Moderní tvář otroctví
Jak tedy nejlépe ovládnout a zotročit široké masy. O jednom z nástrojů jsem se zmiňoval ve svém předchozím článku – je jím strach. Strach z neurčitých hrozeb a neustálé přesvědčování o tom, že jedině vládnoucí skupina veřejnost před těmito hrozbami, mnohdy vykonstruovanými, ochrání. Jakým způsobem to funguje můžeme sledovat dnes a denně v souvislosti s tzv. „válkou proti celosvětovému terorizmu“, různými chřipkovými epidemiemi atd. Druhým neméně důležitým, a možná i nejdůležitějším, nástrojem je zavázat si co nejširší veřejnost, kterou představuje nižší a střední třída. Zlomit co nejvíce jednotlivců i celých rodin, kteří do této skupiny patří, zbavit je možnosti bránit se. Uvrhnout je do nekonečného kolotoče starostí o vlastní přežití a zároveň je přesvědčovat, že už brzy se dočkají světlejších zítřků, které ovšem nikdy nepřijdou. Zadlužení, to je ten nástroj, kterým tohoto dosáhnout.
Lidé jsou nuceni k zadlužování, a to nejenom nabídkami výhodných úvěrů za účelem pořízení spotřebního zboží, ale i k získání základních potřeb, jakými jsou například vzdělání či bydlení. Zadlužený člověk se nebude starat o to, co se děje, jeho největší starostí bude dostát svým závazkům a zajisti si alespoň trochu slušnou životní úroveň. Zadlužený člověk nebude mít dostatek vůle bránit se, něco měnit, zadlužený člověk bude mít strach, aby nepřišel o životně důležitý přísun finančních prostředků. Čím dříve se člověk zadluží, tím lépe. Úvěry na vysokoškolské studium jsou prvním krokem k zavázání si občana a zajištění si jeho poslušnosti. Systém, založený na konzumaci a produkci, kterým ten současný nesporně je, nemůže dospustit, aby se širší veřejnost zabývala otázkami jaký smysl má to, co dělá a, nedej Bože, aby snad začala vyjadřovat pochybnosti nad způsobem takového bytí.
Dluh a platba poplatků jsou nedílnou součástí života v současném systému. Úvěr na studium, hypotéka, úvěr na vybavení domácnosti, platba důchodového připojištění, zpoplatnění zdravotnických služeb... Zbytečné starosti zotročených mas prahnoucích po další nezbytnosti z reklamy na billboardu nebo v televizi. Nenaplněné životy milionů, které spočívají v neustálém pachtění se za lepší budoucností, která stále nepřichází. Starost o rodinu vyměněná za budování kariéry. Co nejméně volného času, který by snad někdo mohl trávit přemítání o nesmyslnosti takového života. Na to vše dohlížejí moderní otrokáři – naši vůdcové, mocné nadnárodní společnosti a organizátoři toho všeho, kteří plán vymysleli a dlouhá léta budují společnost novodobých otroků, jejichž úděl je o to smutnější, že si svoje otroctví neuvědomují...