záři, auru elektromagnetických „struktur“, které tvoří molekuly. Dokázali byste zmenšit své vědomí na takovou velikost, že by mohlo cestovat v molekule a z ní sledovat a objevovat vesmír vašeho pokoje a gigantickou galaxii neustále se pohybujících hvězdných objektů. Tyto příklady se mohou stát skutečnou realitou. Vaše realita není o nic skutečnější, je pouze jediná, kterou jste schopni vnímat.
Využíváme-li vnitřní smysly, stáváme se vědomými tvůrci, spolutvůrci. Vy jste nevědomí spolutvůrci, ať už o tom přemýšlíte, či nikoli. Pokud se vám zdá být naše prostředí chaotické, je to jen proto, že jste nepochopili skutečnou podstatu řádu, který nemá nic společného se stálou formou.
V mém prostředí neexistují čtyři hodiny odpoledne ani devět večer. Nejsme odkázáni na časovou posloupnost. Nic mi nebrání v tom, abych si takovou posloupnost vytvořil. My měříme čas, jak jej nazýváte vy, podle intenzity zkušenosti. Máme jakýsi psychologický čas s jeho vrcholy a údolími.
Psychologický čas lze přirovnat k vašim emocím a pocitům, kdy se čas jakoby zrychluje nebo zastavuje, nebo ke stěnám pokoje neustále měnícím barvu, velikost, výšku, šířku i délku.
Naše psychologická struktura se od vaší prakticky odlišuje vědomým užíváním multidimenzionální psychologické reality, kterou přirozeně vlastníme, ale neznáme na egoistické úrovni. Vaše prostředí má stejný multidimenzionální charakter, který vaše smysly nejsou schopny vnímat.
Nyní se pokusím promítnout část své reality, jak diktuji knihu, do nerozlišeného prostoru mezi systémy, které jsou relativně zbavené iluzí. Je to nečinná oblast. Pokud byste uvažovali v termínech fyzické reality, pak bych tento prostor přirovnal k tomu, který se nachází přímo nad atmosférou vaší Země. Já však hovořím o psychologické a psychické atmosféře, a tato oblast je dostatečně vzdálená Ruburtovu fyzicky orientovanému já, takže by komunikace mohla být relativně srozumitelná.
Určitým způsobem je vzdálená taktéž mému vlastnímu prostředí, protože ve svém prostředí bych měl problémy podávat tuto informaci v souvislosti s fyzickým světem. Musíte pochopit, že nejde o vzdálenost prostorovou.
Můžeme si udělat přestávku.
(21.56. Janin trans byl velice hluboký, ale dostala se z něj rychle. Pokračování ve 22.22.)
Tvorba a vnímání jsou v mnohem užším spojení, než si kterýkoli vědec dovede představit.
Vaše fyzické smysly vytvářejí realitu, kterou vnímají. Strom se podstatně odlišuje od mikroba, ptáka, hmyzu nebo člověka stojícího pod ním. Tím nechci říci, že je to pouze strom, který se zdá být odlišný, on je odlišný a vy vnímáte jeho existenci skrze jednu sadu vysoce specializovaných smyslů. Neznamená to, že jeho realita je jednodušší než existence ve formě vnímané mikrobem, hmyzem nebo ptákem. Nedokážete vnímat platnou realitu tohoto stromu v žádném jiném kontextu než ve svém, to souvisí s něčím mimo fyzický svět, který znáte.
To neznamená, že fyzická realita je pouhý klam. Fyzický obraz světa je pouze jedním z nekonečného množství způsobů vnímání různých podob, kterými se vědomí projevuje. Fyzické smysly omezují vaše vnímání pouze na fyzickou zkušenost, ty vnitřní rozšiřují rozsah vašeho vnímání, umožňují vám interpretovat skutečnost daleko svobodněji a volněji, vytvářet nové formy a způsoby, kterými můžete poznat sami sebe.
Vědomí je mimo jiné spontánní cvičení tvořivosti. Nyní se v trojrozměrném kontextu učíte způsob, jakým vaše fyzická a psychická existence vytváří nejrůznější fyzické formy. Pohybujete v psychickém prostředí a neustále jej převádíte na fyzickou rovinu. Naše prostředí je samo o sobě tvůrčí jiným způsobem než to vaše. Vaše prostředí je kreativní v tom smyslu, že na stromech roste ovoce, že je země soběstačná, živí sebe sama apod. Přirozenou tvůrčí stránkou rozumíme materializaci nejhlubších psychických, spirituálních a fyzických tendencí lidstva naprogramovaných před staletími.
My připisujeme prvkům svého prostředí daleko větší tvůrčí sílu, kterou lze jen těžko popsat nebo vysvětlit. Nemáme například květiny, které rostou. Je to intenzita, koncentrovaná psychická síla naší psychologické přirozenosti, která dodává činnosti nové rozměry. Jen těžko lze vystihnout trojrozměrnou realitu a zkušenost na plochém plátně. V našem prostředí však můžeme vytvořit dimenze, jaké chceme. Tyto schopnosti však nejsou pouze naším bohatstvím, patří i vám. Své vnitřní smysly a multidimenzionální schopnosti cvičíte častěji, než by se zdálo, a to především v jiných stavech vědomí, než je ten běžný, bdělý.
V mém prostředí nelze hovořit o fyzických objektech, takže si budete muset některé věci vydedukovat z toho, co vám o nich dále v knize řeknu.
Vaše fyzické prostředí je takové, jak jej vidíte ve své mysli. Jakmile si uvědomíte svoji nesmrtelnost skrze asociativní procesy, začnete vnímat fyzickou realitu naprosto odlišným způsobem. Nejen jako výsledek sebe sama pohybujícího se v čase. Jste schopni vnímat minulost a přítomnost souběžně, což vysvětlujete asociativními souvislostmi. Řekněme, že váš otec měl za celý svůj život osm oblíbených židlí. Je-li váš mechanismus vnímání výsledkem intuitivní asociace spíše než časové posloupnosti, pak dokážete vnímat všechny tyto židle najednou. Při pohledu na jednu se vám vybaví i ostatních sedm. Takže prostředí neexistuje samo o sobě, je to výsledek struktur vnímání daných psychologickou strukturou.
Chcete-li vědět, jak vypadá prostředí, ve kterém žiji, musíte nejdřív pochopit, kdo jsem. Nejlépe vám to vysvětlím, jestliže budu hovořit o charakteru vědomí všeobecně a skončím vlastně u sebe. Vnitřní části mé identity si již nyní uvědomují, co vám budu říkat. Mým cílem je seznámit vaše egoistické já s poznáním, které si větší část vašeho vědomí uvědomuje, ale které jste dosud ignorovali.
Pozorujete vnější svět, vesmír a vykládáte si realitu podle informací, které se k vám dostávají „vnějšími smysly“. Já se nyní objevím, obrazně řečeno, ve fyzické podobě a půjdu vás hledat uvnitř vás samotných. Popíšu vám skutečnost a zkušenost, kterou jste v současné chvíli příliš fascinováni. Jste natolik zaujati fyzickou realitou, že jste ve stejně hlubokém transu jako žena skrze kterou píšu tuto knihu.
Veškerou svoji pozornost soustředíte velmi zvláštním způsobem na jeden světlý bod, který nazýváte realitou. Všude kolem vás jsou však další reality, ale vy je ignorujete. Zadupáváte veškeré podněty, které z nich přichází. Máte k tomu jistý důvod, ale je na čase se začít probouzet. Mým cílem je otevřít vaše vnitřní oči.
Tímto pro dnešek skončíme. Blížíme se ke konci druhé kapitoly. Přeji vám hezký večer.
(„Dobrou noc, Sethe. Dobrá práce.“)
(23.12. Jane se rychle dostala z hlubokého transu. „Nepamatuji si nic,“ řekla.)

518. sezení, 18. března 1970, 21.25, středa

(Jane si poslední měsíc dopřává trochu více odpočinku. Uskutečnila pouze dvě pravidelná sezení, jedno pro přátele, jedno osobní pro nás a pouze jeden kurz ESP. Občas měla obavy, jaký bude mít tato pauza vliv na Sethovu knihu. Když po několika větách týkajících se mého malování Seth začal diktovat svou knihu, asi ve 21.33, zdálo se, že od 11. února do 18. března neuplynul ani den.
Poznámka: Napadlo mne, že by bylo zajímavé ukázat, jak dlouho Sethovi trvá přednesení určité části materiálu.)
Ještě chvilku a dokončíme druhou kapitolu, pak začneme třetí.
Mé prostředí zahrnuje také ostatní osobnosti, se kterými jsem v kontaktu. Komunikace, vnímání a prostředí spolu úzce souvisí, a proto druh komunikace využívaný mnou a mými druhy je nesmírně důležitý v jakékoli diskuzi o našem prostředí.
V následující kapitole vás seznámím s existencí a prací, do které jsme zapojeni, dimenzí, v níž existujeme, i cíli, které pevně sledujeme, a především s těmi záležitostmi, které vytvářejí naši zkušenost.

3 - Moje práce a dimenze, do kterých mne přivádí

(21.43) Mám přátele stejně jako vy, jen s tím rozdílem, že naše přátelství může mít podstatně delší trvání. Pochopte, že vnímáme realitu zcela odlišným způsobem než vy. Uvědomujeme si své minulé životy, jak je označujete.
Jsme telepaticky propojeni, takže před ostatními nelze nic skrýt, ani kdybychom se o to snažili. Snad se vám to jeví jako narušování soukromí, ale mohu vás ujistit, že ani vy nedokážete utajit jedinou svou myšlenku. Vaše rodina a přátelé je všechny dobře znají stejně jako, bohužel, i vaši nepřátelé. Pouze si to neuvědomujete.
Neznamená to však, že jsme jako kniha otevřená druhým, naopak. Existuje duševní etiketa, zásady správného chování. Uvědomujeme si své myšlenky více než vy a máme svobodu vybírat si je. Činíme tak s důkladností a vkusem.
(Pauza do 21.49.) Uvědomujeme si jejich sílu na základě omylů a pokusů v průběhu jiných existencí. Dospěli jsme k závěru, že nikdo nemůže uniknout obrovské tvůrčí síle představ a emocí. Neztrácíme spontánnost, její ztráta by mohla mít negativní nebo destruktivní vliv. To už je za námi, řečeno vašimi slovy.
Naše psychologická struktura nám umožňuje komunikovat více způsoby, než znáte. Představte si například, že potkáte přítele z dětských let, na kterého jste již zapomněli a dnes s ním máte málo společného, a přesto si s ním můžete popovídat o minulosti a vytvořit si nový vztah.
Já jsem schopen navázat s takovým jedincem bližší vztah na základě společných zkušeností z minulých životů, přestože „nyní“ máme jen málo společného. Možná jsme se znali jako úplně jiní lidé ve čtrnáctém století a můžeme si pohovořit o společných zážitcích stejně jako vy s přítelem z mládí.
Víme, že jsme to stále my, multidimenzionální bytosti, které sdílí víceméně stejné prostředí na rovině své existence. Je to výstižné přirovnání, přestože minulost, přítomnost ani budoucnost ve skutečnosti neexistují.
Naše zkušenosti se však nepojí s časovým obdobím, jak je znáte vy. Máme více přátel a známých než vy, protože si uvědomujeme vzájemné vztahy v existencích, které nazýváte „minulé“ inkarnace.
(22.00) Díky tomu je naše poznání samozřejmě mnohem rozsáhlejší, nerozlišujeme časová období, o kterých hovoříte vy, ale někteří z nás si právě z nich odnášejí vzpomínky a nesmazatelné zážitky.
Nepociťujeme potřebu skrývat své emoce ani myšlenky před ostatními, protože vnímáme podstatu všeho vědomí a reality, ve které máme své místo. Máme vyšší motivaci. (S humorem): Mohou mít snad duše jinou?
(„Myslím, že ne.“)
Jsme schopni na vlastní příkaz plně využívat svoji energii, a tak nesklouzneme do konfliktu. Neplýtváme jí, ale využíváme k individuálním cílům, které jsou základní součástí naší psychologické zkušenosti.
Takže naše celé já neboli multidimenzionální bytí má své vlastní cíle, poslání a tvůrčí snahu, které jsou jeho prvotní a základní součástí a určují vlastnosti, díky kterým budou věčně plněny a hledány. V konečné fázi jsme svobodní ve všestranném využití energie. Čelíme mnoha problémům, ale uvědomujeme si, že naše úkoly nejsou samy o sobě důležité. Při jejich plnění zjišťujeme, že je to pouhá zkouška, kterou prochází všichni.
I já sám mám pochybnosti, že se při plnění svých cílů dočkám překvapivých a šokujících výsledků, které mne zavedou do nových, neznámých končin. Pouze pokud si uvědomím tuto skutečnost, mohu si uchovat smysl pro humor.
(22.11) Musíte se několikrát narodit a zemřít, očekávat zánik při každém umírání. Jinak než opakovanou zkušeností nezjistíte, že vaše existence nezaniká. Pak pocítíte božskou hru.
Zpočátku se učíme tvůrčí radosti ze hry. Věřím, že veškerá kreativita se rodí ze hry, která je opakem práce, ze zrychlené intuitivní spontánnosti, kterou vnímám jako stálou konstantu všech svých existencí.
S vaší dimenzí nekomunikuji tak, že bych proniknul do vaší reality, ale svými představami. Každé mé umírání by bylo dobrodružstvím, kdybych si uvědomil, co vím nyní. Na jedné straně berete život příliš vážně, ale na druhé straně svou hravou existenci nevnímáte seriózně.
Užíváme si smyslu pro hru a spontánnost, není třeba za vším hledat zodpovědnost. Jedná se o tvůrčí hru. Hrajeme si například s pohyblivostí svého vědomí, bavíme se nad tím, jak „daleko“ ho můžeme vyslat. Neustále se divíme tomu, co je naše vědomí schopno vyprodukovat, dimenzím reality, skrze které můžeme hrát nebe, peklo, ráj. Může se zdát, že své vědomí necháváme v nečinnosti nebo ho dostatečně nevyužíváme, ale opakuji, zkušenosti, které jsme získali, jsou k dispozici každému. V podobě duševních signálů je předáváme každému, kdo se k nám přidá. Navrhuji přestávku.
(22.25. Jane se dostala z transu poměrně rychle. Dnes hovořila plynně, bez velkých pomlk, průměrně hlasitě. Byla však překvapená, že uběhla hodina. Při diktování neměla žádné vidění. Pokračování pomalejším tempem ve 22.35.)
Máme vyšší motivaci, a přesto dokážeme hru přijmout a kreativně ji využívat jako metodu k dosažení svých cílů, jako překvapivé, tvůrčí úsilí skryté v nás samých.
Jako učitel při své práci cestuji různými dimenzemi existence, přednáším v mnoha nejrůznějších zemích a rovinách reality. Zde však veškerá podobnost a přirovnání končí, protože než začnu pracovat, musím vytvořit přípravné psychologické struktury a poznat své žáky.
(Jane hovořila podstatně pomaleji než dosud.)
Musím důkladně poznat daný systém reality, ve kterém žijí mí studenti, seznámit se s jejich systémem myšlení a symboly, které používají. Musím přesně odhadnout stabilitu studentovy bytosti, vzít v úvahu jeho potřeby, ne je ignorovat.
Je nutné své žáky podporovat, povzbuzovat, ale ne příliš, aby měli prostor k samostatnému rozvoji. Svůj materiál musím prezentovat způsobem, který dává smysl v jejich kontextu reality. Nesmím zapomínat, že ne všechny stupně osobnosti se rozvíjejí stejným tempem.
Materiál, který prezentuji, by měl být představen bez známek mé přítomnosti. Klade si za cíl změnit staré názory, pevně zakotvené ve studentově osobnosti. Nutím ji do určitého duševního chování, které je jí na vědomé úrovni cizí.
(Pauza do 22.51.) Problémy se různí podle systému, ve kterém žák žije. Ve vašem případě jsem například první kontakt s vaším systémem a se ženou, skrze kterou promlouvám, učinil už dlouho předtím, než začalo první sezení.
Jane by nikdy vědomě nezaregistrovala naše první setkání. Náhle k ní přicházely nové myšlenky, a protože je spisovatelka, považovala je za básnickou inspiraci. Před několika lety se na sjezdu spisovatelů dostala do stavu, ve kterém by se mohla duševně rozvíjet, ale nebyla na něj připravena. Přítomní jí k tomu připravili podmínky a Jane, aniž by si to uvědomila, upadla do transu.
(Dlouhá pauza do 23.01. V roce 1957, poté, co Jane prodala pár svých prvních povídek, byla pozvána na konferenci spisovatelů science fiction v Milfordu, v Pensylvánii. Já jsem se nemohl zúčastnit, měl jsem hodně práce, takže Jane jela na sjezd s Cyrilem Kornbluthem (dnes již po smrti), spisovatelem a naším dobrým přítelem, žijícím nedaleko našeho domu v Sayre, v Pensylvánii.
Během jedné večerní diskuze Jane upadla do transu. Tato událost dala vznik skupině spisovatelů, kteří se nazývají „Pětka“, její členové si vyměňovali dlouhé a složité dopisy. Ostatní čtyři spisovatelé byli daleko známější než Jane. Je však zajímavé, že jsme dlouho netušili, že šlo o trans.)
Psychické předpoklady měla již od dětství, ale určitý přehled a poznání musela získat skrze poezii. Získala tak vlastnosti, které jsem v tomto případě potřeboval.
Toto chování však nebylo náhodné. Aniž by si to uvědomovala, sama se rozhodla vyzkoušet svá křídla. Součástí mé práce bylo vést mladou ženu už od jejího dětství. To všechno byla přípravná fáze k důležité práci, která začala našimi sezeními.
Podobným způsobem působím na mnoha rovinách existence. Jedná se o práci velmi různorodou, protože struktury jednotlivých osobností se liší. V rámci systémů, ve kterých pracuji, jsou určité základní podobnosti, ale v některých dimenzích nejsem dostatečně připraven stát se učitelem, protože zkušenosti zde žijících osobností jsou mi cizí.
Můžeme si udělat pauzu.
(23.09. Jane byla v dobrém transu. „Nemám potuchy, o čem byla dnes řeč“ Lehce zrychlila tempo. Pokračování ve 23.20.) V knize budeme pokračovat až na dalším sezení.
(Seth věnoval pár odstavců materiálu ženě, která nedávno ztratila manžela a požádala o účast na sezení.) Přeji vám pěkný večer. („Dobrou noc, Sethe.“)
Srdečně vás zdravím. Kdybyste nemuseli dělat zápisky, zůstal bych s vámi déle.
(„Děkujeme.“ Konec ve 23.30.)

519. sezení, 23. března 1970, 21.10, pondělí

Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“)
Vaše představy o prostoru jsou mylné, při komunikaci s vámi neslétnu ze zlaté oblohy jako nějaký duchovní superman.
K tomu se stručně vrátíme v další kapitole. Prostor v podobě, jak jej vnímáte, prostě neexistuje. Příčinou iluzí a domněnek o jeho existenci je fyzický mechanismus vnímání a vámi přijatá duševní struktura. Prostřednictvím nich si přisvojujete vědomí a předpokládáte, že dosáhnete určitého stupně „evoluce“ v rámci svého systému.
(21.16. Jako při posledním sezení budu zaznamenávat čas, abych přiblížil tempo, kterým Seth přednáší svůj materiál.)
Jakmile se ocitnete ve fyzickém životě, vaše mysl není čistá deska čekající na zkušenosti, které na ni začnete psát. Je vybavena pamětí, která je větší než u počítače. Již první den na této planetě máte určité schopnosti a dovednosti, které můžete uplatňovat, ale jejich potenciál lze jen stěží připisovat dědičnosti v takové podobě, jak ji znáte vy.
Možná si svou duši neboli podstatu představujete jako vědomý počítač, který si programuje své existence a délku jejich života sám. Pravda je taková, že každá bytost, kterou naprogramuje, začne sama vytvářet skutečnost, o které by se nesnilo ani samotnému počítači.
(21.25) Každá taková osobnost přichází na svět s určitou představou o realitě, ve které žije, a její duševní vybavení je uzpůsobeno specifickému prostředí. Je svobodná, ale musí fungovat v realitě, pro kterou byla naprogramována. V každé z nich je skryté poznání sídlící v počítači jako celku. Naší duší neboli podstatou není počítač. Chci vám jen na příkladu vyjasnit některé pojmy.
Žádná osobnost není schopna měnit podobu existence v rámci daného prostředí, ve vašem případě v rámci fyzické reality, ale může rozšiřovat své vědomí a hledat cestu skrze tento systém, a překročit tak dosud známou hranici reality.
(21.30) Vše má svůj účel, ale o něm budeme hovořit později. Na tomto příkladu vám chci ukázat, že vaše prostředí není ve skutečnosti takové, jak si jej představujete. Když se narodíte, jste již naprogramováni vnímat realitu a interpretovat svoji zkušenost velmi omezeným, ale intenzivním způsobem.
To je nutné si uvědomit, abyste mohli pochopit pravý charakter mého prostředí a systémů reality, ve kterých se pohybuji a pracuji. Mezi mým a vaším prostředím neexistují žádné fyzické hranice, které by nás dělily. Váš pohled na realitu skrze fyzické smysly a vědecké přístroje je zkreslený a málo se podobá skutečnosti, tu však lze jen těžko vysvětlit.
(21.34. Jane se naklonila dopředu, aby zdůraznila poslední slova. Oči se jí rozšířily a ztmavly.)
Vaše planetární systémy existují souběžně v čase i prostoru. Vesmír, jak jej vnímáte zrakem či skrze přístroje, se zdá být složen z galaxií, hvězd a planet, které jsou od vás různě vzdáleny. V podstatě je to však jen iluze. Vaše smysly a vaše existence vnímají vesmír, který je pouze vaší interpretací vaší trojrozměrné reality. To vám však nebrání v cestování na jiné planety v rámci fyzického vesmíru, nebo položení knihy na stůl, který ve své podstatě nemá pevnou strukturu.
(21.42. Jane po rychlém startu postupně zpomalovala tempo.)
Po vstupu do vašeho systému jsem prošel řadou duševních událostí. Vy byste je zařadili do času a prostoru, tak i já používám váš jazyk.
Základní předpoklady jsou dané. Názory na realitu jsou fakta, na kterých stavíte své představy o skutečnosti. Základními předpoklady jsou pro vás prostor a čas. V každém systému reality existuje soubor takových domněnek. Pokud chci pracovat ve vašem systému, musím přijmout a používat vaše základní domněnky. Jako učitel jim musím porozumět. To je součást výcviku.
Můžeme si udělat přestávku.
(21.52. Jane se dostala z transu téměř ihned. „Cítím se jako na nějaké televizní show,“ řekla, čímž myslela populární vědeckofantastický pořad, který jsme sledovali před začátkem sezení. Pokoušela se popsat vidění, které měla, než Seth začal hovořit, ale měla problémy vyjádřit je slovy: „Viděla jsem… pole něčeho jako hvězd, ale kdybych to vyslovila nahlas, explodovalo by. Přesto je tady,“ řekla a nahnula se k ruce s šálkem, kterou držela těsně pod bradou.
Během přestávky Jane dostala krátkou, ale jasnou zprávu od Setha, radil nám, že bychom měli otočit naši postel hlavou na sever, ne na západ, jak je nyní.
Pokračování pomalým tempem ve 22.02.)
Podstata neboli duše je daleko kreativnější a složitější, než ji popisuje jakékoli náboženství.
Využívá různé metody vnímání a má k dispozici několik druhů vědomí. Váš názor na duši je omezen trojrozměrným vnímáním světa. Duše dokáže soustředit své vědomí jistým směrem a využívá jej, jako vy používáte své oči. Na mé rovině reality se neztotožňuji se svým vědomím, což se vám může zdát podivné. Vědomí je pouze vlastnost, kterou využívám, a totéž platí pro každého čtenáře této knihy, i když si to dosud neuvědomuje. Podstata je tedy více než vědomí, je mu nadřazena.
Když jsem vstoupil do vašeho prostředí, musel jsem změnit pole soustředění svého vědomí. Vše překládám do vět, kterým rozumíte. Podobně jako se umělec snaží vyjádřit skrze své obrazy, i já hledám přirovnání.
Vcházím do trojrozměrné reality, kterou znáte, a máte o ní své představy, ať si je uvědomujete, či nikoli. Každý z vás ve svých snech vstupuje do jiných systémů reality bez plné účasti vašeho běžného vědomého já. Jde o individuální zkušenosti, ve kterých opouštíte své fyzické tělo a s pevným cílem a kreativní energií jednáte ve snu, který zmizí, jakmile se probudíte.
Uvažujete-li o smyslu své existence, berete v úvahu pouze svůj každodenní život v bdělém stavu. To je velká chyba, protože i ve snech máte určité cíle, využíváte jiné části své podstaty. Úsilí a práce ve snu jsou stejně platné jako v bdělém stavu.
(22.17) Pokud vstupuji do vaší reality, je to stejné, jako když vy vstupujete do svých snů. Diktuji tuto knihu skrze Jane Robertsovou a uvědomuji si své bytí ve svém prostředí. Vysílám k vám pouze část sebe, stejně jako vy posíláte kousek sebe příteli, když mu píšete dopis. Zároveň si uvědomujete místnost, ve které sedíte. Část mého vědomí je nyní uvnitř ženy, která v transu diktuje má slova.
Mé prostředí není totožné s prostředím osobnosti, která nedávno zemřela, jak byste si mohli myslet, ale k tomu se vrátím později. Největším rozdílem mezi našimi prostředími je, že vy realizujete duševní pochody v podobě fyzických událostí. My chápeme realitu jako duševní záležitost a jako takovou ji přijímáme, nemáme potřebu její materializace a interpretace.
Život na vaší zemi mi byl velmi drahý. Nyní na něj soustředím své vědomí a budu-li chtít, mohu jej vnímat stejně jako vy, ale zároveň nezapomínám na skutečný charakter reality, který vám v současné době zůstává skryt.
V tomto momentě mě zcela jistě někteří z vás intuitivně pochopili. Především ti, kteří již pojali podezření, že vnímají svět sice v barvách a obrazech, ale poněkud pokřiveně. Je však důležité si uvědomit, že i když je fyzická realita z větší části iluze způsobená vyšší skutečností, nese sama o sobě jistý význam a účel.
Můžeme si dát pauzu.
(22.31. Jane se opět dostala z transu velmi rychle, ale nepamatovala si, o čem byla řeč.
Aniž bych očekával odpověď, zeptal jsem se dnes večer Jane, zda napíše úvod ke knize. Také mne napadlo, zda by byla schopna nadiktovat celou Sethovu knihu během, řekněme, měsíce, což by vyžadovalo každodenní sezení, nebo zda potřebuje určitý čas pro svůj běžný život a práci.
Pokračování velmi pomalým tempem ve 22.45.)
Fyzická realita je pouze jedna z forem jejího bytí. Ve vašem systému se zaměřujete jen na relativně malou stránku zkušenosti.
Já mohu volně cestovat z jedné reality do druhé. S každou z nich mám v tomto okamžiku jistou zkušenost. V žádném případě však nechci snižovat důležitost vašeho současného života, tím méně fyzické existence. Naopak.
Trojrozměrná realita je důležité a nenahraditelné prostředí pro vnímání. Vaše osobnost, jak ji znáte, však nezmizí, přetrvá i se svými vzpomínkami, které tvoří součást vaší identity. Existence je pro vaši podstatu stejně důležitá jako dětství pro tuto inkarnaci. Nyní jste ale více než dítě.
Neustále se rozvíjíte a zdokonalujete, i když jednou opustíte rodný dům. Prostředí však není objektivní záležitost existující nezávisle na vás, sami si je vytváříte, jsou vaším pokračováním.
Jsou to realizované myšlenky a emoce, které překračují vaše vědomí.
Mohu vám přesně vysvětlit, jak formujete své prostředí. Stejným způsobem jako já, jen s tím rozdílem, že vy skončíte u fyzických objektů.
Tím začneme na příštím sezení.
(„Dobře.“)
(Pauza do 22.56.) Kniha by měla vznikat postupně, jako to děláme nyní. Záměrně necháváme volný prostor pro spontánnost a překvapení, takže cokoli vás zaujme, zahrneme do naší diskuse.
Navrhuji, aby Ruburt přestěhoval postel, a uvidíme, co na to řekne.
(„Dobře.“ Naše ložnice je malá a je obtížné otočit postel tak, aby byla v poloze sever-jih. Kromě toho by Jane neviděla ani z jednoho okna ven. Takže jsme postel na Sethovu radu nepřestěhovali.)
Přeji vám všechno dobré a užijte si zbytek večera. („Dobrou noc, Sethe. Děkujeme.“)
(23.00. „Je mi nějak legračně,“ řekla Jane, když se dostala z transu. „Mám pocit, že Seth začal psát knihu nedávno, ale přesto již přinesl obrovské množství zkušeností. Vyjádřila bych to jako zhuštěné poznání…“
Jane promluvy přirovnala ke studiu v knihovně, připadala si totiž, jako by sbírala informace „někde v knihovně“.)

520. sezení, 25. března 1970, 21.09, středa

(Pokud vím, Seth by měl dnes začít třetí kapitolu. Minutu před začátkem sezení mi Jane oznámila, že na okamžik pocítila Sethovu přítomnost. Sedla si a čekala, ale nebyla schopna vysvětlit, jak to dělá.)
Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“)
Vraťme se k naší knize.
(S přestávkami): Vaši vědci nakonec dospějí k poznání, které filozofové znali už staletí, že mysl dokáže ovlivňovat hmotu. Odhalí schopnost mysli vytvářet a formovat realitu.
Vaším nejbližším prostředím je vaše tělo. Není to loutka, ve které jste uvězněni, ale obal existující mimo vás. Vaše tělo není krásné ani ošklivé, zdravé ani nemocné, pomalé ani rychlé, nebylo vám přiděleno v okamžiku narození. Vytváříte jej svými myšlenkami a emocemi. Vaše osobní prostředí je taktéž jejich materializaci.
Doslova řečeno, „vnitřní já“ formuje fyzické tělo svými myšlenkami. Vy sami si ho pěstujete, jeho podoba dokonale odráží váš vnitřní stav. Z částic si stavíte tělo, které si přivlastňujete.
Intuitivně tušíte, že si sami vytváříte svoji podobu, a existujete nezávisle na ní. Neuvědomujete si, že svými myšlenkami a emocemi vytváříte celý fyzický svět, a tím se dostáváte do trojrozměrné reality. Vnitřní já vysílá svoji psychickou energii a formuje úponky, které vytváří formu.
(21.23) Každá emoce a myšlenka má svoji vlastní, jedinečnou elektromagnetickou realitu. Ta se mísí s ostatními podle různých odstínů své intenzity. Trojrozměrné objekty vznikají podobným způsobem jako obrazy. Nejste-li naladěni na takovou frekvenci, nebudete schopni vnímat fyzické objekty.
(Jane se předklonila, aby zdůraznila poslední myšlenku. Reagovala tak na naše životní prostředí. Zvuky jako by přicházely odněkud shora a zespodu. Jane chtěla říci větu, ale udělala pauzu, delší než obvykle, a vypadla z běžného rytmu.)
Každý z vás nevědomě přeměňuje složité elektromagnetické jednotky ve fyzické předměty. Jste součástí fyzicky orientovaného systému a obklopeni slabšími oblastmi, kde stále přetrvává pseudohmota. Každá myšlenka a emoce existuje spontánně jako jednodušší nebo složitější elektromagnetická jednotka dosud neobjevená vašimi vědci.
(21.27) Síla a stálost fyzické podoby závisí na intenzitě myšlenky nebo emoce. Ještě se k tomuto problému vrátíme, prozatím postačí, když pochopíte, že svět, který znáte, je pouhý odraz vnitřní reality.
V podstatě se skládáte ze stejných složek jako například židle, kámen, hlávka salátu nebo pták. Celé vědomí se spojí a vyvine obrovské úsilí, aby vytvořilo formy, které vnímáte. My jsme to odhalili již dávno a dokážeme měnit své prostředí i vlastní fyzickou formu dle libosti. Zároveň vnímáme realitu, která leží za ní.
Uvědomujeme si, že stabilita formy je pouze iluze, protože stav vědomí se neustále mění. Jsme schopni existovat na několika místech najednou, protože si uvědomujeme skutečnou pohyblivost vědomí. Kdykoli si vzpomenete na nějakého člověka, vysíláte k němu část sebe, ne v podobě hmoty, ale jisté formy, která naprosto uniká vaší egoistické pozornosti. Pokud si já vzpomenu na někoho druhého, stane se stejná věc, jen s tím rozdílem, že tato část mého vědomí nemající žádnou podobu ani formu dokáže komunikovat. Můžeme si udělat pauzu.
(21.37. Jane se dostala z transu rychle. Zvuky v domě neustaly. Znepokojovaly ji během celé promluvy a mne rušily v zapisování. Byla překvapena, že uběhla půlhodina.
Ve 21.56 Jane seděla a čekala, až přijde Seth. „Buď jsem dnes hodně unavená, nebo mě dostává ten dům,“ poznamenala Jane. Pokračování ve 21.58.)
Prostředí je duševní výtvor vědomí, který nabývá různé formy. Mám například rukopis ze čtrnáctého století, svůj oblíbený, se kterým jsem velice spokojen. Ve fyzickém slova smyslu samozřejmě neexistuje, ale já moc dobře vím, že je to produkt mého duševního procesu. Stejně si dovedu užívat fyzického prostředí. Často na sebe beru fyzickou podobu, abych si mohl sednout za stůl a z okna pozorovat krajinu.
Vy nyní například sedíte v obývacím pokoji a neuvědomujete si, co děláte, a to vás do jisté míry omezuje. Potkám-li svého druha, jen tak pro zábavu překládáme své myšlenky do různých tvarů a forem. Nazývejme to třeba hrou, která si vyžaduje jisté schopnosti převádět své myšlenky do více forem. (Pauza.)
Myšlenky a emoce nikdy nejsou totožné, stejně jako žádný fyzický objekt vašeho systému není duplikátem druhého, jsou zde jemné odchylky. Částice, ze kterých se skládají všechny objekty, mají svou vlastní totožnost, která zabarvuje a určuje objekt, který vytváří.
Vy vnímáte pouze podobnosti fyzických předmětů jakéhokoli druhu a ignorujete jejich odlišnosti. Přijímáte jednu realitu a ignorujete druhé. Vaše těla se mění každých sedm let, ale změna probíhá s každým dechem.
(22.12) Tkáně neustále odumírají, jsou obnovovány a nahrazovány, hormony jsou v neustálém pohybu a podléhají ustavičným změnám. Elektromagnetické částice v kůži a buňkách kolísají. Fyzická hmota, která tvořila vaše tělo před chvílí, je odlišná od té, která formuje váš organismus v tomto okamžiku. Budete-li vnímat neustálé změny probíhající ve vašem těle takovou vytrvalostí jako doposud, bude vám připadat zvláštní, že jste je tak dlouho považovali za stálý, víceméně soudržný celek. Poznáte, jak relativní je stabilita vašeho vědomého já. Mylně považujete myšlenky a názory, které si pamatujete z minulých životů, za své vlastní a zapomínáte, že dříve nesly význam, který dnes již ztratily. Ignorujete skutečnost, že nelze udržet myšlenku. Ta kterou jste měli před chvilkou, už vlastně zmizela.
Snažíte se udržet si relativně stabilní fyzické a subjektivní já, abyste zachovali stabilní prostředí, takže ignorujete změnu. A přesně ta, kterou odmítáte připustit, by vám poskytla pochopení charakteru reality, individuální subjektivity a fyzického prostředí.
(22.23. Předešlý odstavec byl diktován podstatně rychleji.)
Co se stane s myšlenkou, která opouští vědomou mysl? Nezmizí a můžete se naučit ji následovat. Většinou máte strach odvrátit svoji pozornost od trojrozměrné reality, proto se vám zdá, že myšlenka mizí. Představujete si jistý záludný bod, přes který myšlenky padají a rozplývají se v nicotu. Ve snaze zachránit své subjektivní já stavíte před tyto podle vašeho názoru nebezpečné body různé psychologické bariéry. Musíte si však uvědomit, že realita mívá i jiné roviny než ty, se kterými se ve většině případů ztotožňujete. Myšlenky a emoce opouštějící vaši mysl vás mohou zavést do jiných rovin reality.
(22.29) Tyto subjektivní otvory, jimiž jak se zdá myšlenky mizí, jsou ve skutečnosti dveře, které vás spojují s jinými realitami a ve kterých ožívají symboly a myšlenky neztrácejí svůj potenciál.
Ve snu se tyto dveře otvírají, dochází ke komunikaci jiných světů s vaším, k jejich vzájemnému propojení. Tam, kde vás vaše vlastní vědomí přesahuje nebo opouští, jste si vytvořili bariéru. To jsou oblasti, které byste měli prozkoumat. Jinak se nezbavíte přesvědčení, že vědomí je uvězněno v lebce. Každou ztracenou myšlenku nebo zapomenutou vzpomínku budete pociťovat jako malou smrt.
Navrhuji přestávku.
(22.36. Jane byla tentokrát v opravdu hlubokém transu, nevyrušily ji žádné zvuky. Pokračování ve 22.52.)
Pro dnešní večer s knihou skončíme.
(Seth stručně pohovořil o mimotělesném stavu, ve kterém Jane byla včera odpoledne.)
Ještě než vám popřeji pěkný zbytek večera, chtěl bych Ruburtovi připomenout návrh týkající se vaší postele.
Dobrou noc.
(„Dobrou noc, Sethe.“)
(23.05. Na 519. sezení Seth poradil Jane, aby si otočila postel do polohy sever-jih. Ještě se tak nestalo.
Jane průběžně studuje materiál připravovaný pro knihu. Její zájem o knihu poněkud poklesl, ale stále je ještě velký.)

4 - Reinkarnace

521. sezení, 30. března 1970, 21.08, pondělí

(Jane začala diktovat průměrným hlasem, poměrně svižně a pouze s několika pauzami.)
Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“)
Dnes začneme další kapitolu. Myslím, že čtvrtou. („Správně.“)
Vaše prostředí je bohatší, než si dovedete představit. V předešlé kapitole jsem hovořil o vašem prostředí v souvislosti s každodenním fyzickým životem a okolím s ním spojeným. Ve skutečnosti si však uvědomujete jen velmi malý zlomek vašeho rozsáhlého prostředí. Představte si vaše já jako herce v divadelní hře. Děj se odehrává ve dvacátém století. Vaším úkolem je napsat scénář, udělat scénografii, režii a zároveň obsadit všechny role.
Jste tak soustředění na svoji roli, zaujati realitou, kterou vytváříte, zachváceni problémy, úkoly, nadějemi a smutky určitých rolí, až zapomenete, že jste v podstatě svým vlastním výtvorem. Divadelní drama lze přirovnat k vašemu současnému životu a prostředí, ve kterém žijete.
Zároveň se však odehrávají i další hry, ve kterých musíte hrát svoji roli. Mají vlastní kulisy, režiséry… Odehrávají se v různých časových obdobích. Jednu z nich můžeme nazvat „Život ve 20. století n. l.“, další „Život v 18. století,“ následující „Rok 500 př. n. l.“, nebo „3000 n. l.“. Spoluvytváříte a účinkujete ve všech těchto dramatech, jejich dekorace představují prostředí obklopující vaši osobnost.
Mám na mysli tu část vašeho já, která žije v tom kterém časovém období. Tato část vaší osobnosti je natolik soustředěna na svoji roli v určitém dramatu, že si neuvědomuje ostatní, kde má také svou roli. Nejste schopni vnímat vlastní multidimenzionální realitu, takže se vám bude zdát nepochopitelné, když vám řeknu, že žijete několik životů najednou. Nedokážete si představit, že jste na dvou místech najednou, natož ve dvou nebo více časových obdobích nebo stoletích.
(Pauza do 21.24.) Čas není řada po sobě jdoucích momentů. Slova, kterými hovoříte, činy, které konáte, jen zdánlivě probíhají v čase, stejně jako židli nebo stůl jen zdánlivě pozorujete v prostoru. Tento klam je součástí velmi složitých rekvizit, které jste si předem sestavili a které musíte brát za skutečné.
Čtyři hodiny odpoledne, to je pro vás naprosto jasný pojem. Můžete říci příteli: „Sejdeme se ve čtyři na rohu, nebo v restauraci na kávu, na kus řeči, nebo na večeři.“ A on bude vědět přesně, kdy a kde vás najde. Sejdete se i přesto, že čtyři hodiny odpoledne nenesou žádný podstatný význam, jde pouze o smluvenou dohodu. Jdete například do divadla, je devět večer, ale scéna na jevišti se odehrává v ranních hodinách, herci snídají a vy to přijímáte jako součást hry. Také předstíráte, že je ráno.
Každý z vás je v současném momentě zapojen do daleko větší produkce. Přistupujete na jistá základní pravidla, která slouží jako rámec, uvnitř kterého může hra probíhat. Jedním z nich je tvrzení, že čas je řada po sobě jdoucích momentů, že objektivní svět existuje zcela nezávisle na vašem vnímání nebo že jste uvězněni ve fyzickém těle, které vám bylo přiděleno, a omezeni časově i prostorově.
(21.35) Dalším předpokladem přijatým ze stejného důvodu je přesvědčení, že veškeré vnímání je možné pouze skrze vaše fyzické smysly, že všechny informace přicházejí zvenku, ne zevnitř. Proto jste nuceni intenzivně se soustředit na jednotlivá jednání. Tato dramata představují přesně to, co byste nazvali jednotlivými reinkarnacemi.
Všechna se však v podstatě odehrávají najednou. Pro ty, kdož se účastní těchto komplikovaných dramat zvaných reinkarnační existence, je velmi těžké překročit jejich hranici. Odpočívající se snaží komunikovat s herci, ale ti nemají křídla, aby viděli tak daleko.
Dramata se odehrávají jedno za druhým, a tak tato komunikace pouze potvrzuje mylnou představu, že čas je souslednost momentů, které se následují od nepředstavitelného začátku až po stejně nemyslitelný konec.
Neunavuje tě to psaní?
(„Ne.“ Bylo 21.42.)
Z toho důvodu je rozvoj vašeho myšlení velmi omezený, jak u jedince, tak u celého druhu. Namlouváte si, že lidstvo muselo pokročit od středověku, a zároveň se obáváte, že tomu tak není. Nebo, podíváte-li se na pokrok ve vědě a technice, libujete si.
Je těžké představit si římského senátora, jak oslovuje lid skrze mikrofon nebo jak jeho děti sledují televizi. Ale tohle všechno je velmi zavádějící. Pokrok ve vašem slova smyslu neexistuje stejně tak jako čas.
V každé hře, individuální i kolektivní, se objevují problémy. Pokrok můžeme měřit podle způsobu, jakým jsou řešeny nebo opomíjeny. V určitých obdobích lidstvo zaznamenalo velké pokroky a je zajímavé, že to bylo především tehdy, kdy z vašeho pohledu k žádnému rozvoji nedošlo.
Uděláme si přestávku.
(21.51. Jane vyšla z transu rychle. Řekla: „Seth nám má ještě hodně co říci. Cítím to tady.“ Sáhla si na čelo. „Pokaždé pocítím obrovský nával něčeho slovy nepopsatelného, víš co myslím?“
„Je to zvláštní,“ pokračovala, „dnes večer jsem se necítila moc dobře, ale díky materiálu jsem na to úplně zapomněla. Stalo se mi to několikrát, když zde byl někdo, koho nemám ráda, nebo mě někdo z nějakého důvodu rozhodil, měla jsem chuť sezení zrušit. Pokud jsme tu sami dva, nemusím mít ani náladu a vše probíhá hladce, materiál mnou jakoby sám prochází.“
Jane začala pomalu s pokračováním ve 22.15.)
Takže: To nemusíš zapisovat (vesele), mé „takže“ je pouhým pokynem pro vás a z textu je můžete vypustit.
(„Dobře, rozumím.“)
Takže (schválně hlasitěji) v některých hrách herci řeší zlomek problému, který má hra vyřešit.
Přirovnávám sice naši existenci k dramatu, ale v podstatě jde o velmi spontánní akci, kdy herci mají plnou svobodu, ale pouze v rámci hry. Hra se nezkouší a také na ni nelze nikde koupit vstupenky. Jako ve všech dobrých divadelních představeních mívá hra ústřední téma. Velcí umělci se v určité době vůbec neobjevují na scéně, protože pro ně jednoduše nebyly vhodné podmínky.
(Podle Setha si každý jedinec vybírá čas a místo každé své inkarnace.)
Hra sama o sobě je vlastně realizace pravdy. Jejím cílem je probudit skryté schopnosti v každém herci.
Renesance je období duchovního, uměleckého a duševního probuzení. Je to výsledek intenzivního vnitřního soustředění všech zúčastněných herců. Cíle her se liší, ale velká témata jsou inspirací, majákem pro celé vědomí. Slouží jako modely.
(22.17) Pokrok a rozvoj není spojen s časem, ale s duševním soustředěním. Každá hra je naprosto jedinečná a liší se od ostatních. Mylně se domníváte, že jste v tomto životě trestáni za skutky a zločiny spáchané v minulých inkarnacích. Vaše životy probíhají odděleně.
Vaše multidimenzionální já je tak rozvinuté, že dokáže využívat tyto zkušenosti a udržovat si tak svoji identitu. Vše je samozřejmě pod vlivem her, mezi kterými probíhá neustálá komunikace.
Každá z her má svůj účel. Díky nim se každá multidimenzionální osobnost učí svými vlastními skutky. Zkouší různé druhy chování, přístupů, názorů a pozic, které ji mění a rozvíjejí.
Následek samozřejmě předchází příčina. Příčina je podle vás prvotní, ale to je jen malý příklad vašeho pokřiveného pohledu na svět a problémy, které přináší myšlení ve slovech, protože si vyžaduje lineární řazení.
(22.26) Jste multidimenzionální já, které spoluvytváří a účinkuje v těchto kosmických hrách. Soustředíte se na jistou roli a celou svojí bytostí se s ní ztotožňujete. Tato pravidla jste si stanovili sami. Vaše vědomí je ve stavu počátku, takže psychologická struktura vaší multidimenzionální osobnosti není ještě dokončena, rozvíjí se.
Je to učení umění realizace, kdy máte k dispozici nekonečný zdroj kreativity a neomezené možnosti rozvoje. Je však nutné najít způsob, jak realizovat ty uvnitř skryté tvary a formy.
(22.32) Multidimenzionální osobnost vytváří rozličné podmínky, ve kterých se pohybuje. V některých je odsouzena k záhubě, přinejmenším zpočátku. Je však nutné vytvořit si podmínky, které přinesou další. Vše probíhá naprosto spontánně. (Pauza.)
Takže jste autory mnohem více prostředí, než si uvědomujete. Každý herec, soustředěný na hru, má svou nápovědu. Tudíž není sám ztracený ve hře, kterou zapomněl. Poznání k němu přichází skrze vnitřní smysly.
(22.39. Dlouhá pauza.) Využívá i jiné zdroje informací než ty přesně dané v rámci produkce. Každý herec to instinktivně tuší a jsou období, kdy odpočívá, aby načerpal nové síly. Během nich ho vnitřní smysly informují o dalších rolích a zjišťuje, že je něco více než pouhý účinkující v této hře.
V takovém období si uvědomuje, že má svůj podíl na vytváření hry. Osvobozuje se od domněnek a předpokladů, které jej svazují, když je zabrán do své role. Tato období samozřejmě zahrnují také spánek a sny, ale i další okamžiky, kdy si člověk jasně uvědomuje, že je obklopen pouze rekvizitami a jedná se pouze o jeho další výstup.
(22.44) To neznamená, že hra není skutečná nebo že by ji neměl brát vážně. Je nutné hrát svou roli, každý herec si však musí sám uvědomit pravý charakter produkce a své postavení ve hře. Měl by se realizovat také mimo trojrozměrnou divadelní scénu.
Každá momentální produkce má svůj velký význam, každý herec nejprve realizuje sebe sama v trojrozměrné realitě. Multidimenzionální osobnost nemůže účinkovat v trojrozměrné realitě, dokud v ní nerealizuje část svého já. Rozumíte mi?
(„Ano.“)
V rámci této reality pak dochází k jeho rozvoji a tvůrčímu projevu, který by jinak nebyl možný. To jej však pohání z jednoho systému do další hry, další realizace jeho trojrozměrné části.
V trojrozměrné realitě se mu nabízí možnosti rozvoje, které mu jiné roviny nemohou nabídnout.
Navrhuji přestávku.
(22.55. Jane byla v opravdu hlubokém transu. Pokračování ve 23.12.)
Smysl hry musíte hledat sami v sobě. Vědomá část vašeho já, která se účastní hry, se soustřeďuje pouze na dění uprostřed rekvizit produkce.
Ačkoli si to neuvědomujete, přesně znáte účel každé své inkarnace. Poznání své multidimenzionální osobnosti nesete sami v sobě. Toto poznání vám pomůže vyřešit všechny vaše problémy, dosáhnout cílů, které jste si stanovili, a otevře další oblasti kreativity, kterými můžete další hru nebo produkci obohatit.
(23.08) Čím větší prostor dáváte své intuici a poznání svého já, tím hrajete svoji roli úspěšněji a efektivněji. Zároveň získáváte novou energii, vhled a tvůrčí potenciál.
V tomto okamžiku se vám může zdát, že jste jedinou vědomou částí svého já, protože se ztotožňujete s určitou rolí ve hře. Další části vaší multidimenzionální osobnosti v ostatních reinkarnačních hrách jsou však také vědomé. Jste multidimenzionální já, takže máte vědomí i v jiných realitách kromě té vaší.
Vaše multidimenzionální osobnost, vaše pravá identita, to vaše skutečné já, si uvědomuje sebe sama v jakékoli hře.
Konec diktování. Dáme si pauzu.
(Po přestávce nám Seth odpověděl na některé osobní dotazy.)
Máte ještě nějaké otázky?
(„Ne, myslím, že ne. Už je pozdě.“)
Tak dnešní sezení ukončíme. Přeji vám všechno dobré.
(„Dobrou noc, Sethe, a děkujeme.“)
(23.24. Seth pokračuje ve své knize podle plánu. Nepatrně se začal odchylovat od osnovy, kterou předeslal na 510. sezení, 10. ledna 1970, ale s tím jsme počítali. Seth si jde svým vlastním tempem, jak říká Jane.
Poznámka připsaná později: Jane přestala sledovat materiál připravovaný pro knihu.)

522. sezení, 8. dubna 1970, 21.13, středa

Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“) Budeme pokračovat.
Tato „období“ mají svůj účel. Vědomí se ve své podstatě touží realizovat v co největším počtu dimenzí na nových rovinách uvědomění. Tak postupně skládá celou skutečnost. Realita je tedy vždy ve stavu počátku stejně jako myšlenky, které vám probíhají hlavou. Herci ve vaší roli jsou naprosto jedineční a vedou vás k další kreativitě. Jinak by jisté stránky vašeho vlastního vědomí zůstaly nenaplněny.
Když uvažujete o reinkarnaci, předpokládáte řadu pokroků, rozvoj. Namísto toho z vašeho vnitřního já pramení různé životy. Nejsou vám přiděleny žádnou vnější agenturou. Jde o materiální rozvoj, protože vaše vědomí se otevírá a vyjadřuje mnoha různými způsoby. Není omezeno na trojrozměrnou délku života v trojrozměrné realitě ani na trojrozměrnou existenci samu o sobě.
Vaše vědomí tedy na sebe bere mnoho forem. Ty se samy sobě nemusí podobat o nic víc, než se podobá housenka motýlu. Duše neboli podstata má absolutní svobodu výrazu. Mění svoji formu, aby mu nejlépe odpovídala. Formuje prostředí jako kulisy na jevišti tak, aby odpovídalo svému účelu. Každá další scéna přináší nový rozvoj.
(Jane dělala stále častější pauzy.) Duše je vysoce individualizovaná duchovní energie, formuje tělo, které právě nosí, a je hybnou silou vašeho fyzického života. Je zdrojem vitality. Vědomí nikdy nemůže být stálé, hledá další tvůrčí schopnosti.
(21.28) Trojrozměrná realita odráží hodnoty duše. Schopnosti podstaty leží v trojrozměrném já. Herec může využívat potenciál podstaty a následně znovuobjevit svůj vztah k ní, zvyšuje hladinu svých výkonů, chápání a tvořivosti. Tak se nejvíce rozvíjí.
Podstata se tak posiluje a spolu s ní nabývají na kvalitě i její části, zrealizované v trojrozměrnou existenci. Bez kreativní energie by byl váš planetární život neplodný. Podstata dodává tělu a trojrozměrnému já dech. To potom sleduje svůj cíl, tedy otevření nových sfér tvořivosti.
Jinak řečeno, podstata neboli duše promítá své části do reality, která by jinak neexistovala.
(Dlouhá pauza do 21.39.)
Trojrozměrné já existující v rámci těchto realit na ně soustřeďuje všechnu svoji pozornost. Vnitřní uvědomění podstaty mu dodává sílu. Musí však pochopit svou pravou roli a skrze toto poznání se vrátit do své podstaty.
Některé osobnosti si své role naprosto dokonale uvědomují a ochotně je přijímají, protože vědí, že jim napomáhají k rozvoji. Učí ostatní herce nesoustředit se pouze na svou roli. Tyto osobnosti z jiných rovin existence přehlížejí hru, objevují se mezi herci a jejich cílem je otevřít v trojrozměrném já psychologické dveře, které vedou k dalšímu rozvoji na jiných rovinách reality.
Dáme si přestávku a budeme pokračovat. (21.50. Jane byla v relativně slabém transu. Pokračování ve 21.58.)
Učíte se, jak se stát spolutvůrci, bohy. Učíte se, jak zacházet se svou energií k dalším tvůrčím cílům.
Jste připoutáni k těm, které milujete, i k těm, které nenávidíte. Musíte se naučit uvolňovat svoji negativní energii a přeměňovat ji v pozitivní. Kreativně využívat energii nenávisti, proměnit ji v lásku. O tom podrobněji v dalších kapitolách.
Vaše fyzické prostředí, osobní majetek, fyzické aspekty života jsou pouhé iluze vytvořené vesmírnou vitalitou. Skály, kameny, hory a země jsou pouhé živé iluze pramenící z psychického vědomí. Atomy a molekuly mají své vlastní vědomí stejně tak jako částice vašeho těla.
(22.07) Máte volnou ruku ve vytváření svého fyzického prostředí, jste v něm pevně usazeni. Skrze fyzické smysly dokážete vnímat pouze tyto fantastické kulisy. Realita, která existuje uvnitř nich i za jejich hranicemi, vám uniká. Herec však není trojrozměrný. Je součástí multidimenzionální osobnosti.
Nabízí se mu metody vnímání, které mu umožňují prohlédnout tuto kamufláž a vidět dál, za jeviště. Vnitřní smysly používá neustále, ale je tak zabrán do své role, že mu tyto informace unikají. Fyzické smysly vlastně nevnímají fyzickou realitu, ale vytvářejí ji. Samy o sobě jsou součástí kamufláže, jako brýle, které si nasadíte před své vnitřní smysly a které vás nutí vidět veškerou činnost jako pouhou materiální záležitost. Lze spoléhat na to, že vám nesdělí skutečný děj, který jsou schopny zaznamenat pouze povrchně. Prozradí vám sice polohu jiného herce, ale neodhalí vám, že je to jen klam, že vědomí formuje i ostatní herce a skutečná realita, kterou nevidíte, existuje nad fyzickým světem.
Máte schopnost využít vnitřní smysly a vnímat realitu existující mimo jeviště. K tomu je zapotřebí odvrátit svoji pozornost od materiálního světa, vypnout fyzické smysly a soustředit se na skutečnosti, které vám dříve unikaly.
(22.20) Když to hodně zjednoduším, výsledek bude asi takový, jako byste vyměnili jedny brýle za druhé. Fyzické smysly jsou pro vnitřní já jen falešnou pomůckou stejně jako brýle pro vaše oči nebo sluchátka pro vaše uši. Zřídkakdo je užívá vědomě.
Byli byste více dezorientováni a vyděšeni, kdyby vaše známé prostředí na okamžik zmizelo a bylo nahrazeno jinými kulisami a informacemi, kterým byste nerozuměli. Museli byste použít vnitřní smysly, abyste se zorientovali. Všechny informace vám musí dávat smysl v trojrozměrné realitě.
Vaše klamné prostředí však není to jediné. Na jiných rovinách reality fungují odlišné systémy, ale všechny bytosti jsou vybaveny vnitřními smysly. Jsou to vlastnosti vědomí, díky kterým může probíhat neustálá komunikace, kterou si běžné vědomé já jen zřídkakdy uvědomuje. Mým cílem je obeznámit vás s touto komunikací.
(22.29) Duše neboli podstata není totéž jako já, které nyní čte tuto knihu. Vaše prostředí není pouze svět, ve kterém žijete, zahrnuje také prostředí z vašich minulých životů, na které se nyní nesoustředíte. Vašim skutečným prostředím jsou v podstatě jenom myšlenky a emoce. Právě z nich vytváříte nejen tuto skutečnost, ale všechny reality, kterých se účastníte. (Dlouhá pauza.)
Vaše skutečné prostředí není zasazené v čase a prostoru, jak si myslíte. Ve vašem skutečném prostředí nepotřebujete slova. Komunikace probíhá bez přestávek. Ze skutečného prostředí vytváříte fyzický svět, který znáte.
Vnitřní smysly vám umožňují vnímat realitu, která je nezávislá na fyzické formě. Zkuste na okamžik zapomenout svou roli a vyzkoušejte si jednoduché cvičení.
Uděláme si přestávku.
(22.36. Jane byla ve velmi hlubokém transu. „Zpočátku jsem nebyla v tak hlubokém transu,“ řekla, „protože jsem slyšela sirénu.“ Hasiči jeli kolem sídliště asi ve 21.30 a Jane si nyní vzpomněla, že je slyšela „Mám vždy obavy, slyším-li takové zvuky během diktování, abych to nějak nepopletla…“
Pokračování ve 22.53.)
Představte si, že jste na osvětleném jevišti, což může být pokoj, kde nyní sedíte. Zavřete oči a představte si, že světla a kulisy zmizely a zůstali jste sami.
Je tma a vy jen tak tiše sedíte. Pokuste se bez rozmyslu vnímat existenci vašich vnitřních smyslů. Představte si, že nyní odpovídají vašim fyzickým smyslům. Zapomeňte na všechny myšlenky a problémy. Buďte otevření. Jemně naslouchejte nefyzickým zvukům, které přicházejí skrze vnitřní smysly.
Možná se vám objeví nějaké představy. Přijměte je jako stejně platné obrazy, které vnímáte svým zrakem. Jakmile se naučíte vnímat vnitřními smysly, odhalí se vám váš vnitřní svět.
(22.58) Představte si, že jste byli dosud slepí, neviděli jste tento svět a postupně získáváte zrak. Nemůžete hned soudit vnitřní svět podle oddělených obrazů, které napoprvé uvidíte, ani podle zvuků, které uslyšíte, protože ještě nedokážete dost dobře vnitřní smysly používat.
Vyzkoušejte si toto cvičení před spaním nebo ve chvilce odpočinku. Můžete to zkusit také při práci, která si nevyžaduje vaši úplnou pozornost.
Naučíte se soustředit na jiné dimenze vědomí a fotit momentky, jako byste byli na výletě. Nezapomeňte, že vnímáte pouze útržky. Jednoduše je přijměte, nesnažte se v této fázi dělat žádné závěry a soudy.
Deset minut denně by mělo pro začátek stačit. Informace obsažené v této knize do jisté míry procházejí vnitřními smysly ženy, která je v transu. Je to výsledek vysoce organizované vnitřní jemnosti a cvičení. Ruburt by nebyl schopen přijímat informace, překládat je do slov a interpretovat, kdyby se intenzivně soustředil na fyzické prostředí. Jeho vnitřní smysly jsou otevřené komunikaci mezi různými dimenzemi existence. I přesto dochází ke zkreslení informace, protože musí být překládána do fyzických termínů. Jinak byste ji nebyli schopni vůbec vnímat, natož jí porozumět.
Konec diktování. Máte nějaké dotazy?
(„Myslím, že ne.“)
Pokud byste chtěli uspořádat méně formální sezení nebo máte nějaké dotazy, dejte mi vědět. („Dobře.“)
(S humorem): Bylo by příjemné udělat si soukromé, méně formální sezení. („To chápu.“)
Přeji vám všechno dobré a hezký večer. („Dobrý večer, Sethe. Dekujeme.“ 23.10.)

523. sezení, 13. dubna 1970, 21.13, pondělí

Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“) Dokončíme čtvrtou kapitolu.
(„Dobře.“)
Již nějakou dobu se vám snažím zdůraznit, že každý si vytváří své prostředí sám. Chci, abyste si uvědomili tu odpovědnost. Život a prostředí, ve kterém žijete, jsou jen vaše vlastní výtvory.
Vaše prostředí je pouhý součet vašich znalostí a zkušeností. Dokud budete věřit, že vaše prostředí je objektivní a existuje nezávisle na vás, pak jej nikdy nemůžete změnit. Nedokážete jej přehlédnout a představit si alternativní realitu. Později vám vysvětlím další metody, jak je možné změnit své prostředí.
(21.23) Hovořil jsem také o reinkarnaci v souvislosti s prostředím, protože mnoho duchovních škol zdůrazňuje vliv minulých životů na ten současný. Považují současnou existenci za následek tvrdých a nekompromisních zkušeností minulé inkarnace. Jste-li přesvědčeni, že jste vydáni na milost a nemilost podmínkám, které nemůžete nijak ovlivnit, je potom těžké snášet současnou fyzickou realitu nebo se snažit změnit své prostředí a celý život.
Toto přesvědčení se mění s dobou a společností. Jste-li odsouzeni za zločin, příčinu nehledejte v dětských skutcích ani ve zkušenostech z minulého života. Nesplňuje-li váš život očekávání, problém není v minulých životech ani ve Freudových syndromech. Pokusím se vám to vysvětlit jasněji. Minulé existence ovlivňují váš život stejně jako jakékoli jiné životní zkušenosti. Neuzavírají se, zůstávají stále otevřené. Nejsou pohřbeny minulostí, neexistují odděleně od vašeho současného a budoucího já.
(Jane hovořila poměrně pomalu.)
Vaše životy nebo dramata probíhají najednou. Tvořivá síla a vědomí nejsou lineární záležitost. V každém životě si vybíráte jiné prostředí a jiné kulisy. I ve vašem současném prostředí jste si vybrali své rodiče a dětství, ať už bylo jakékoliv. Předem jste si napsali scénář.
(21.35) Vědomé já na to zapomíná, takže když se ve scénáři objeví problém, hledá někoho nebo něco, na koho by svalil vinu. Doufám, že se mi podaří objasnit vám, jakým způsobem si vytváříte každou minutu své zkušenosti. Jen tak můžete začít uplatňovat svoji tvůrčí odpovědnost na rovině vědomí.
Jak čtete tuto knihu, tu a tam se rozhlédnete po pokoji, ve kterém sedíte. Židle, stůl, strop, podlaha se vám zdají pevné a stabilní, zatímco vy se můžete cítit velmi zranitelní, někde mezi narozením a smrtí. Můžete například pocítit závist, když si představíte, že fyzický svět bude existovat ještě dlouho poté, co vy už zde nebudete. Doufám, že v průběhu čtení této knihy si začnete uvědomovat nekonečnou platnost svého vědomí a pomíjivost fyzických parametrů vašeho prostředí, světa a vesmíru, který vám dnes zdánlivě poskytuje stabilitu a bezpečí. Máš to? („Ano.“)
To je konec čtvrté kapitoly. Můžeme si dát pauzu. (Od 21.44 do 22.02.)

5 - Jak myšlenka formuje hmotu

Dejte mi ještě chvilku.
(Následovala další dvouminutová pauza, pokračování ve 22.04.)
Jak čtete slova na této stránce, všimněte si, že informace, které přijímáte, nejsou přívlastky těchto slov. Natištěný řádek sám o sobě neobsahuje žádné poznání. Pouze je přenáší. Kde je tedy informace, když ne ve slovech na stránce?
(Pauza.)
Stejnou otázku si samozřejmě můžete položit, když čtete noviny nebo hovoříte s jinou osobou. Vaše slova vyjadřují informaci, pocit nebo myšlenku, ale není to totéž. Písmena na stránce jsou pouhé symboly, ke kterým řadíte určité významy. Berete to jako samozřejmost. Vůbec vás nenapadne, že symboly, písmena, nejsou skutečné informace, které vyjadřují.
Podobně i všechny předměty jsou pouhé symboly, které zastupují realitu, jejíž význam tyto objekty, stejně jako písmena, přenášejí. Skutečná informace není v předmětech o nic více než myšlenka v písmenech nebo slovech. Slova jsou jen způsob projevu. A objekty jsou jen jiným druhem média. Jste zvyklí na to, že se vyjadřujete slovy. Slyšíte sami sebe, jak je vyslovujete. Cítíte svaly na krku, a když si to uvědomíte, můžete vnímat různé reakce svého těla, pohyby, které provázejí řeč.
(22.29) Fyzické předměty jsou jen jiný způsob projevu. Vytváříte je stejně jistě, jako vyslovujete svá slova. Tím nemyslím, že byste je vyráběli svýma rukama v továrnách. Tyto objekty jsou produkty evoluce vašeho druhu stejně jako slova. Vyzkoušejte si na chvilku znalost své řeči. Ačkoli vnímáte slova a rozlišujete jejich významy, které víceméně odpovídají vašim pocitům, nejsou to vaše pocity. Musí zde být tedy zákonitě rozdíl mezi myšlenkou a tím, jak ji vyjadřujete slovy.
Možná ztratíte svoji důvěru k řeči, jakmile si uvědomíte, že když začínáte větu, ještě ani přesně nevíte, jak ji ukončíte. Neuvědomujete si, jak vytváříte pyramidu symbolů, ze které vybíráte přesně ten, který potřebujete k vyjádření své myšlenky. Takže ani nevíte, jak přemýšlíte.
Nevíte, jak překládáte symboly napsané na této stránce do slov a myšlenek, které přenášíte nebo si je přivlastňujete. Je-li vám mechanismus řeči tak málo znám, pak není vůbec překvapující, že si neuvědomujete složitější věci, které vykonáváte. To je například neustálé vytváření svého fyzického prostředí jako způsobu komunikace a vyjadřování.
A jenom z tohoto hlediska můžete pochopit skutečný charakter fyzické reality. Teprve až pochopíte, že neustále překládáte myšlenky a tužby, ne už do slov, ale do fyzických objektů, poznáte svoji pravou nezávislost na čase a prostoru.
Nyní si můžeme udělat přestávku. (S úsměvem. 22.36.) Poznámka: Mám velkou radost…
(„Z čeho, Sethe?“)
Mám radost, že jsem na začátku kapitoly našel tak příkladné přirovnání, které pomůže čtenáři odpoutat se od fyzické formy. Jakmile pozná metodu svého vyjadřování, uvědomí si tvůrčí energii.
(22.38. Jane byla v hlubokém transu. Hovořila pomalu. Řekla, že dvouminutovou pauzu na začátku kapitoly způsobila tím, že byla stále při vědomí.
Jane měla během Sethovy promluvy nějaké vidění, ale nebyla schopna je popsat. Tuto kapitolu měl prý dopředu velmi pečlivě připravenou. Překvapil ji myšlenkou, že hmota a objekty jsou pouhým prostředkem komunikace. Ale nebyla schopna popsat obrazy, které viděla.
Náhle si vzpomněla, že se jí během sezení zdálo, jakoby stála vedle dlouhé, vysoké knihovny, která odděluje obývací pokoj od jejího pracovního. Ta je vzdálena asi dva metry od křesla, ve kterém během sezení sedává.
Pamatovala si, že hledala Sethovi nějaké informace v knihovně a že uviděla obývák z jiného pohledu. Nepamatovala si, že by vyšla ze svého těla. „Bylo to jako sen,“ řekla. Nic víc si z toho nepamatovala. Nepamatovala si, že by se viděla sedět v křesle, ani mne na gauči zapisujícího poznámky. Byla zaujata myšlenkou, že by vystoupila ze svého těla.
Pokračování ve 22.56.)
Dokážete sledovat, jak překládáte své pocity do slov nebo gest, ale obtížnější je uvědomit si, že stejným způsobem vytváříte své tělo, stejně nevědomě a lehce jako převádíte pocity do slov.
(Dlouhá pauza do 23.01.) Už jste určitě slyšeli, že prostředí odráží jistou individuální osobnost. To je pravda, doslova, ne symbolicky. Písmena na stránce jsou skutečná pouze v inkoustu a papíru.
Informace, které nesou, jsou neviditelné. Tato kniha je sama o sobě pouze papír a inkoust. Je to nosič informací.
Můžete namítat, že kniha byla fyzicky vyrobena, nevypadla náhle z Ruburtovy hlavy, natištěná a svázaná. Vy jste si museli knihu půjčit nebo koupit, takže asi namítáte: „Nemohl jsem ji tvořit, jako formuji svá slova.“ Než dojdeme na konec knihy, poznáte, že každý z vás vytváří knihu, kterou drží v ruce, a že vaše celkové fyzické prostředí vychází z vaší mysli stejně přirozeně jako slova z vašich úst. Člověk vytváří fyzické objekty stejně nevědomě a automaticky, jako dýchá.
Pro dnešek konec diktování. (Úsměv.)
(„Dobrou noc, Sethe, a děkujeme.“ 23.14.)

524. sezení, 20. dubna 1970, 21.18, pondělí

(Jane se dnes večer necítí dobře, ale rozhodla se že sezení nezruší a uvidí, jak se to bude vyvíjet. Hovořila velmi pomalu a její oči byly většinou zavřené.)
Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“)
Takže zpět k naší knize. Váš fyzický svět závisí pouze na vaší existenci a soustředění se na něj, neobsahuje žádné pevné objekty, šířku ani hloubku. Ve stejném „prostoru“, jako je váš svět, existují i další druhy vědomí. Nevnímají vaše fyzické objekty, protože jejich realitu tvoří jiné struktury iluzí. Nevnímáte je a ony nevnímají vás. To je všeobecná pravda. V jistých okamžicích se tato vědomí prolínají.
Tyto okamžiky si samy o sobě neuvědomujete. Jsou to jakési body, které lze nazvat dvojitou realitou, protože obsahují velký energetický potenciál. V těchto bodech se různé roviny reality prolínají. Lze je rozlišit jako koordinační body, zdroje fantastické energie, a subordinační body, kterých je nekonečně mnoho.
(Dlouhá pauza do 21.29.) Existují čtyři základní koordinační body, které protínají všechny roviny reality. Ty slouží jako kanály, kterými prochází energie neviditelnou cestou z jedné reality do druhé. Také fungují jako transformátory, které neustále přeměňují energii na tvůrčí sílu. (Pauza.)
Váš prostor je hustě poset subordinačními body, sloužícími k přeměně myšlenek a emocí na fyzickou hmotu. Jakmile myšlenka nebo emoce dosáhne jisté intenzity, automaticky přitáhne energii jednoho z těchto subordinačních bodů, je nabita a zvětšena, i když ne rozměrově.
Tyto body souvisí s časem a prostorem, vašimi slovy. Některé z nich existují v čase a prostoru. Některé jsou vodivější než ostatní, takže nabíjejí myšlenku i hmotu, jsou vysoce nasyceny. To znamená, že například stavba vydrží déle a myšlenky uspořádané do formy budou relativně nekonečné. Nejlepším příkladem jsou pyramidy.
(Pomalé tempo. 21.43.) Subordinační a koordinační body jsou ohniska energie. Jsou menší než jakékoli částice, které vaši vědci dosud objevili. Tyto zdroje čisté energie je však nutné aktivovat. Do té doby zůstává jejich energie nevyužita a nelze ji aktivovat fyzicky.
(21.50) V okolí všech koordinačních i subordinačních bodů dochází ke změně přitažlivých sil, takže podle vašich fyzikálních zákonů zde vzniká kmitání, vlnění. Subordinační body jsou také zdroje energie, která formuje realitu a její projevy. Hlavní rozdíl mezi koordinačními a subordinačními body je v množství energie.
Můžeme si udělat přestávku.
(21.57. Jane se už cítí lépe. Byla překvapena, když jsem jí řekl, že hovořila velmi pomalu. V transu si neuvědomuje ani pauzy, které udělala. „Nemám vůbec ponětí o čase,“ řekla. „Můj prostor je naplněn. Nevím, jak jinak to popsat…“
Pokračování stejným tempem ve 22.17.)
Jsou to tedy zdroje koncentrované energie. Subordinačních bodů je mnohem více a mají vliv na váš každodenní život. Jsou to místa nebo body, kde je koncentrovaná energie, zdraví a vitalita. Tato místa například lépe prospívají rostlinám nebo poskytují vhodnější podmínky pro postavení domu.
Někteří lidé mají schopnost je instinktivně vycítit. Jsou to oblasti v okolí koordinačních bodů. Tyto body nejsou fyzické, nejsou viditelné, ale lze je matematicky vypočítat, naměřit zvýšenou energii.
(22.23) V některých místech rostou pokojové květiny lépe než na ostatních i přesto, že je všude stejné množství světla. Váš prostor je poset koordinačními body, které vytváří oblasti zvýšené energie.
(22.26) Některé oblasti jsou tedy k rozvoji nebo různým činnostem vhodnější než ostatní. Ty lze chápat jako trojrozměrné. To však není hlavní téma mé knihy, proto je zde nemohu dokonale vysvětlit. Někdy jsou silnější, jindy slabší. To však nesouvisí s charakterem koordinačních bodů ani s časem. Působí na ně ještě jiné vlivy, ale tím se teď nebudeme zabývat.
(22.31) Tyto body, ohniska energie, jsou aktivovány emocemi. Vaše emoce nebo pocity aktivují tyto body, ať už si to uvědomujete, či nikoliv. Myšlenka nebo pocit získává další energii, čímž se zrychluje jejich promítnutí do fyzického světa. Nezáleží na charakteru pocitu, pouze na jeho intenzitě.
Tyto body jsou jako neviditelná ohniska energie, která se aktivují, spojí-li se s dostatečně intenzivním emocionálním pocitem nebo myšlenkou. Zároveň posilují to, co je aktivuje.
Vím, že je to pro vás něco úplně nového, a je těžké vyjádřit to co nejpřesněji. Ruburt nemá žádné vědecké znalosti, takže musím využít důvtip.
Můžeme si udělat přestávku.
(Od 22.39 do 23.14.)
Velmi zjednodušeně, každá subjektivní zkušenost jakéhokoli vědomí je automaticky vyjádřena v elektromagnetických jednotkách energie. Ty jsou základem pro veškeré fyzické hmoty.
Tyto jednotky energie jsou přirozeným výrazem všech druhů vědomí. Jsou to neviditelné formace vznikající reakcí na jakýkoli druh podráždění. Jen velmi zřídka existují osamoceně, obvykle jsou spojené podle určitých pravidel. Mění svoji formu i vibrace. Jejich životnost závisí na intenzitě jejich původní myšlenky, emoce, podnětu nebo reakce, která je aktivuje.
(23.21) Za určitých podmínek se srážejí v hmotu. Dosáhnou-li tyto elektromagnetické jednotky dostatečně vysoké energie, automaticky aktivují subordinační body, o kterých jsem hovořil. Čím intenzivnější emoce nebo myšlenka, tím rychleji se promítá do hmoty. Molekuly jsou ve srovnání s těmito jednotkami velké planety. Atomy, molekuly, planety i tyto elektromagnetické jednotky energie jsou projevy stejného principu, který jednotky oživuje. Pro vás jsou to různé věci, ale to je způsobeno pouze vaším vnímáním v čase a prostoru.
Každá myšlenka nebo pocit je tedy jednotkou elektromagnetické energie nebo jejich kombinací, která se za určitých podmínek, a často i za pomoci koordinačních bodů, projevuje jako stavební jednotka fyzické hmoty. Nezáleží přitom na charakteru dané myšlenky nebo emoce. Duševní obrazy doprovázené silnými emocemi jsou negativy, podle nichž vznikají korespondující fyzické objekty nebo události.
Konec diktování. Máte nějaké dotazy? („Ne.“)
Pátá kapitola nám jde velmi dobře. Přeji vám všechno dobré a hezký večer.
(„Dobrou noc, Sethe. Děkujeme.“ 23.32.)

525. sezení, 22. dubna 1970, 21.14, středa

(Ještě než Seth začal diktovat, předcházely čtyři strany osobního materiálu, který jsme do knihy nezařadili. Pokračování po přestávce od 22.03.)
Intenzita pocitu nebo myšlenky je velmi důležitým prvkem v jejich následné materializaci.
Tvoří jádro, kolem něhož se formuje elektromagnetická energie. A čím je jádro silnější, tím rychlejší je materializace. To vás může přivést k otázce, zda se duševních obrazů obávat, nebo je chápat jako zábavu. Nastává jeden velmi důležitý problém. Pokud vaše mysl pracuje velmi intenzivně, přemýšlíte v rychlých emocionálních obrazech, okamžitě se to promítne na fyzických událostech. Jste-li pesimisté a všechny vaše myšlenky a pocity končí potenciální katastrofou, pak se tyto představy věrně odrazí i ve fyzické realitě.
Čím intenzivnější je vaše fantazie a vnitřní zkušenost, tím důležitější je pochopit metodu, jakou se vnitřní svět převádí do skutečnosti. Vaše myšlenky a emoce začínají svoji cestu fyzického uskutečnění již v momentě svého vzniku. Pokud navíc žijete v oblasti, kde se nachází koordinační body, budete zaplaveni problémy a katastrofami, budete-li na ně myslet, protože všechny myšlenky jsou v takovém prostředí velmi plodné. Pokud však přemýšlíte pozitivně a vyrovnaně, jste optimističtí a tvořiví, zdánlivě vás potká velké štěstí, protože vaše myšlenky a pocity se realizují.
Vaše země leží v poměrně silných koordinačních zónách. Realizace plánů tedy probíhají podstatně rychleji, ale stejně rychle probíhá i destrukce.
(22.20) Koordinační body aktivují činnost atomů a molekul, tejně jako slunce napomáhá růstu rostlin. Podporují jejich koordinační schopnosti a tendenci slučovat se do organizací a skupin.
Koordinační body podporují spontánnost, která je vrozenou vlastností fyzické hmoty. Fungují jako transformátory, které mění nehmotnou energii ve fyzický objekt.
Uděláme si pauzu.
(Od 22.25 do 22.38.)
Mým cílem není napsat technickou příručku, takže nebudu podrobněji rozebírat přesný průběh tohoto procesu ani účinky koordinačních bodů a jednotek elektromagnetické energie. Chci jen, abyste si uvědomili, že myšlenky a emoce jsou formovány do fyzické hmoty velmi precizním způsobem podle zákonů, které vám zůstávají neznámé.
V dalších kapitolách podám jasnější výklad těchto záležitostí, pokud vás zajímají podrobnosti nebo technické stránky problému. Já však chci hovořit o koordinačních bodech pouze v souvislosti s multidimenzionální osobností. Umožňují realizovat určitou subjektivní zkušenost v trojrozměrné realitě. Než opustíme toto téma, chci vám připomenout, že tyto projevy do jisté míry vychází z různých druhů vědomí, nejen z vašeho vlastního. Neviditelná síť elektromagnetických jednotek proniká celou atmosférou a z ní vzniká fyzická hmota.
Toto téma by si zasloužilo celou knihu. Bylo by pro vás zajímavé znát místa, kde se nacházejí koordinační body. Jste pyšní na svoji technologii, výrobu trvanlivého zboží, domů a silnic, ale většina z toho nemá žádný význam ve srovnání s jinými strukturami v „minulosti“.
Pochopení způsobu, jakým se myšlenka mění ve fyzickou hmotu, by znamenalo naprostý převrat moderní vědy a techniky. Domy, silnice a jiné objekty by měly větší životnost než ty, které znáte dnes. Dokud však ignorujete duševní realitu skrytou za fyzickou hmotou, nemůžete tento způsob nikdy efektivně využít ani z něho mít jakýkoli užitek. Nikdy nepochopíte duševní realitu, která je skutečnou hnací silou vaší fyzické existence, pokud si neuvědomíte nezávislost své vlastní duševní reality na fyzikálních zákonech.
Mým hlavním cílem je tedy přesvědčit vás o vnitřní identitě, jejíž jste součástí. Dále vám chci vyjasnit některé záležitosti týkající se vašeho intelektu a pověrčivosti, které vám brání rozpoznat své možnosti a svobodu. Pak se samozřejmě musíte naučit způsob, jak svobodu využívat.
To je pro dnešek všechno. Tím jsme skončili pátou kapitolu. Můžeme ukončit sezení, nebo si alespoň dát pauzu.
(„Dáme si pauzu.“)
(22.58. Nakonec jsme sezení stejně ukončili. Byli jsme unavení. Jane hovořila podstatně rychleji než posledně. Oči měla po většinu času zavřeně.)

6 - Duše a způsob jejího vnímání

526. sezení, 4. května 1970, 22.00, pondělí

(Sezení začalo pozdě večer. Maloval jsem dlouho do večera a potřeboval jsem si odpočinout. Jane se cítila dobře. Mluvila poměrně rychle, jako když jsme začínali se Sethovou knihou. Jane byla klidná a uvolněná a její oči byly často zavřené.)
Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“)
Dnes si uděláme kratší sezení. Začneme diktovat další kapitolu.
Pomalu se dostáváme k hlavnímu tématu knihy, k nesmrtelnosti duše. Může se zdát, že zabředáváme do vedlejších oblastí, ale v podstatě se snažím ilustrovat multidimenzionální stránku vnitřního já která je opředena mnoha mylnými představami. A těch se musíte zbavit.
Duše není věc, kterou vlastníte. Jste to vy sami. Obvykle dávám přednost výrazu „podstata“, a to jednoduše proto, že s ním nespojujete své mylné představy a její konotace má menší náboženský význam.
Problém je v tom, že duši neboli podstatu často považujete za něco konečného, za „věc“, která vám patří, ale nejste to vy. Duše neboli podstata, vaše nejintimnější vnitřní identita neustále podléhá změně. Není to tedy nic, co je vám vrozené. Duše je živá citlivá a vnímavá. Vytváří hmotu a svět, který znáte. Stojí na úplném počátku.
V trojrozměrné realitě, na kterou vaše ego soustředí veškerou pozornost, počátek předpokládá konec. Duše neboli podstata existuje v jiných dimenzích, kde naplnění nesouvisí s žádným cílem, duchovním ani jiným.
Duše čili podstata je ve stavu neustálé změny, učení a rozvoje, který závisí na subjektivní zkušenosti, nesouvisí s časem ani prostorem. Není to však taková záhada, jak by se zdálo. Všichni hrajete hru, kdy egoistické vědomé já předstírá, že nezná své skutečné vnitřní já. Ego je část celého já, takže si jej musí uvědomovat. Ve svém intenzivním soustředění na fyzickou realitu jej však popírá, protože nedokáže využít tuto skutečnost ve fyzickém slova smyslu.
Vaše ego má dveře otevřené ke svému vnitřnímu já. Není odříznuto od duše neboli podstaty. Daleko raději však jmenuje sebe kapitánem lodi. Soustředí se na plavbu po moři fyzické reality a nenechá se ničím vyrušovat.
Existují psychologické a psychické kanály, kterými probíhá komunikace mezi různými rovinami vašeho já. Ego skrze ně přijímá nezbytné informace a fakta od vnitřního já, aniž by o něco žádalo. Jeho pozice záleží v podstatě na přijetí těchto vnitřních dat. Ego neboli „vnější já“, které považujete za své jediné, následuje příkazy vnitřního já. Podporuje funkci vašeho těla a udržuje kontakt s nejrůznějšími podněty, které přicházejí zvenčí i zevnitř. Duše neboli podstata se nezmenšuje, ale naopak se během jednotlivých reinkarnací rozšiřuje.
(22.19. Všimněte si množství materiálu napsaného od 22.00.)
Váš názor na vlastní podstatu je velmi omezený. Zakládáte si na tom, aby byl jednotný a téměř sterilní. Vaše tělo se skládá z milionů buněk, a přesto jej nazýváte samostatnou jednotkou, přivlastňujete si jej. Sami jste si jej vytvořili, skrz naskrz, ze živé hmoty, ale i jeho nejmenší částice má své vlastní vědomí. Existují shluky hmoty, a v tomto ohledu také shluky vědomí. Každý je individuální, má své cíle, schopnosti a možnosti. Vaše podstata je neomezená, není ohraničena ničím, co by omezovalo její svobodu.
Můžete si udělat pauzu.
(22.24. Jane pokračovala stejným tempem ve 22.33.)
Pro vás duše znamená něco jako drahokam, kterým nakonec obdarujete svého boha, něco, čeho si ceníte jako žena svého panenství.
V mnoha filozofiích se duše vrací ke svému dárci, nebo se rozplyne někde mezi bytím a nebytím. Duše je však v první řadě kreativní. Lze ji sledovat z mnoha úhlů. Většina z vás by do jisté míry dokázala odhalit tyto vlastnosti, kdyby k tomu měla silnou motivaci a byl to její hlavní zájem. Duše má sama o sobě největší motivaci, nejvíce energie. Je to ta nejschopnější existující vědomá jednotka.
Podstata je koncentrovaná energie, kterou si těžko dokážete představit. Má neomezené možnosti, ale zároveň si musí při vytváření svých vlastních světů zachovávat svoji identitu. Nese tíhu všech svých existencí. Skrývá možnosti, které jsou mimo vaše chápání. Hovořím také o vaší duši, ne všeobecně. Jste jedním z projevů své vlastní duše. Nikdo z vás by nechtěl omezovat svoji vnitřní realitu. A přesto to děláte. Jste přesvědčeni, že vaše současné já je vaše celá osobnost, a trváte na tom, že vaše identita zůstane nezměněna.
(22.43) To byste byli věčně mrtví. Duše je nastávající bůh. K myšlence boha se vrátíme později v knize. Pro tuto chvíli zůstaneme u duše, vyššího já, které vám našeptává v každém okamžiku vaší zkušenosti. Doufám, že vás touto knihou přesvědčím o nesmrtelnosti vaší duše a naučím vás vnímat tuto realitu uvnitř sebe. V první řadě si však musíte udělat představu o své vlastní psychické a psychologické struktuře. Teprve až do jisté míry pochopíte, kdo jste, vám mohu vysvětlit, kdo jsem já. Doufám, že brzy poznáte tvůrčí stránky své osobnosti, naučíte se je využívat a rozšíříte tak svoji celkovou zkušenost.
(Vesele): To je konec diktování. Potřebuji přestávku. (Pauza.)
Chtěl jsem začít novou kapitolu. To vždycky Ruburta potěší. Zmizí napětí (smích), o čem asi další kapitola bude. Ještě moment. (Pauza.)
Nezapomínej při svém malování na lehkost ruky. Pamatuj si, že všechno je jenom hra, jinak ztratíš jasnost barev a obraz bude šedý a temný. Duše je prostá a jasná za fasádou, kterou vidíte. Tělo je v neustálém pohybu, i když je vnímáte například jako sedící v křesle ve fyzické nečinnosti.
(Zde Seth hovoří o portrétu, na kterém pracuji poslední měsíc a se kterým jsem se dnes tak natrápil. Na obraze je pacient z nemocnice, kde ležel můj otec, sedící tiše a strnule na invalidním vozíku. Malování mi šlo dobře, dokud jsem nenarazil na problém s barvou jeho oblečení. Tak mě to dostalo, že jsem se rozhodl nechat obraz nedokončený.
Seth má pravdu, ale je zajímavé, že Jane nikdy mé obrazy nehodnotila. Oba k nim přistupují z naprosto odlišného pohledu.)
Z tohoto stavu nehybnosti musí vyzařovat vysoce koncentrovaná energie, kterou nelze fyzicky vyjádřit. Musí čišet z obrazu i přes vymyšlenou podobu postavy.
Snad je příliš zdůrazněn prvek vozíčku, který udržuje postavu v klidu. Vozík si samozřejmě vytváří on sám a s ním i svá omezení. Další problém je, nebo byl (byl!) v pravém spodním rohu, chtělo by to jasnější barvy. Máte ještě další dotazy?
(„Myslím, že ne. Jsem příliš unavený o tom přemýšlet.“)
Pro dnešek sezení ukončíme. Přeji vám pěkný večer.
(„Děkujeme, Sethe. Bylo to dobré.“)
Děkuji, že jsi zapisoval, i když jsi unavený.
(„No, nebylo to tak špatné.“)
(22.58. Jane mluvila poměrně rychle až do konce sezení.)

527. sezení, 11. května 1970, 21.12, pondělí

Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“) Začneme tam, kde jsme skončili.
Mnoho z vás si představuje duši jako nesmrtelné ego, a zapomínáte, že ego je pouze nepatrná část celého vašeho já, takže tuto část osobnosti jednoduše promítáte do nekonečna. Vaše názory jsou stále velmi omezené, protože si ani zdaleka neuvědomujete všechny dimenze své reality. Co se týče nesmrtelnosti, lidstvo stále doufá v další rozvoj ega a upíná se na myšlenku, že může přinést změnu. Podle náboženských teorií má člověk duši, aniž by se však ptal, co to vlastně duše je. Považuje ji za předmět svého vlastnictví.
Osobnost prochází neustálými změnami, které jsou jen zřídkakdy předvídatelné. Lpíte na podobnostech a stereotypech svého chování, na kterých stavíte teorii, že vaše mysl se vždy musí chovat podle předem daných pravidel a vzorů. To vám brání ve vnímání vašeho já takového, jaké opravdu je. Stejně zkreslený pohled máte i na svou duši.
(21.25) Dokonce i vaše smrtelné já je mnohem kouzelnější a obdivuhodnější, než jak jej vnímáte, a má daleko více schopností, než mu připisujete. Neumíte si vysvětlit pravý charakter vnímání svého smrtelného já, takže jen těžko můžete porozumět způsobu vnímání duše. Ta totiž mimo jiné vnímá a tvoří. Pamatujte si, vy jste duše. A právě ta ve vás nyní vnímá a tvoří. Její způsoby vnímání jsou naprosto totožné s těmi, jaké využívala před vaším fyzickým narozením a budou stejné i po vaší fyzické smrti. Vnitřní část vašeho já, duše, nemění své vlastnosti a metody vnímání, tedy ani po fyzické smrti.
Takže máte možnost objevovat svoji duši. Není to nic, co by na vás čekalo v okamžiku smrti, co byste měli zachránit nebo vykoupit, co by bylo možné ztratit. Duše je vaše součást a je nezničitelná. K tomu se dostaneme podrobněji v kapitolách pojednávajících o náboženství a o bohu.
Vaše osobnost, jak ji znáte, ta vaše část, které si ceníte nejvíce, to jediné já, nebude nikdy zničeno ani ztraceno. Je to část duše. Nikdy jí nebude pohlcena ani podmaněna, nelze je oddělit. Vaše osobnost je pouze aspekt duše. Vaše osobnost, ať už si pod tímto pojmem představíte cokoli, ve vašem slova smyslu neumírá.
Neustále se rozvíjí a roste. Její rozvoj je přímo úměrný uvědomění, že je jedním z projevů duše. Učí se rozvíjet svoji kreativitu a využívat schopnosti, které jsou jí vrozené.
Bylo by snazší vám prostě říci, že vaše osobnost je nesmrtelná, a tím skončit. Hrozí však nebezpečí špatné interpretace. Pravda je taková, že osobnosti, kterými jste byli, jste a budete, v čase, jak jej vnímáte vy, jsou všechno projevy duše. Vaší duše!
(21.42) Vaše duše, které jste součástí, je kreativnější a zázračnější fenomén, než jste se původně domnívali. Nechápete-li o ani ve zjednodušené podobě, pak nikdy nemůžete porozumět intenzitě a vitalitě duše. Ta zahrnuje moudrost, informace a poznání, které je součástí zkušeností všech jednotlivých osobností. Vy máte přístup k těmto informacím v případě, že si uvědomíte pravý charakter reality. Zdůrazňuji, že osobnosti existují nezávisle na sobě a jsou součástí duše a každá z nich má svobodu tvořit a rozvíjet se.
Mezi nimi probíhá vnitřní komunikace. Poznání jedné je dostupné i ostatním, nejen po fyzické smrti, ale v každém okamžiku. Duše, jak jsem již říkal, je v neustálém pohybu. Roste a rozvíjí se díky zkušenostem všech osobností, které ji spoluvytvářejí. Je však stále o něco více, než jen jejich součtem.
(21.50) Ve skutečnosti neexistují žádné uzavřené systémy. Fyzické smysly do jisté míry omezují váš pohled na skutečnost. Rozhodli jste se soustředit pouze na fyzické „dějiště“, ale vědomí se nikdy nemůže stát uzavřeným systémem. Všechny bariéry, které je omezují, jsou pouhé iluze. Ani duše není uzavřený systém. Jen vy si ji představujete jako neměnnou, duševní nebo duchovní pevnost obehnanou hradbami, která ji nejen chrání před nájezdníky, ale brání jí i v rozvoji a růstu.
Jen stěží lze toto téma vysvětlit slovy. Obáváte se, že ztratíte své jistoty a snad i svou identitu. Proto odmítáte myšlenku, že duše je otevřený duchovní systém, zdroj tvořivosti proudící všemi směry. A právě to je váš hlavní problém.
Nikdy neztratíte svoji současnou osobnost. Není lehké vám něco vysvětlovat. Podám-li vám logické vysvětlení, pochopíte věc z duchovní nebo fyzické stránky. Důležitější je však intuitivně vnímat podstatu duše. Takové poznání je nadřazené všem ostatním.
Jediným předpokladem pro intuitivní pochopení duše je touha dosáhnout jej. A pokud je dostatečně silná, pak automaticky získáte zkušenosti, jejichž výsledkem bude pravé, subjektivní poznání. Existují metody, které vás přivedou k takovému poznání, ale o nich později.
(22.02) Zkusíme si jedno jednoduché, ale účinné cvičení. Zavřete oči a pokuste se najít uvnitř sebe zdroj energie a života. Některým z vás se to podaří už napoprvé, jiným to bude trvat déle. Jakmile jej objevíte, soustřeďte se na sílu proudící ven skrze vaše fyzické tělo, prsty u nohou i u rukou a póry v kůži do všech směrů, přičemž vy zůstáváte jediným epicentrem záření. Představte si paprsky pronikající listy a oblaky nad vámi, zeměkoulí pod vámi a rozpínající se do celého vesmíru.
Není to pouze symbolické cvičení. Pomáháte si sice fantazií, ale je založeno na skutečné realitě. Produkty vašeho vědomí a tvůrčí energie duše se rozpínají podobným způsobem. Cvičení vám pomůže udělat si představu o pravé realitě, kreativitě a vitalitě duše, ze které získáváte všechnu svoji energii a jejíž jste součástí.
(S humorem): Můžeme si udělat přestávku.
(„Děkujeme.“)
(22.10. Jane byla v hlubokém transu, hovořila rychle, s několika pauzami. Říkala, že Seth může hovořit bez přestávky, že ji udělal jen kvůli mně, abych si protáhl prsty. Jane se cítila dobře. Neměla ponětí o čase. Všimněte si, kolik materiálu nadiktovala za tak krátký interval.
Pokračování stejně svižným tempem ve 22.27.)
Tato diskuze nebyla zamýšlena jako úvod do ezoteriky s příklady praktického využití v každodenním životě. Pokud lpíte na svých omezených názorech na svoji realitu, nemůžete prakticky nikdy využít většinu schopností, které vlastníte. Svými zkreslenými a pokřivenými názory na duši se odřezáváte od zdroje svého bytí a kreativity.
Tyto schopnosti uplatňujete vědomě i nevědomě, častěji však bez svého přičinění. Jakmile si je uvědomíte, většinou dostanete strach. Naučili jste se vnímat pouze fyzickými smysly a pokud se přistihnete, že přijímáte podněty a informace jinou cestou, jste dezorientováni a zmateni.
Váš názor na realitu je natolik zkreslen, že zpanikaříte, pokud skutečnost přestane zapadat do vaší teorie. Tím nemám na mysli schopnost zvanou „mimosmyslové vnímání“. Tyto zkušenosti se vám zdají zvláštní pouze proto, že jste tak dlouho odmítali existenci jiného způsobu vnímání než skrze fyzické smysly.
Takzvané mimosmyslové vnímání je základní způsob, kterým vnitřní já přijímá informace. Informace přijímané skrze mimosmyslové vnímání odráží pravou skutečnost. Je to pokrok oproti myšlence, že veškeré vnímání probíhá skrze fyzické smysly.
Hovoříme-li o duši, je nemyslitelné, abychom se nezmínili o jejím způsobu vnímání. Vy vytváříte fyzické tělo a fyzický svět, který vás obklopuje. Lze říci, že fyzický svět je formován fyzickými smysly, protože vás nutí vnímat určitou energii ve fyzické podobě a realitě přisuzují vysoce specializovanou strukturu. Pokud používáte fyzické smysly, nejste schopni vnímat realitu jinak.
(22.44) Fyzické vnímání nijak neomezuje přirozené vnímání vnitřního já. To je část vaší duše a uvědomuje si svůj vztah k ní. Funguje jako prostředník mezi duší a současnou osobností. Pojmy jako je „duše“, „podstata“, „vnitřní já“ nebo „současná osobnost“ používám pouze pro vaši orientaci. Ve skutečnosti jsou jedno, neexistují žádné hranice, začátek ani konec.
Je to podobné jako v psychologii, která rozlišuje „ego“, „podvědomí“, „nevědomí“. Co se zdá „nevědomé“ z jednoho pohledu, je „vědomé“ z ostatních. Nevědomý motiv může být zároveň i vědomý. Tyto výrazy vytvářejí hranice, které ve skutečnosti neexistují.
Vy vnímáte výhradně skrze své fyzické smysly a vytváříte si egoistický pohled na realitu. Vaše egoistické já je však připraveno přijímat také nefyzickou existenci.
(Přestávka do 22.53.) Jakmile to udělá, automaticky změní svůj názor na sebe sama a zmizí omezení, která mu dosud bránila v růstu. Každý vjem, každá nová zkušenost mění svého příjemce, proto se mění i duše jako příjemce. Ve skutečnosti neexistují žádné pevné hranice mezi příjemcem a vnímaným objektem. Ve většině případů je vnímaný objekt jen prodloužením příjemce. Může se vám to zdát podivné, ale veškerá vaše činnost je pouze duševní záležitostí. Je to velmi zjednodušené vysvětlení, ale vaše myšlenky vytváří realitu. Jako autor myšlenky vnímáte objekt a nechápete, jak vaše myšlenka souvisí se zdánlivě oddělenou věcí.
Materializace myšlenek a emocí do fyzické reality je vlastnost duše. Ve vaší rovině reality se myšlenky mění ve fyzické objekty. Na jiných stupních existence nabývají naprosto odlišné podoby. Vaše fyzické prostředí je tedy pouhá realizace myšlenek a očekávání.
Všimněte si, jak směrodatné jsou pro vás vaše subjektivní pocity. Poznání, že celý svět je pouze myšlenkou, vám pomůže okamžitě změnit své prostředí a okolnosti. Dokud nepochopíte pravou podstatu duše a neuvědomíte si, že svoji fyzickou realitu vytváříte svými myšlenkami a pocity, zůstanete bezmocní a neschopní ji změnit. V dalších kapitolách knihy vám nabídnu některé metody, které vám pomohou prakticky změnit strukturu vašeho každodenního života.
(Jane se předklonila a usmívala se.) Unavuje vás to?
(„Mohli bychom si dát pauzu. Jenom kratší.“ Jane byla stále v transu, nespouštěla ze mne oči. „Můžeme pokračovat.“)
Uděláme si pauzu. (S humorem): Nezdržím vás dlouho.
(„To je v pořádku.“)
(Náhle velmi silně a hlasitě): Mohl bych diktovat celou noc a pak bychom mohli zrušit další tři sezení. („To věřím.“)
(23.09. Jane byla opět ve velmi hlubokém transu. Mě opět chytaly ze psaní křeče. Nepochyboval jsem, že by Seth dokázal diktovat celou noc, jediným omezením jsme byli my dva. Jane cítila velkou energii.
Tato přestávka znamenala pro dnešní večer konec diktování knihy, což Seth oznámil při svém návratu ve 23.28. Nadiktoval asi stránku nebo dvě osobního materiálu. Sezení ukončil ve 23.35.)

528. sezení, 13. května 1970, 21.03, středa

Dobrý večer,
(„Dobrý večer, Sethe.“)
(Smích.) Nastala spisovatelská hodina, budeme pokračovat v diktování.
Duše přijímá veškeré zkušenosti přímo. Vy je vnímáte jako zabalené ve fyzické hmotě. Obal považujete za zkušenost samotnou. Ani vás nenapadne nahlédnout dovnitř. Svět, který znáte, je jedna nekonečná materializace přijatá vědomím, a jako taková tedy platná.
Duše však nemusí dodržovat zákony a principy, které jsou součástí fyzické reality. Je nezávislá na fyzickém vnímání. Vnímání duše je za fyzickými událostmi. Nezávisí na čase, protože ten je jenom fyzický klam, iluze, která ve fyzické realitě neexistuje.
Je obtížné vysvětlit vám způsob vnímání duše, protože nepoužívá fyzické parametry, jako je výška, šířka, barva nebo hmotnost, které jsou základem fyzického vnímání.
(21.19) K popsání své zkušenosti používáte slova, ale ta nejsou sama o sobě zkušeností, kterou se snažíte vyjádřit. Vaše fyzické subjektivní zkušenosti jsou natolik spojeny s myšlením ve slovech, že je pro vás téměř nemožné představit si zkušenost ležící mimo myšlení a slova.
Jakákoli událost, kterou si uvědomujete, je vnitřní psychická zkušenost, která je okamžitě vnímána duší a přeložena fyzicky orientovanou částí vašeho já do fyzických pojmů.
Duše tedy k vnímání nepotřebuje fyzické tělo a fyzické smysly. Její zkušenost pokračuje, nezaniká, bez ohledu na to, zda žijete tento život, nebo jiný. Proces vnímání duše probíhá i v tomto okamžiku, kdy čtete tuto knihu. Zkušenost v rámci vašeho systému je naopak závislá na fyzické formě a tělesných smyslech. Ty interpretují realitu a překládají ji do fyzických termínů. Záblesky přímé zkušenosti duše můžete zahlédnout pouze pokud vypnete fyzické smysly a vyzkoušíte jiné metody. To se vám do jisté míry daří ve snu, ale většinu snů si stejně vykládáte jako halucinogenní fyzickou zkušenost. Nebo alespoň ty, které si pamatujete, mají tento charakter.
V dostatečně hlubokém spánku je vnímání duše relativně neomezené. Pijete z čisté studny poznání. Komunikujete s podstatou svého bytí, se zdrojem své kreativní energie. Tyto zkušenosti, nepřeložené do fyzických pojmů, po probuzení zmizí. Nepamatujete si je. V některých snech však čerpáte a využíváte zkušenosti z hlubšího poznání. Nejsou totožné, ale přinejmenším je připomínají.
(21.35) Tato hladina vědomí, na kterou se dostáváte ve spánku, dosud nebyla vašimi vědci popsána. V takovém stavu vědomí se uvolňuje energie potřebná ke vzniku snů. Sny pomáhají fyzicky orientovanému já pochopit nedávné zkušenosti. Ty se potom vrací do své počáteční podoby. Rozkládají se a jejich útržky se stávají pro fyzické smysly minulostí. Celá zkušenost se však vrací do původního stavu.
Poznání existuje „věčně“ a nemá fyzickou formu, kterou potřebujete k jejímu pochopení. Fyzická existence je pouze jeden způsob, kterým se duše projevuje. Duše vytváří svět, který obýváte. Je zdrojem veškerých aktivit, které mohou znamenat rozvoj a představit nové formy vědomí.
Jednoduše řečeno, neustále formujete svoji duši, stejně tak jako duše neustále formuje vás.
Můžeme si udělat pauzu.
(21.43. Jane už hovořila téměř stejně rychle jako minulé sezení. Pokračování pomaleji ve 22.05.)
Duše je nesmrtelná stejně jako kterákoli jiná část vašeho já. Lze ji chápat jako pole elektromagnetické energie, jehož jste součástí. Je to pole koncentrované činnosti, zdroj možností, které hledají uplatnění, seskupení nefyzického vědomí, které si uvědomuje svoji identitu. Mladá žena, kterou promlouvám, jednou napsala báseň, cituji: „Ty atomy si povídají a oslovují se mým jménem.“
Vaše fyzické tělo je energetické pole, které má určitou formu. Když vás někdo zavolá jménem, vaše ústa mu odpoví, přestože vaše jméno nepatří atomům a molekulám úst, které vyslovují slabiky. Jméno má význam jen pro vás. Uvnitř svého těla nemůžete prstem ukázat na svoji identitu. Kdybyste procestovali celé své tělo, nenajdete, kde sídlí. Přesto tvrdíte: „To je mé tělo. To je moje jméno.“
(22.14) Pokud nedokážete uvnitř svého těla najít sami sebe, kde je potom vaše identita, která prohlašuje buňky a orgány za vlastní? Vaše identita je bezpochyby v jistém vztahu k vašemu tělu, protože nemáte problémy rozeznat své tělo od ostatních, rozlišit jej od židle, na které sedíte.
Stejně tak můžete pohlížet na identitu duše. Ta ví, kým je, a je si daleko jistější svou identitou než vaše fyzické já. Jak je tedy možné v elektromagnetickém energetickém poli najít identitu duše?
Duše přetváří všechny části vašeho já a dodává jim identitu, která je vám vlastní. Zeptáme-li se: „Kdo jsi?“, pak odpoví: „Já jsem já.“
(Pauza do 22.20.) Z psychologického pohledu je duše primární identita, souhrn mnoha individuálních vědomí. Je to neomezené já, které se projevuje v mnoha formách a způsobech, a přesto si udržuje svoji identitu, svoje „jáství“. Možná se vám zdá nepochopitelné, že toto „jáství“ zůstává neměnné, i když cestuje nebo splyne s jinými energetickými poli. Duše neboli podstata neustále dává nebo bere, rozvíjí se a roste, má nekonečné možnosti. Duše není uzavřený systém.
Vaše současné bytí se soustřeďuje na příliš úzké pole, takže vaše definice sebe sama jsou velmi omezené a stejně limitované jako vaše názory na duši. Obáváte se o svoji fyzickou identitu a ze strachu, že si nedokážete udržet a zachovat své já, omezujete rozsah svého vnímání.
Duše se nebojí o svou identitu. Je si jista sama sebou. Neustále hledá a objevuje. Neobává se, že bude zničena zkušenostmi nebo novými vjemy. Jakmile pochopíte pravý charakter své identity, rozplynou se vaše obavy z telepatie a z toho, že vaše identita bude smetena a přehlušena myšlenkami a názory ostatních.
Žádný psychologický systém není uzavřený, nehledě na to, jak se projevuje ve vašem světě. Duše je cestovatel, ale je to také tvůrce všech vašich zkušeností a cílů. Vytváří svět takový, jaký je.
Takový je pravý charakter psychologické bytosti, jejíž jste součástí. V dalších kapitolách vám prozradím několik praktických metod, jak odhalit své skryté schopnosti a využít je pro svůj rozvoj a potěšení.
Vědomí není ve své podstatě založeno na protikladech dobra a zla, kterými se tolik zabýváte. Stejně tak ani duše. To ale neznamená, že ve vašem a v některých dalších systémech problém dobra a zla neexistuje. Duše si příliš dobře uvědomuje, že dobro a zlo jsou pouze dva různé projevy jedné reality.
Uděláme si pauzu.
(Od 22.37 do 22.41.)
Znovu zdůrazňuji, že všechna slova a zvuky, které se mi tak těžko vyslovují, by vám byly daleko jasnější, kdybyste je vnímali intuitivně. Nedokážete cestovat svým fyzickým tělem a hledat zde svoji identitu, ale můžete cestovat svým psychologickým já.
Vnitřní sebeobjevování skýtá mnoho divů a překvapení, kterým neuvěříte, dokud se nevydáte na cestu za svým já. Možná nebudete schopni vyjádřit své poznání slovy, ale to nijak nesnižuje a neznehodnocuje cenu ani platnost zkušenosti, kterou získáte, když se podíváte dovnitř.
Můžete to nazývat duchovním, psychologickým nebo duševním sebeobjevováním. Nemusíte nic hledat, v tomto ohledu není co najít. Duše není ztracená, to vy jste se ztratili.
Dejte mi ještě chvilku a potom skončíme.
(Pauza do 22.51. Stejně jako posledně Seth uzavřel sezení stránkou osobního materiálu adresovaného mně a Jane. Konec ve 23.01.
Jane v poslední době nepřečetla ani řádek ze Sethovy knihy. Stručně jsem jí sdělil obsah sezení, tak mne poprosila o kopie několika stránek. Chtěla je přečíst na svých kurzech.)

7 - Duše a její potenciál

530. sezení, 20. května 1970, 21.19, středa.

Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“)
Budeme pokračovat. Začneme kapitolu osmou. (To bylo zřejmé přeřeknutí.)
Jste přesvědčeni, že máte pouze jednu formu, kterou vnímáte, a to fyzickou. Myslíte si, že můžete být v určitý okamžik pouze na jednom místě. Ve skutečnosti se projevujete v různých dalších formách, které nejste schopni vnímat.
Hlavní smysl existence spojujete se svým fyzickým tělem. Nedokážete si sami sebe bez této fyzické formy nebo od ní oddělené představit. Fyzická forma je výsledek koncentrované energie, struktura způsobená emocionálními a myšlenkovými představami a svou roli hraje také jejich intenzita. Pokud cítíte velkou touhu být někde jinde, vaše pseudofyzická forma, identická s vaší fyzickou podobou, se ocitne na místě, po kterém prahnete, aniž byste si to vědomě přiznali.
Tyto myšlenkové představy jsou obvykle neviditelné, ale je pravděpodobné, že v budoucnosti budou existovat vědecké přístroje, kterými je bude možné měřit a pozorovat. Tyto představy dokáží vnímat lidé, kteří používají vnitřní smysly. Jakákoli intenzivní duševní činnost, myšlenka nebo emoce nevytváří pouze fyzickou nebo pseudofyzickou realitu, ale nese také do jisté míry stopy osobnosti, která ji původně vytvořila.
(21.30) Těchto skrytých forem existuje nekonečné množství. Představte si je jako duchy nebo stíny. Jsou to formy, které se ještě úplně neprojevují ve fyzické podobě, ale přesto existují. Nejsou viditelné, takže popíráte jejich existenci.
Každý jedinec vysílá své repliky, i když stupeň materializace se podstatně liší. Některé formy jsou reálnější než ostatní. Nejde však o pouhé promítnutí na plátno. Mají velký vliv na okolí a prosazují se nevysvětlitelným způsobem. Koexistují s fyzickými objekty a formami, nebo jsou navrstvené na ně. Dochází k jejich vzájemnému působení, které se také vymyká fyzickému vnímání.
Přejete si ocitnout se na vzdáleném pobřeží, které jste dobře znali. Tato silná touha začne fungovat jako zdroj energie promítané mimo vaši mysl, formu. Místo, které jste si představili, přitáhne formu a vy se tam náhle objevíte. To je velice častý případ.
Není to však možné za obvyklých okolností. Pokud bude vaše touha ještě silnější, přitáhne ještě větší energii a část vašeho vědomí dostane formu, takže na okamžik ve svém vlastním pokoji pocítíte vůni slaného mořského vzduchu na pobřeží, na kterém pseudofyzicky stojíte.
(21.44) Rozsah vašeho vnímání se různí. Vaše fyzická forma je výsledkem soustředění obrovské emocionální energie. Tato energie vaše fyzické tělo nejen vytváří, ale také udržuje. Fyzická forma není stabilní záležitost, ačkoli se vám taková může jevit. Prochází neustálými změnami v souvislosti s charakterem energie a její intenzitou. Neustále bliká, rozsvěcuje se a zhasíná.
Těžko se to vysvětluje, ale snad není nezbytně nutné, abyste dokonale chápali tyto vibrace. Vaše tělo prostě fyzicky „existuje“ stejně dlouhou dobu, jako „neexistuje“. Podle intenzity vašich emocí vytváříte formy mimo vaše fyzické tělo, jejich trvání však záleží na intenzitě dané emoce.
Váš prostor je tedy naplněn vznikajícími formami, které se vymykají klasické struktuře hmoty, kterou vnímáte.
(Jane se natáhla ke stolku, který nás dělil, a zvedla sklenici piva.)
Ruburt ti děkuje. Tohle nezapisuj. Teď zpomalíme a pak se pokusím najít to správné slovo, protože tato část materiálu je obtížná k vysvětlení.
(„ Velmi zajímavé.“ Všiml jsem si pravidelného střídání rychlosti projevu hned od začátku sezení. Rychlé pasáže následovaly pomalejší. Dnes to bylo zřetelnější než jindy.)
Tyto formy vlastně rychle mizí. Některé složité vědecké přístroje, které máte nyní k dispozici, jasně poukazují nejen na existenci těchto forem, ale také na vibraci a různou intenzitu fyzických objektů, které vnímáte.
(21.57) Podívejme se například na stůl, který máte před sebou. Je to fyzický, pevný objekt, který vnímáte. A nyní si představte za ním další, stejný jako ten první, jen ne tak fyzický, a za ním ještě další a další. Čím větší počet si jich představíte, tím hůře si je vybavujete, až zmizí do ztracena. A před naším stolem stojí stejný, jenom méně fyzický než „skutečný“ stůl, ale máme další řadu méně fyzických stolů. Stejně tak si představte řady stolů po stranách toho skutečného.
Všechny fyzické objekty tedy existují také způsobem, který smysly nejste schopni vnímat. Vnímáte realitu, teprve když dosáhne určitého „stupně intenzity“, když se změní v hmotu. Ale existují i jiné reality.
Nyní si uděláme pauzu.
(Od 22.02 do 22.20.) Existují také roviny reality (pauza), které jsou „relativně platnější“ než ta vaše. Váš fyzický stůl by se v nich stal stejným stínem jako ty ostatní, které jste si představili. Váš systém reality tedy není vytvořen těmi nejintenzivnějšími zdroji energie. Je to pouze systém, na který jste naladěni, a jako takový jej také vnímáte.
Ostatní části vašeho já, které si neuvědomujete, existují zároveň v jiných systémech reality, kde se vědomí učí vnímat silnější a koncentrovanější energii a vytvářet „formy“ jiného charakteru.
Váš názor na prostor je velmi zkreslený. Je to podle vás prázdné místo. Ale je naplněn něčím (pauza), co vaše fyzické smysly nedokážou vnímat. Za určitých podmínek se však do jisté míry dokážete na tyto jevy naladit, ale jen velmi zřídka. V mnoha případech však na tuto zkušenost rychle zapomínáte, protože ji neregistrujete fyzicky.
(Pauza do 22.30.) Znovu se zamyslete nad svou částí, kterou posíláte na pobřeží oceánu nebo jiné vám příjemné místo. Ačkoli není vybavena fyzickými smysly, je schopna vnímat. Promítáte ji nevědomě, ale přirozeně. Její forma je vytvořena intenzivní emocionální touhou. (Pauza.) Tato představa pak následuje svá vlastní pravidla reality, a je dokonce vybavena i vědomím, 1 když na nižším stupni, než je to vaše.
Jste tedy vysíláni svým superjá, jehož jste součástí, do fyzické reality, po které tolik touží. Nejste ale jeho loutkou. Jdete svou vlastní cestou rozvoje. Ta je však příliš složitá, než abych vám ji zde byl schopen podrobně vysvětlit. Superjá přijímá vaši zkušenost a rozšiřuje tak svoji realitu. Stejně tak i vy využíváte schopností svého superjá.
Nikdy nemůžete být pohlceni tímto superjá. Stáváte se samostatnou existencí a sami vysíláte své podoby. Vědomá realita je otevřený systém a existuje nekonečné množství způsobů její materializace. Stejně nekonečné jsou i možnosti rozvoje každé osobnosti.
Začali jsme novou kapitolu, ale sezení pro dnešek ukončíme. („Nejsem unavený.“) Často jsi zíval.
(„ To nevadí. Cítím se velmi dobře.“)
Tak si uděláme kratší přestávku a budeme pokračovat.
(22.43. Jane byla v hlubokém transu. Pokračovala stejným tempem jako na předešlých sezeních. Pokračování pomaleji ve 22.54.)
Vaše současná osobnost, jak ji znáte, je „nesmrtelná“, nezmizí vaší fyzickou smrtí, ale naopak roste a rozvíjí se.
Váš život tedy nepostrádá smysl, nejste ztraceni. Existuje nekonečné množství typů a druhů forem existence. Energie promítaná vaším „superjá“, paprsek identity, jehož výsledkem je vaše fyzické početí a narození, ta jedinečná hnací síla, má mnoho společného s duší, jak o ní uvažujete vy, ale to je pouze jedna část pravdy.
(Dlouhá přestávka do 23.01. Jane dělala velké pauzy mezi větami.)
Vy existujete a rozvíjíte se jako jedinec, osobnost, ale vaše duše je věčná a má nekonečné možnosti, které nikdy nemohou být vyjádřeny skrze jednu osobnost.
Soustředěním velmi silné, intenzivní emoce můžete vytvořit formu a promítnout ji do jiné osobnosti, která ji bude vnímat. To lze provést vědomě i nevědomě, což je důležité. Nehovoříme zde o takzvané astrální formě, to je něco naprosto jiného. Fyzické tělo je materializace astrální formy.
(23.05) Ta neopouští tělo ani na okamžik. Necestuje k oceánu jako v předešlém příkladě. Nesoustředíte se pouze na své fyzické tělo, ale na určitou frekvenci událostí, které interpretujete jako časově posloupné. Všechny historické události a všechna reinkarnační já však existují souběžně v jednom okamžiku a ve stejně platné formě. Vy však na tyto frekvence nejste naladěni.
Víte, co se stalo v minulosti, máte svoji historii. Podle pravidel hry, která jste přijali, věříte, že minulost, ne však budoucnost, můžete vnímat. Mohli byste psát také historii budoucnosti, pokud by jste přistoupili na jiná pravidla hry. Sledujete mě? („Ano.“)
(Dlouhá pauza do 23.11.) Všechny roviny reality mají svá herní pravidla. Po své fyzické smrti budete svobodnější, co se schopností vnímání týče. Budoucnost vám bude stejně jasná jako minulost. Je to však mnohem složitější, protože neexistuje pouze jedna minulost. Vy považujete za skutečné jen některé druhy událostí, ostatní ignorujete. Vnímáte pouze jednu pravděpodobnou minulost. Ty ostatní se vymykají vašemu chápání. Vyberete-li si jeden druh událostí, těch se držíte a považujete je za jediné možné. Je to ale jen vzorek zvolený z nekonečného množství událostí.
Stejně tak existují možné budoucí a možné přítomné události. Hovořím ve vašich termínech, protože pro mne výrazy „minulost“, „přítomnost“ a „budoucnost“ nemají žádný význam, Jsou to stejně bezvýznamná jako slova „ego“, „vědomí“ nebo „nevědomí“.
Pro dnešní večer je to vše. Tedy pro dnešní pravděpodobný večer (s humorem).
(23.20. Následovaly dvě strany zajímavého materiálu týkajícího se dvou psychologů, spisovatele a jeho ženy, kteří se účastnili 529. sezení, v pondělí 18. května. Dnešní sezení skončilo ve 23.35.)

531. sezení, 25. května 1970, 21.22, pondělí

Dobrý večer.
(„Dobrý večer, Sethe.“) Budeme pokračovat v diktování.
Jste součástí dalších nezávislých já, která se soustředí na svoji vlastní realitu a mezi nimiž je vzájemný vztah. Díky nim vaše zkušenost není omezena pouze na fyzické smysly. Dokážete vnímat poznání, které přináleží ostatním samostatným já. Je ve vašich možnostech soustředit svoji pozornost mimo fyzickou realitu a naučit se nové metody vnímání, kterými rozšíříte svůj pohled na realitu a obohatíte svou omezenou zkušenost.
(21.28. Jane postupně zrychlovala tempo diktování.)
Jste přesvědčeni, že fyzická existence je jediná možná a nemáte potřebu hledat jinou alternativu. Telepatie a jasnozřivost jsou příkladem, že existují také jiné druhy vnímání. Jste však limitováni zkušenostmi z bdělého stavu a ze spánku.
Vaše vědomí, proud myšlenek, představ a dojmů, je pouze část daleko hlubší řeky vědomí, která představuje vaši skutečnou existenci. Trávíte příliš mnoho času zkoumáním tohoto malého toku, takže jste jím zhypnotizováni. Jeho pohyb vás uvádí do transu. Ostatní zatím plynou bez vašeho povšimnutí, ačkoli jsou také vaší součástí a představují důležité stránky, události a emoce, které prožíváte na jiných rovinách reality.
(21.35) Do těchto ostatních rovin reality jste stejně aktivně zapojeni jako do té, na kterou v současnosti soustřeďujete veškerou svoji pozornost. Koncentrujete se na své fyzické tělo a fyzické prostředí, tedy na proud vědomí, který s tím souvisí. Ostatní proudy vědomí související s jinými formami vašeho já nevnímáte. Tělo je pouze jeden projev vaší identity. Na jiných rovinách reality máte jinou formu.
V podstatě nejste odříznuti od ostatních proudů vědomí, pouze od nich odvracíte svou pozornost stejně jako od událostí, kterých jste součástí. Uvažujete-li o svém proudu vědomí jako o samozřejmosti, pak se můžete naučit vidět i za něj. Na ty ostatní, které spočívají v jiných rovinách reality. Problém je ve vašem já, které znáte. Neuvědomujete si, jak daleko je od vaší pravé identity.
Jste součástí řeky identity, proto se neustále zcela nevědomě napojujete na její proudy.
...