Nejdůležitější práce na světě - je práce na sobě .

VÍCE K IATROGENEZI:

V roce 1973 byla v Izraeli stávka lékařů, trvající 29 dní. Stížnosti pohřebních služeb odstartovaly podrobnější šetření a ukázalo se, že po dobu stávky poklesla úmrtnost obyvatel –o celých 50 %. V roce 1976 vyvolala stávka v Bogotě trvající 52 dní pokles úmrtnosti o 35 %.
 

Protestní omezení práce v Los Angeles v roce 1976 vyvolalo pokles úmrtnosti o 18%. Za stávky ve Velké Británii v roce 1978 se rovněž udává pokles úmrtnosti. Po těchto zkušenostech znovu stávkovali lékaři v Izraeli v roce 1983, ale během stávky zachovali urgentní péči a navíc zřídili „alternativní centra péče“.

Zdá se že existuje jakási bazální, základní úmrtnost, které by teoreticky bylo dosahováno bez lékařské péče a k ní se přičítá příspěvek lékařské péče, který může být kladný – úmrtnost zvětšuje, či záporný – úmrtnost zmenšuje. A této bazální, základní úrovně je dosahováno po dobu stávky, kdy je poskytování lékařské péče zablokováno. Podle výše uvedených údajů je tedy příspěvek lékařské péče k úmrtnosti kladný a v některých případech (stávka v Izraeli 1973 ) je stejně velký, jako ona bazální, základní úmrtnost.

Jde tedy o iatrogenní (lékařem způsobené) poškození. Ivan Ilyich ve své knize Limits to medicine – Medical Nemesis: The expropriation of health iatrogenitu rozdělil do tří hlavních oblastí - klinickou iatrogenezi, sociální iatrogenezi a kulturní iatrogenesi.

U klinické iatrogeneze může jít buď o:
- Poškození pacienta přímo lékařem, buď postupem non lege artis nebo postupy s jistým rizikem pro pacientovo zdraví.
- Zvýšené riziko při pobytu v nemocnici u důsledku nosokomiální infekce, stresujícím prostředím či psychickou traumatizací omezením svobody, bolestí, stresující rolí pacienta, obavami o budoucnost a pod.
- Poškození pacienta léky v důsledku vedlejších účinků, neznámých interakcí, individuální reaktivitou, alergickými a toxickými reakcemi, nesprávným dávkováním apod.
Tento typ iatrogenese měl patrně hlavní vliv na snížení úmrtnosti během stávky.

Sociální iatrogeneze dle Ivana Ilyicha zahrnuje poškození zdraví působením medicínsko – průmyslového komplexu – v lidech se otevřenou či skrytou reklamou pěstuje představa, že zdraví je majetek, který si lze za peníze koupit. Nejlépe nákupem těch a těch léků, diet, přístrojů, kosmetických přípravků atd. Různými formami se získávají ke spolupráci lékaři aby tak i oni předepisovali ty správné léky, vyšetření, doporučovali ty správné přístroje a pomůcky.
Tento typ iatrogenese byl během stávky zřejmě omezen pouze částečně.

Kulturní iatrogenese podle jmenovaného autora značí důsledky vytržení člověka z přirozeného prostředí, z něhož vzešel. I když se sociálně a kulturně přizpůsobil, geneticky a biologicky k přizpůsobení nedošlo. Civilizace odstranila selekční tlaky, kterými se genofond udržoval na určité „zdravé“ úrovni, kulturní návyky odstraňují tlaky infekcí zvenčí a tak zřejmě umožňují rozvoj alergických a autoimunních nemocí v populaci.
Tento typ iatrogeneze zřejmě sehrál v poklesu úmrtnosti během stávek minimální roli.

Popsané údaje jsou ze sedmdesátých let minulého století, dnes jsme, doufejme, trochu dále. A mapují situaci v době zastavení lékařské péče na relativně krátkou dobu. Je otázkou, jak by to vypadalo za rok, za deset…..Nicméně analýzy z Velké Británie a USA se shodují v tom, že vliv lékařské péče na prodloužení střední délky života je velmi malý, hlavní prospěch přinesla zlepšená výživa a hygiena.

Zpracováno podle diplomové práce Jana Petráčka, v době zveřejnění studenta 3. LF UK.