Jdi na obsah Jdi na menu
 


Planeta LOGO: část 1.

31. 10. 2012

Planeta LOGO: část 1.

5. 3. 2010

Planeta LOGO

Život jedné vesmírné civilizace

Vladimír Strejček

Zvláštní poděkování

Autor děkuje známému pražskému akademickému malíři mistru Miloši Kurovskému za ilustraci titulní stránky obálky a také za obraz uprostřed knihy. Oba obrazy znázorňují postavu duchovního mistra Avu z planety Logo. Mistr M. Kurovský, který se dlouhou dobu zabývá malováním vesmírných civilizací vkládá do svých maleb mystycký duchovní prvek, která má hlubokou působnost na nitro člověka. Bez znázornění postavy Avu, by tato kniha nebyla úplná.

Obsah

Úvod                                                                                                 2

I.          Cesta do meditačního centra na Woolman Hill                         3

II.        Setkání s Avu, obyvatelem planety Logo                                 8

III.       Život na planetě Logo                                                             11

IV.       Historie planety Logo                                                              16

V.        Zážitek hudby sfér                                                                              21

VI.       Návrat na planetu Zemi                                                                       26

VII.      Druhá návštěva planety Logo                                                  30

VIII.    Cestování po Logo                                                                             38

IX.       Léčení na Logo                                                                                  45

X.           Návštěva chrámu duchovní Moudrosti

a parku duchovních nauk                                                                    51

XI.       Život na astrální planetě Aro                                                    62

XII.      Pohled z Logo na přítomný život na planetě Zemi                     66

XIII.    Odjezd z Woolman Hill                                                                      71

 

Úvod

Dovolil bych si čtenáře zdvořile požádat o věnování několika minut k přečtení řádků tohoto úvodu, který může pomoci při čtení knihy o planetě Logo.

Kniha o planetě Logo rozhodně není vymyšlenou science-fiction, nebo povídkou, která by měla uspokojit fantazii čtenáře. To, co budete číst na stránkách této knihy o životě na planetě Logo, není smyšlené, ale je to z magnetofonového pásku převedené mediální čtení, neboli channeling, kdy k autorovi v hluboké koncentraci přicházely odpovědi na pokládané otázky. Tyto odpovědi jsou zcela spontánní a bez sebemenší snahy je přizpůsobovat naší pozemské logice nebo v nich hledat detailní řešení situace pro planetu Zemi.

Na druhé straně, některé situace nebo slova ze života planety Logo mohou být vodítkem a návodem pro rozvoj vážné snahy o vylepšení života na naší planetě Zemi. V myšlení New Age, neboli nového věku, do kterého vstupujeme, snad již pro většinu lidstva není otázkou, zda existují ve Vesmíru další civilizace, které jsou na různém stupni vývoje.

Známý americký astronom Dr. Carl Sagan o životě ve Vesmíru ve své knize Cosmos říká tato slova: „Existuje přibližně sto miliard galaxií a v každé se nachází okolo sto miliard sluncí a přinejmenším stejný počet planet, konečné číslo jde do trilionů. Proč by v takovém množství planet jenom naše slunce mělo mít planetu Zemi na které existuje život. Spíše mi připadá, že Vesmír pulzuje životem, který jsme my lidé dosud neobjevili.“ (Carl Sagan, Cosmos, 1990)

Proto není nic podivného, když informace a obrazy ze života civilizací na těchto obydlených planetách jsou zachyceny během intuitivního a mentálního spojení, při němž dochází k fyzickému překlenutí prostoru, hmoty a času.

Z důvodu, aby text byl pro čtenáře obsahově plynulý, byly odpovědi ohledně života na planetě Logo zakomponovány do děje, který jim co nejvíce odpovídá a nenásilně na ně navazuje. Na druhé straně však tento děj nijak nemění obsah odpovědí a jejich skutečnost, tak, jak byly přijaty a zachyceny.

Je třeba dodat, že místa, která jsou spojena s pozemským životem Johna Towla, jsou skutečná a autor měl možnost se v nich po nějakou dobu pohybovat. Věřím, že popis existujících míst pomůže k věrohodnosti děje a také umožní čtenáři se s těmito místy lépe sjednotit a stát se tak částí celého vyprávění.

Kniha o životě na planetě Logo se nepřímo snaží o zamyšlení nad naším vlastním způsobem života a také snad tím, co v systému naší, tak materiálně zaměřené civilizace, lze vylepšit nebo změnit. Nejde tedy o detailní popis toho, jak vše na planetě Logo politicky a hospodářsky pracuje a je organizováno, ale spíše jde o nahlédnutí do několika sfér života této planety a také do její historie, která se někdy podobá našemu přítomnému životu, kterým v této době naše civilizace prochází. Toto vše by nám mělo pomoci se zamyslet nad systémem a hlavně cílem naší vlastní civilizace v přítomnosti a uvědomit si její poslání pro budoucnost.

Je tedy na čtenáři samotném, jak se postaví k přijatému obrazu ze života planety Logo, která je částí tohoto Vesmíru, stejně tak jako planeta Země. Doufám, že čtenáři bude obsah těchto stran popisující technicky vyspělý, ale přitom také duchovní život meziplanetární civilizace k užitku a pomůže mu vidět život na planetě Zemi, ale možná i svůj vlastní z nového pohledu.

Rev. Vladimír Strejček

V Praze dne 1. září 1994

(1)

I. Kapitola

Cesta do meditačního centra na Woolman Hill

Bylo krásné červnové ráno, když se John Towle jel svým autem na dlouho vytouženou cestu, na kterou se připravoval již delší dobu a která konečně docházela svého naplnění. Kola jeho Chevrolettu ujížděla do Mainské dálnici 95, která z Augusty, hlavního města ve státě Maine, se spouští kolmo přes Portland dolů na jih. Cílem Johnovy cesty byl Deerfield ve státě Massachusetts, kde se nacházelo Quakerovské meditační centrum, které bylo otevřeno každému,kdo měl nejen zájem o duchovní věci, ale také tomu, kdo potřeboval být pár dní sám a trávit čas procházením se po zalesněných kopcích, které toto centrum tiše obklopovaly.

Johnovo auto stejnoměrnou rychlostí ujíždělo směrem k jihu John si tam mohl v klidu vybavovat vše co jej přivedlo k rozhodnutí navštívit Woolman Hill. John Towle, který byl úředníkem jedné banky v Augustě, se již po několik let zabýval naukami různých náboženství a jako samouk studoval jejich různé techniky a také jejich vliv na lidské myšlení a duši. Sám byl horlivým cvičitelem indické hatha jógy a čínského cvičení tai-chi, které chodil pravidelně cvičit pod vedením čínského učitele.

Přestože byl členem Univerzalistického kostela v Augustě, kam jej do nedělní školy vodili již jeho rodiče, navštěvoval shromáždění různých denominací, ať to byli katolíci, metodisté, baptisté nebo quakeři, prostě ti, jejichž kostely se v okolí Augusty vyskytovaly. V každém tomto společenství měl své přátele, kteří jej při jeho návštěvách vždy srdečně vítali. A protože byl John hudebně nadaný, zpíval v různých pěveckých sborech a tím se stávalo, že vyslechl mnohá kázání různých denominací a tak měl možnosti se blíže seznámit s jejich učením. Ve svém myšlení byl pravým univerzalistou, protože nedělní výuka Univerzalistického sboru v něm vybudovala základy myšlenkové otevřenosti a také náboženské tolerance, která v jeho životě hrála důležitou úlohu.

Johnovo bližší seznámení s hinduismem, budhismem, taoismem a židovskou Kabalou v něm probudilo zájem o nauku o reinkarnaci, neboli převtělování. Podle této filozofie každá duše prochází četnými převtělováními během staletí a tato duchovní a životní škola duši obohacuje a zanechává v ní nové poznatky, které si bere s sebou do další lidské formy, do dalšího života, aby tak mohla v nových situacích napravit to, v čem bylo třeba se duchovně a také charakterově zdokonalit, aby tak celkový vývoj jednotlivce mohl pokračovat k vyššímu stupni vědomí.

Pro Johna důležitý zlom v chápání této filozofie sehrála návštěva Spiritistického sboru, který se nacházel za budovou soudu města Augusty. Jedno z nejznámějších medií, paní Mae Flaggová právě měla svou promluvu i s tím, že těm, kteří si přáli, vysvětlovala dopad činů z minulých životů na život přítomný. Mae Flagg byla dáma bohatých zkušeností, která již od dětství byla vedena duchovním učitelem k poznání duchovních zákonů. Projevovala se u ní schopnost mediálního čtení minulých životů a také předvídání budoucnosti. Později se John měl možnost s Mae seznámit blíže a vést s ní dlouhé hovory v jejich domku, který stál na dálnici 135 zrovna v místě, kde dříve vedla stará indiánská stezka, což bylo důvodem, že často Mae, ale také její manžel Leo, který sám byl indiánského původu, mohli někdy vidět astrální těla Indiánů, procházejících jejich domem.

Tyto hovory, které byly vedeny do pozdních nočních hodin, se staly pro Johna zdrojem důležitých informací o duchovním světě, který znal jenom z knih, a který si nyní mohl ověřit jako skutečně existující. Vlastní duchovní zkušenosti, které Mae měla, nebyly založeny na vyčtených slovech z knih, ale na životní zkušenosti se světem, který existoval za běžnými lidskými smysly, a který dovedla barvitě popisovat a také se v něm s velkou zkušeností orientovat, což mělo tu výhodu, že uměla odpovědět na každou otázku, kterou jí John o tomto neviditelném světě dal.

John také s pečlivostí bankovního úředníka navštěvoval modlitební skupinu z katolického kostela svatého Augustina, který byl postaven na kopci a svou klasickou stavbou dominoval staré části města Augusty. Ti, kdo se v této modlitební skupině nacházeli, chtěli pomoci modlitbou v utrpení nebo nemoci těm, kteří to potřebovali nebo modlitbu žádali. Na druhé straně však také členové modlitební skupiny pomáhali svými činy, to jest finančně i jinak podporovali ty, kdo trpěli buď z osobních důvodů nebo je postihl přechodná finanční krize, kdy bojovali s nezaměstnaností. A tak při svých modlitebních schůzkách měli ti, kteří vysílali své modlitby s kladnými vibracemi a s žádostí o posilu, na mysli všechny, kdo potřebovali pomoc ve své životní situaci.

Často se stávalo, že se členové modlitební skupiny finančně složili, aby tak pomohli zcela vážným případům nebo aby mohli pomoci nějakou sociální akcí, která nebyla zahrnuta v rámci aktivit jejich obce. Náboženství pro Johna, a tak také bylo chápáno v Univerzalistickém kostele, bylo nejen poselství slov a úvah, které měly pomoci žít lepší život, ale jeho neoddělitelnou částí bylo i poselství praktických činů, které mohly být prospěšné někomu v tomto materiálním světě právě teď, v tuto chvíli.

Touto svou duchovní činností a náboženskou aktivitou John vyjadřoval tu intelektuální část, která byla neoddělitelnou součástí jeho povolání bankovního úředníka. Jeho intelektuální schopnosti a vzdělání nacházely v náboženské filozofii a v duchovních cvičeních harmonii, kterou potřeboval k doplnění svého života.. Velmi důležitou roli v tomto vývoji hrála pro něj zcela nově objevená kniha s názvem „Autobiografie jogína“ od indického mistra Paramahansy Yoganandy.

Ještě během čtení této knihy se John stal odběratelem lekcí Yoganandova centra Self Realization Fellowship v Los Angeles. Tyto lekce jej hned ze začátku naučily tomu, co je v duchovním životě nejdůležitější, a to umění, jak meditovat. Po mnoha týdnech cvičení se pro Johna se meditace stala něčím neodmyslitelným v jeho denním životě, kdy den pro něj začínal tichou meditací a opět večerní meditací končil. Meditace, neboli návrat duše do ticha Božství, se tak stala zdrojem duchovní inspirace a světla, za kterým duchovně kráčel a které nebylo omezeno slovy jakékoliv knihy nebo učením nějakého náboženství. Meditace znamenala pro Johna zdroj univerzálního duchovního poznání, kterým naplňoval své nitro a nechal se unášet tichou přítomností Boží, kterou během těchto chvil zažíval zcela jasně a konkrétně ve své duši. Tato meditační zkušenost mu pomohla překročit učení jakékoliv denominace a chápat jednotu, která ze vším spočívala ve své věčné univerzální duchovní podstatě.

John byl na cestě již několik hodina a tak byl čas zastavit u jedné větší dálniční zastávky se samoobsluhou a jídelnou, hned za odbočkou na Kennebunk Port. Odtud už to bylo jenom něco přes hodinu jízdy do Bostonu. Když seděl u svého vegetářského oběda se skleničkou Coca-coly a díval se okolo sebe na typy lidí, kteří zde seděli nebo přicházeli, uvědomil si, jak různorodá je Amerika ve své podstatě, kdy snad každá národnost světa je na tomto americkém kontinentě zastoupena. Avšak i přes tuto různorodost národností, ras a mateřských jazyků tito lidé byli mezi sebou sjednoceni jedním úředním jazykem a myšlenkovou svobodou, kterou jim zaručovala tato veliká země, sahající od Atlantiku až po Pacifický oceán.

John, jako většina ostatních Američanů se cítil dobře v této lidské různorodosti, protože skýtali obohacení z nejrůznějších pramenů a způsobů myšlení. Možná jedna z nejpříjemnějších a také praktických věcí byl velký výběr z tvořivosti různých kultur, ať se toto projevovalo v umění, stylu oblečení nebo v bohatém výběru jídel. Možnost v rozmanitosti jídel byla veliká, od chutí orientu, evropských specialit, až po mexické peprné sandwiche. Různorodost lidí a přitom jednota této velké země jej vedla k přesvědčení, že lidé na celém světě by mohli žít ve větším porozumění, než jak se to většina z nich dovídala ze stránek The New York Times, kde bylo jasné, že svět má k jednotě ještě dosti daleko.

Potom, co John natankoval nádrž do posledního galonu benzínu, který se do nádržky vešel, rozjel se opět po dálnici dál, směrem na Boston, od kterého už to bylo jenom dvě hodiny do Deerfieldu. Čerstvě natankované auto lehce ujíždělo na jih, přibližujíc se k hlavnímu městu Massachusetts. Při pohledu na monotónní tvář dálnice a poddávaje se plynoucímu pohybu auta, John se opět vrátil zpět ke svým myšlenkám a k důvodu, který jej přiměl k tomu, aby se vydal na tuto cestu.

Bylo to právě před několika týdny, kdy v Kennebeck Journal četl oznámení, že quakerovský kostel ve Winthropu pořádá žehnání zvířat a květin. Johna toto oznámení upoutalo, protože toto oznámení bylo v okolí Augusty nezvyklé. Žehnání zvířat viděl spíše ve velkých městech; naposledy to bylo v Montrealu, kde celý park byl zaplněn většinou čtyřnohými přáteli člověka, tedy psy a kočkami, avšak nechyběli ani papoušci, medvídci mývalové a někdo přinesl i opičku. A protože John sdílel svůj jednopokojový byt v Augustě se svým psem Gingerem neboli Skořicí, napadlo jej, že by žehnání zvířat mohlo být pro něj i jeho čtyřnohého přítele něčím novým a také zajímavým. Takže v neděli odpoledne John nechal Gingera skočit na jeho obvyklé místo v autě, které bylo na zadním sedadle pokryté dekou a oba dva se vydali na krátkou jízdu z Augusty do Winthropu.

Do Winthropu John často jezdíval služebně, když zde navštěvoval pobočku své banky Fleet neboli navštěvoval své přátele v Rotary klubu, jehož byl v Augustě členem, a který svými sbírkami nejednou pomohl v nouzi jak lidem z okolí, tak i na mezinárodním poli. Když minul obchod s minerály, kam se často zastavoval pro různé druhy přívěsků, když chtěl přátelům udělat radost, začal za chvíli brzdit a odbočil vlevo na silnici 135 vedoucí na jih.

Po několika minutách již viděl na pravé straně bílý kostel, postavený v tradičním massachusetsském stylu, se dvěma velkými stromy na trávníku před ním, kde již stávalo zaparkováno několik aut. John Towle vjel na cestu vedoucí ke kostelu, zabočil na stranu, zastavil a vypnul motor auta. Ginger na zadním sedadle již stál a vyhlížel okénkem ven, nechápaje, proč se zde sešlo tolik jeho čtyřnohých kolegů. John otevřel dveře a Ginger vyskočil, aby uděl svá první společenská představení a seznámení.

John šel ke skupince lidí, kteří stáli, někteří držíce na vodítku své svěřence, jiní nechali své psy volně pobíhat. Vedle schodů do kostela dvě dámy rozložily stánek sdružení pro „Pomoc zvířatům“ a rozdávaly svou informativní literaturu, aby tak získaly nové příznivce pro svou záslužnou činnost, kdy se staraly o vyhozená nebo hladovějící zvířata, kterých bylo v okolí stále dost. Vedle stánku seděl velký bernardýn Bici, který svou velikostí musel zabrat svému hustému kožichu asi miloval dlouhé mainovské zimy. Dokonce jedna dáma zde byla i se svou kočkou Pussy, kterou měla uvázanou na provázku a která raději z povzdálí pozorovala to nevídané množství psů, kteří se zde sešli. Určitě nevěděla, co si o tomto společenství má myslet.

Pussy však nebyla jedinou kočkou, která si přišla pro požehnání. Alice, manželka pastora quakerovského kostela, která seděla na schodech měla vedle sebe malou cestovní klícku u které byly otevřeny dvířka a z nich vylézala hlava černé kočky Mici a na klíně jí seděl malý foxteriér Schischi, pro kterého toto shromáždění nebylo ničím novým a který už po mnoha zkušenostech asi věděl, co bude následovat. Na schodech bylo také několik květin v květináčích, které někdo přinesl, aby také ony dostaly své požehnání.

Prostranství před kostelem se plnilo auty a také zvířecím osazenstvem z celého okolí. Pastor Vladimír vítal každého z nich a po nějaké chvíli vyzval všechny ke ztišení a zahájení obřadu „Žehnání zvířat a květin“, jak toto shromáždění spojily v meditaci, kdy společně žehnali nejen přítomným zvířatům a květinám, ale také celé přírodě a vesmíru. Vibrace jejich slov naplňovaly prostranství před kostelem a letěly dále do všech směrů, aby tak rozsévaly jednotu a harmonii mezi člověkem a přírodou, kdy ústa všech zúčastněných svorně opakovala po pastorovi slova jeho meditace:

„My lidé, kteří jsme součástí celého Stvoření, slibujeme zvířatům a květinám, co jsou zde s námi a kdekoliv na světě, že jim nebudeme ubližovat a budeme s nimi jednat s úctou, láskou a přátelstvím, protože po tom touží stejně tak, jako my lidé.

Slibujeme, že nepůjdeme spát, aniž bychom vás nakrmili a dali vám napít a připravili vám teplý přístřešek. Dále slibujeme, že nedovolíme, aby naše lhostejnost nebo zlost se staly vaší bolestí a utrpením, a tak se budeme snažit vás ochraňovat jak v našich domovech, tak i v přírodě a všude, kde budeme moci.

Všechny tvorové a květiny, kteří jste našimi přáteli, děkujeme vám za to, že sdílíte s námi naše životy, ale také naše starosti a radost v našich obydlích. Žádáme, abyste měli s námi strpení, když nejsme schopni porozumět vašim jemným vibracím lásky a přátelství.

Jak my lidé, tak všichni tvorové a celá příroda jsou částí trojice našeho pozemského stvoření. S úctou žehnáme o požehnání, aby se nám dostalo daru lásky a úcty vůči všem lidem, tvorům a květinám ve jménu přírody a celého Stvoření. OM, Amen.“

Po této meditaci, jakby všichni včetně zvířat cítili jakousi úctu a také rovnost nad slovy, která vyslali do prostoru a tak setrvali po nějakou chvíli v tichu. Potom někteří z nich zůstali, aby si vzájemně vyměnily zkušenosti z příhod, které měli se svými domácími zvířaty. Jiní se pomalu rozcházeli, nebo už startovali motory svých aut, ve kterých za okénky seděli pyšně jejich čtyřnozí svěřenci. Obě dámy ze spolku pro „Pomoc zvířatům“ schovaly svůj stánek do velkého auta a u druhého byla již otevřena dveře pro bernardýna Bici, kterému se po několika pokusech podařilo vyskočit na zadní sedadlo. Pastorova žena Alice se společně s pejskem Schischi loučila s příchozími, zatímco kočka Mici, která mezitím pomalu vylézala ze své klícky, se zvědavě rozhlížela kolem.

John se dal do rozhovoru s pastorem Vladimírem, který mu nabídl oběžník quakerovského kostela, v němž Johna zaujal článek o možnosti strávit několik dnů v quakerovském meditačním centru Woolman Hill, jehož lesnaté okolí zaručovalo opravdu klidný pobyt pro ty, kdo se chtěli oddat meditaci, rozjímání nebo potřebovali několik dní odpočinku. John, který již několik let neměl pořádnou dovolenou, viděl v tomto náhodném oznámení vyšší pokyn a rozhodl se, že této nabídky využije. A tak to byl důvod, proč nyní jeho auto ujíždělo do Deerfieldu v Massachusetts a John se těšil na dva týdny klidného pobytu v přírodě, kdy zcela bude moci zapomenout na bankovní přepážky, počítání čísel a zvonění telefonů.

Před ním se již rozprostíral Boston se svými mrakodrapy, ale také s malebnou částí Quincy marketu a do tradičního anglického stylu postavenou čtvrtí Beacon Hill se starými cihlovými domy a úzkými uličkami, které rychle stoupají, aby opět se spouštěly dolů k autami zaplněným silnicím. Pro Johna jako unitáře-univerzalistu Beacon Hill znamenalo také centrum náboženské společnosti, která měla své ústředí hned vedle Bostonského guvernérova sídla, jež dominovalo svou krásnou zlatou kopulí.

Nejvíce však v tomto historickém městě Johna přitahovala King`s Chapel, neboli Královská kaple, která znamenala v historii unitářství, ale i samého Bostonu velkou změnu, poněvadž její teologický episkopální charakter změnil James Freeman na unitářský, když byl v listopadu roku 1787 jmenován pastorem King`s Chapel. Velmi krásně umělecky vypracovaný vnitřek Královské kaple s bílými lavicemi, potaženými červeným sametem, s lóžemi pro celé rodiny a s klasickou kazatelnou bylo něco, co Johna při každé návštěvě dovedlo nadchnout, aniž by věděl proč, a tak tento vnitřní zážitek si nikdy nenechal ujít. Bylo to pro něj, jako kdyby se vracel zpět do historie a byl jejím tvořivým článkem, který se na změnách tehdejší doby nějak svými činy podílel, a které se tak staly částí jeho vědomí.

Tentokrát však John neplánoval zastávku v Bostonu. Místo toho objel Boston po dálnici a pokračoval směrem na Deerfield, kterého chtěl dosáhnout okolo poledne, aby mohl být co nejdříve na místě a tak plně využít času své dovolené.

Po dvou hodinách cesty Johnovo auto zatočilo z městské silnice ostře doprava u směrovacího znamení, které ukazovalo cestu do kopce s nápisem „Woolman Hill“. Přejel koleje místní lokálky a po písečné cestě jel jednu míli do kopce, až se zastavil na jeho vrcholu, kde bylo místo pro parkování mezi dvěma domy. Jeden z nich patřil dvojici, která toto místo spravovala a starala se o příchozí, druhý dům byl zřízen jako noclehárna a také přednášecí a shromažďovací místnost s velkým krbem uprostřed, kde často, hlavně v zimních měsících, praskal oheň, který olizoval polena nařezaná v lesích Woolman Hill.

Když John vystoupil z auta, byl uvítán správkyněmi celého objektu Jean Semrau a Maureen Graham, které mu nejdříve přidělily k  obytu malou dřevěnou chatičku, postavenou na malé stráni, kterou měl zcela pro sebe. Potom jej zásobily dekami, protože přes noc se teplota někdy značně snížila. Jean a Maureen pak provedly Johna hlavními částmi meditačního centra, a tak se John mohl mimo budovy také seznámit se stádem ovcí, které se zde pokojně pásly, a které byly neodmyslitelnou částí celého střediska. Napomáhaly zde vytvářet atmosféru klidu a míru v porovnání k rušnému městu, které se rozprostíralo někde dole pod tímto kopcem. Když se John vrátil zpět do své chaty, připadal si jako poustevník, což bylo vlastně přesně to, po čem již delší dobu toužil, aby se tak zcela v klidu mohl oddat rozjímání a duchovním cvičením, která zde chtěl ve větší míře praktikovat.

A tak, když se trochu zařídil a vybalil si své věci, rozhodl se, že se vydá na malou procházku lesem. Potom, co přešel hlavní příjezdovou cestu, lesní stezka jej vedla stále výše a výše do kopce, až skoro po půl hodině chůze přišel na místo, který bylo asi nejvyšším bodem a odkud bylo vidět přes špičky stromů do celého údolí, až na protější zalesněné kopce, které se táhly jako malé pohoří. Zde na tomto místě si John sedl na jeden z kamenů porostlým mechem a tiše se díval na kopce před sebou. Chvílemi si připadal jako Mojžíš, který si ze skály prohlížel zaslíbenou zem. Čím dále na tomto místě seděl, tím více se jej zmocňoval neuvěřitelný klid a zvláštní pocit určité přítomnosti osudu, kdy začal chápat, že na tomto místě není náhodou, ale že jeho přítomnost zde byla již dávno naplánována něčím, co nemohl ovládat a bylo na něm, aby jen tiše naslouchal a plnil to, co bylo určeno.

Do své chaty se vrátil již za svitu hvězd a byl rád, že našel cestu zpět. Za celý den byl velmi unaven a když si lehl na tvrdou postel, ihned usnul a stal se částí hvězdné noci, v níž se klid rozprostřel nad kopci Woolman Hill.

(2)

II. Kapitola

Setkání s Avu, obyvatelem planety Logo

Uplynulo několik dní od Johnova příjezdu na Woolman Hill, které byly stráveny procházkami, duchovní koncentrací a meditacemi, ranním cvičením Tai-chi, ale také pozorováním pasoucích se ovcí nebo v občasné pomoci Jean a Maureen v přinesení dřeva k jeho nebo jiným chatám. To byla časná příprava na podzim, který do těchto míst přicházel velmi záhy.

John trávil dosti času čtením duchovních knih a ve chvílích rozjímání listoval převážně v knize nazvané „Bible Světa“, která obsahovala výňatky ze svatých písem knih všech hlavních světových náboženství. Pro Johna to byla velmi inspirující četba, protože si uvědomoval, kolik různých náboženských cest vede k jednomu cíli, který křesťané nazývají Bůh, Allah, i když přívlastky a vlastnosti lidmi každému z těchto názvů mohou být jiné. A protože John viděl Boha jako něco univerzálního, něco věčného, co je povýšeno nad       všechny lidské vlastnosti a přívlastky, rád Boha přirovnával ke Světlu, které prostě je a prozařuje celý Vesmír.

Jednoho večera pocítil v sobě potřebu tyto pocity napsat ve formě motlitby nebo meditace a tak vzal papír a pod jeho tužkou se začala odvíjet slova univerzálního vyznání: „Vyšli jsme z Vesmíru, z oběhu hvězdných drah, z kosmického prachu věčnosti. Zrodili jsme se na planetu Zemi, která krouží v naší sluneční soustavě, v níž světlo Slunce rozdává všem teplo k životu. Život v nejrůznějších podobách a formách pulzuje okolo nás a my jsme jednou jeho částí.

Ať je to kámen, dřevo, hlína či bytost ve všem stvořeném proudí energie života, která se rodí znovu a znovu, aby nikdy nezanikla. Hluboko v naší duši chápeme poslání lidského života, hluboko v duši cítíme světélko Božího obrazu.

V tichosti hluboké meditace se snažíme o poznání univerzálních duchovních pravd, které jsou obsaženy ve slovech všech náboženství a všech duchovních mistrů, kteří učili na této planetě Zemi. Snažíme se chápat celý Vesmír, jako dílo věčné energie Boží, kdy jeho věčný Architekt jej naplnil zákony, které vznášejí řád a harmonii do života tvarů hmoty, moudrost a lásku hlubin srdcí a duší.

S pokorou, skromností a úžasem, ale také s duchovním odhodláním chceme být částí nekonečna, abychom tak byli duchovními dětmi řádu a harmonie Vesmíru. Chápeme, že jsme částí věčného života Kosmu, který vzešel z klidu tvoření velkého vesmírného architekta.

Jsme částí věčného života, který má tisíceré formy, které z něj vyšly a zpět se opět navrátí do stavu jednoty, do bodu prvotního počátku Stvoření.“

John odložil tužku a z okna se díval na hvězdnou oblohu, která jej k těmto slovům pravděpodobně inspirovala a ve své mysli si snažil představit ty nekonečné hlubiny Vesmíru, ve kterých určitě také existují bytosti podobné lidem, kteří možná tak jako on hledí vzhůru na nebe a ptají se, zda tam někde v té nekonečné hloubce miliónů blikajících bodů hvězd není také někdo, kdo si klade stejnou otázku. Po chvíli rozjímání nad možností života na planetách Vesmíru John podlehl únavě, rozestlal své jednoduché lůžko a ulehl na ně, i když myslí mu ještě stále zněla první věta jeho meditace, která jej pomalu kolébala do zaslouženého spánku „Vyšli jsme z Vesmíru, z oběhů hvězdných drah, z kosmického prachu věčnosti…“

Následující ráno hned po snídani se John rozhodl, že si udělá výlet na celý den. Připravil si s sebou nějaké ovoce a zeleninu, k tomu přidal pár krajíčků chleba a vydal se na cestu. Příroda pro něj měla zvláštní přitažlivost tím, že v ní viděl ještě prvotní stopy Stvoření a také v ní rád objevoval harmonii, která vlastně byla přírodě řádem a zákonem. Nic v přírodě nebylo nevyváženo, nic nebylo jednostranné. Vše mělo harmonický chod, přirozeně do sebe zapadalo a tak vytvářelo určitý celek, který se sám od sebe doplňoval, ale také sám za sebe existoval. Člověk svým rozumem by sám nemohl vymyslet tolik zásadních, ale také detailních zákonitostí, které v přírodě existovaly.

John obdivoval měkkost mechu a na druhé straně tvrdost kamenů, které ležely opodál. Obdivoval neuvěřitelný mechanizmus života, který existoval jak v ovečkách, které se pásly na Woolman Hill, tak třeba v mravenci nebo mouše, kdy srdce a krev a jiné orgány byly zmenšeny do miniaturních rozměrů, a přesto plnily svou funkci. Některé tyto pochody člověk nebyl svým zrakem schopen vidět, a tak je mohl poznávat teprve pod silnými mikroskopy, aby si mohl ověřit jejich existenci. Příroda vlastně existovala sama o sobě, bez jakékoliv pomoci člověka, který ve skutečnosti nebyl jejím králem, nebo jakkoliv nadřazeným, ale jenom jednou její částí, která se vyvinula ve druh, jenž začal společensky žít a také samostatně přemýšlet.

John také věřil, že komunikace člověka s přírodou a obráceně je určitě možná, jestliže by člověk nebyl tolik zatížen svým intelektuálním myšlením a spíše se intuitivně snažil chápat vibrace a vlivy, které příroda a její živočichové okolo sebe vysílali. Jako příklad mu k této úvaze bylo přírodní společenství na Findhornu, ve Skotsku, které si uvědomovalo vyšší vědomí přírody a pracovalo s přírodou jako s rovnocenným partnerem. Odměnou bylo to, že příroda se těmto lidem stále více odkrývala a brala je do svého kruhu, ze kterého však vypadávali ti, kteří byli ve svém myšlení nad něco takového „povýšení“.

John si také uvědomoval blízkost taoistického učení se zákony a řádem přírody, protože cvičení tai-chi, která každé ráno cvičil, byla vlastně kopií protahování a uvolňování zvířat, která je sama od sebe instinktivně dělala za účelem přirozeného a vláčného získávání energie. Oproti tomu si člověk vymyslel rychlost a napětí jako hodnotu měření úspěchu a výkonu. Příroda však pracovala na základě uvolnění a harmonické hladkosti a elastičnosti pohybů, aby tak byla zaručena co největší pružnost svalů těla a získávala energie.

Cesta jej přivedla na totéž místo, kam přišel při své vycházce hned první den svého pobytu zde, a kdy výhled mu připomínal kopce Israele. Usedl k meditaci a za chvíli měl pocit, jako kdyby se ze svého místa vznesl a letěl nad údolím, vznášel na nad špičkami smrků a prohlížel si krajinu okolo sebe. Potom se vznesl ještě výše a letěl dál, směrem k zalesněným kopcům, který byly ozářeny poledním sluncem. V tomto letu si uvědomoval nekonečnou sílu lidské duše a nevyužité možnosti lidského ducha, o kterých mysl nemá vůbec tušení.

Ve svém mentálním výletu byl schopen přiblížit se k jakémukoliv předmětu co nejblíže a podrobně si jej prohlédnout. Letěl i za kopec, aby si prohlédl tu stranu, která nebyla viditelná z místa, kde fyzicky seděl. Viděl domy, cesty a zahrady, ale také lidi, kteří se procházeli nebo venku pracovali, aniž by se nechali jeho přítomností rušit. „Asi mne nevidí“, myslel si John a plynul dále pomalu zpět k místu své meditace. Pomalu otvíral oči a nějakou chvíli nevěděl, zda se mu celá věc jen zdála nebo byla skutečností. Rozum mu jasně říkal, že něco takového není možné nebo při nejmenším běžné. Avšak něco hluboko uvnitř jeho duše mu říkalo, že právě takový zážitek je skutečnost, kterou může prožít skoro každý.

Při pohledu na oblohu si John uvědomil, že je asi čas myslet na zpáteční cestu, protože tmavé mraky začaly směřovat směrem, kde seděl, a větší část oblohy jimi byla již zakryta. V rychlosti snědl svůj vegetářský oběd a vydal se cestou směrem dolů, která jej měla přivést na hlavní cestu a potom rychle pospíchal po malé cestičce ke svému předchozímu obydlí.

Sotva dorazil do své chaty a převlékl se, mračna se protrhla a nastřádaná voda v podobě tisíců kapek začala padat na celé okolí. Bylo pozdě odpoledne a Johnovi bylo jasné, že v takovém počasí nebude již možno uskutečnit večerní procházku, na kterou si zvykl. A tak si vzal svou oblíbenou „Bibli světa“ a začal v ní číst. Tentokrát to byly kapitoly z Tao-Tze-Tingu, které upoutaly jeho pozornost a úplně se hodily k jeho dřívějšímu rozjímání o přírodě. Po nějaké chvíli knihu odložil, sedl si co nejpohodlněji do dřevěného křesla, zavřel oči a vnořil se do tiché meditace.

Jeho duch se začal pomalu uvolňovat se zajetí proudu myšlenek a jeho duše začínala být čím dále tím lehčí a také klidnější. Pomalu cítil jak jeho duše se uvolňuje z hmotné tíhy těla a stoupá výše do prostoru, kde čas neměl žádnou míru a kam hmota ve své těžké formě neměla přístup. Jas a pocit úžasu naplnil jeho duši, která se v očekávání nechala unášet mocnější silou než byla sama.

Tu náhle, jakoby šlehnutím kouzelného proutku, stála před Johnovou duší nějaká bytost, která neměla pro Johna žádné určité pevné formy a spíše vypadala jakoby zhuštěná zářící energie. Vznášela se vedle něj a se zájmem jej pozorovala. John nebyl zářivým zjevem ani tak překvapen, jako, spíše jej zajímalo, odkud se zde tato bytost vzala a kde se tedy sám vlastně nachází. Přestože John nevydal jediného zvuku slova, náhle se jeho duše dotkla odpověď na jeho otázku.

„Jmenuji se Avu a žiji na planetě Logo“, odpověděla zářící bytost. „Oba dva se nacházíme ve sféře duchovních vibrací, kam mohou proniknout duše na určitém stupni vývoje. Zachytil jsem vibrace tvé duše a tak jsem se chtěl seznámit s tvým duchem“. Johnova duše byla při tichém přijímání těchto slov trochu zmatená a vnitřně žádala od světlem vibrující postavy bližší vysvětlení.

„Vidím, že jsi v těchto sférách poprvé“, odpověděl vibračně Avu, „ale nemáš se čeho obávat, protože zde se scházejí duchové kladných vibrací“. John se rozhlížel okolo sebe. Vše co viděl bylo duhové zářivé světlo. „Toto je sféra světla, ke se setkávají duše, avšak tato sféra není trvale obydlena“, vysvětloval dále Avu, „ve vesmíru existují různá místa o kterých vy pozemšťané nemáte potuchy“. „Proč jsem zde“, ptal se telepaticky John, „jsem snad již po smrti a nebo jak jen se sem vlastně dostal?“ Vibrace těla Avu se jakoby rozjasnily světelným úsměvem a Avu odpověděl. „Dostal jsi se sem na základě tvé hluboké meditace, kdy tvoje duše se tak uvolnila, že byla schopna na nějakou dobu opustit tvé tělo a vystoupit do těchto duchovních sfér. Ale ničeho se neobávej, tvému fyzickému životu se nemůže nic stát, protože tvé tělo je nyní v hlubokém spánku a tvoje duše se může kdykoliv do něj vrátit. Avšak vidím, že dnes jsme zde sami a bylo škoda dnes ztrácet čas rozmluvou a nic ti z tohoto astrálního světa neukázat.“

John nejevil příliš velký zájem o astrální svět, a tak se zeptal Avu, odkud on sám přichází, zda také z nějaké sféry nebo z planety jako je Země. Avu mu odpověděl, že přichází z planety Logo, kde je jedním z duchovních mistrů a kde život je na vyšším stupni než na planetě Zemi. Pro Johna zněla tato odpověď neuvěřitelně a otázal se, zda by mu Avu mohl ukázat planetu Logo a provést jej po ní. Avu, který mezitím pro Johna začal nabývat  konkrétnější podobu, protože Johnovy duchovní smysly se začaly přizpůsobovat astrálnímu světu, se na Johna dlouze podíval, jakoby chtěl zjistit jeho duchovní schopnost podniknout tento dlouhý výlet a potom souhlasil. „Tvé fyzické tělo je zabezpečeno v klidném prostředí, takže není třeba se o něj strachovat. Tvá duše nyní poletí Vesmírem velkou vzdálenost, kterou však překleneme v několika pozemských minutách a tak bude dosti času se podívat na Logo a nastoupit cestu zpět. Jak vidím, tak toto asi nebude tvoje poslední návštěva na Logo“, vysvětloval, spíše sám pro sebe Avu.

Když Avu vibračně domluvil, John ucítil spojení své duše s duší Avu a náhle se oba začali vznášet neuvěřitelnou rychlostí. Byl to let jaký znal z fantastických filmů o Vesmíru, kdy je obklopovala temná hlubina kosmu s nekonečným množstvím blikajících hvězd, souhvězdí a galaxií. Také prolétali okolo sfér, na kterých viděli větší množství duší nebo i zahrady a budovy, které vibrovaly astrálním světlem a byly asi spíše dílem ducha než stavby z fyzické hmoty. Přestože bylo hluboké ticho, stálá vibrace kmitala Vesmírem a připomínala zvuk slova amen nebo om, kdy jakoby svou vibrací zaručovala jeho život a vše také touto vibrací k životu probouzela.

Některé planety, které z dálky míjeli, byly zahaleny jakoby v obal mlhy, u jiných bylo možno vidět na jejich povrch jako na dno čistého oceánu. Během letu také potkávali duše, které letěly Vesmírem tak jako oni. Náhle Avu ukázal na seskupení asi pěti planet, které začaly před nimi slabě zářit. Rychle se přibližovali k velké planetě, která vypadala vyhaslá, ale na jejíž povrch dopadalo slabé světlo, které přicházelo od slunce této malé hvězdné soustavy. Když tuto vyhaslou planetu minuli, objevila se před jejich zraky další planeta, jejíž obal byl bleděmodré a růžové barvy a která vydávala vibrace klidu a harmonie.

Při tomto pohledu se Avu a John zastavili a Avu vibračně řekl „Toto je planeta Logo, ze které přicházím. Nyní se pomalu vnořme do její atmosféry, aby jsi se lépe mohl naladit na její vibrace. Nejdříve přistaneme u chrámu „Kosmické moudrosti“, který je obklopen parkem a kde budeš moci okamžitě načerpat novou energii. I tak se asi stane, že pro nižší duše, které na Logo také žijí, budeš neviditelný, ale pro většinu z nich budeš tak skutečný, jako kdybys byl na planetě Zemi. Obyvatelé Logo jsou totiž schopni vidět duchovní substanci a tvar tvého těla, i když budou cítit, že nepocházíš z jejich planety. Proto se nemusíš ničeho obávat, a hlavně se snaž načerpat co nejvíce poznatků z této tvé duchovní a astrální cesty, abys o všem mohl později přemýšlet, až se vrátíš zpět na planetu Zemi“.

A tak se dvě duše pomalu vnořily do modro-růžové atmosféry planety Logo a za chvíli stály před chrámem „Kosmické moudrosti“, který byl obklopen různými druhy stromů a květin, jež měly velmi zářivé barvy a vyzařovaly příjemné vibrace lehké energie a jemné vůně.

(3)

III. Kapitola

Život na planetě Logo

Johnova duše se rozhlížela okolo sebe. Chrám „Kosmické moudrosti“ se tyčil před nimi jako stavba z bílého kamene a všude okolo nich se rozprostíral velký park s nádherně zbarvenými kameny minerálů, vůní vibrujících keřů a stromů. Toto vše dodávalo tomuto místu zvláštní duchovní atmosféru, která jakoby posilovala Johnovu životní sílu.

Avu pohlédl na Johna a doporučil, aby si aspoň na chvíli odpočinuli, aby se tak Johnova duše mohla lépe přizpůsobit podmínkám planety Logo. „Ve své duchovní podobě můžeme lehce cestovat vůlí své myšlenky, a tak budeme překonávat vzdálenosti letem, aby jsi viděl z Logo co nejvíce“, řekl Avu. „Nyní se půjdeme trochu projít parkem, abys také měl možnost potkat obyvatele naší planety“.

Při své procházce potkávali mnohé návštěvníky parku, z nichž někteří na Johna pohlíželi se samozřejmostí, i když s určitou zvědavostí. Jiní jej jakoby vůbec neviděli. John si všímal jejich vzezření , které bylo v základě podobné lidem na planetě Zemi. Byli asi o půl metru vyšší, vzpřímené postavy s charakterovým výrazem obličeje. Oči měli trochu menší, avšak čistě zářivé. Jejich mozková část hlavy byla větší než u lidí na planetě Zemi a mnozí neměli žádné vlasy. Jejich těla, protože byla vyšší a štíhlá, vypadala lehčí, asi proto, že jejich chůze byla velmi jemná a dávala skoro pocit, jako kdyby se lehce vznášeli. Avu k tomu dodal, že vzhledem k jejich duchovnímu stupni, kdy mnozí jedinci mohou ovládat hmotu, jsou také schopni létat vzduchem nízko nad zemí. Vzhledem k tomu, že jejich myšlení je velmi jasné, protože se dovedou velmi dobře koncentrovat, svou silou vůle a také znalostí ovládají některé přírodní zákony.

„Abys věděl“, pokračoval ve svém výkladu Avu, „naše počasí na Logo je dosti vyrovnané, sluneční paprsky dopadají na celou planetu jakoby stejnoměrně a nejsou zde velké rozdíly mezi zimou a teplem, prožíváme jakoby stálé jaro a krátké léto v určitém období. Také vzdušný obal planety Logo je naplněn jemnou energií, kterou obyvatelé Logo vdechují. Naše planeta Logo se nachází v galaxii Lobo. Naše sluneční soustava má seskupení pěti planet. V této naší malé sluneční soustavě je také planeta Aro, na které žijí bytosti, které jsou na vyšším stupni než je civilizace na Logo. Bytosti na Aro žijí již více astrálním duchovním životem a jejich vědomí je již zakotveno v jednotě s Božstvím. Žijí podle duchovních zákonů Vesmíru a jsou s nimi v úplné harmonii. Možná později se více s jejich životem seznámíš“, dokončil svůj výklad Avu.

Avu řekl Johnovi, aby se silou své myšlenky snažil vznést nad zem. Toto se Johnovi podařilo a za chvíli se oba dva vznášeli nad povrchem planety Logo. Barvy přírody na Logo byly velmi pestré, hlavně převládaly barvy duhové. Zem byla porostlá stromy a keři a hlavně krásná byla barevná luka s duhovými barvami květin. Květiny zde neměly jen úlohu okrasnou, ale také dodávaly energii vůně do atmosféry přírody. Při letu si John všiml, že krajina pod nimi byla rovnoměrně poseta malými stavbami, které byly rozloženy mezi jezery, řekami a alejemi stromů.

Po nějaké době letu se snesli do zahrady, která obklopovala bílý dům. „Nyní ti představím jednoho z duchovních mistrů planety Logo“, řekl Avu a oba šli společně k domu, který měl bílé stěny a u vchodu stály po straně dva sloupy. Na zakulacených schodech stál ten, který je očekával. Jeho podoba byla stejná jako ostatních lidí na Logo, které John viděl, avšak obličej tohoto duchovního mistra byl trochu hladší a oči měl o něco větší. S upřeným pohledem se díval na Avu a také na Johna. Když přišel k němu uvítal je malou úklonou. Totéž udělal Avu a řekl, „Omu, jak vidíš, přicházím společně s duší, která žije na planetě, která se nazývá Země a která se nachází v Mléčné dráze. Potkal jsem tuto duši v astrálních sférách a nabídl jsem ji, aby letěla na naši planetu. Tato duše jinak žije ve fyzickém těle, která má jméno John“. Po těchto slovech se John uklonil, stejně tak, jako to udělal předtím Avu. Omu, který se stále díval na Johna upřeným, avšak radostí naplněným pohledem, řekl: „Je to vyšší duše, která se co nejdříve již vtělí na naši planetu. Jenom pro její vyšší stupeň jí bylo možno, aby sem s tebou, Avu, přiletěla. Avšak pojďte dál, ať Johnova duše si může prohlédnout, jak vypadá obydlí na této planetě“.

John si všiml, že Omu měl skoro stejné oblečení jako Avu, které mu připomínalo volné a jednoduché oblečení dávných Řeků. Látka byla z lehkého materiálu. Avu i Omu zachytili telepaticky Johnovy myšlenky a Avu mu vysvětloval. „Oblečení není pro nás záležitostí stálé změny, ale praktičnosti a kvalitní ochrany našeho těla. Látka je z přírodních materiálů, které už při své výrobě jsou nabíjeny duchovní energií a tyto vibrace v látce zůstávají. Tato energie se pravidelně do obleků vibracemi opět dodává, což napomáhá vytvářet kladné myšlení a soustředěnost. Každý si upravuje své oblečení jak chce, takže zde mámo módu volnosti. Později uvidíš, že barvy obleků jsou pestré a duhových barev, které, jsou-li správně sladěny, vytvářejí harmonii a dávají klid mysli. takže jak duchovně nabité vlákno, tak i barvy pomáhají k lehkým a harmonickým vibracím“.

Vstoupili do velké haly, ve které bylo několik vchodů vedoucích do dalších místností. John si všiml, že zařízení bylo velmi jednoduché a vzdušné. Omu oběma pokynul, aby jej následovali, a tak vešli do prvního vchodu. „Toto je duchovní místnost, neboli místnost ticha a meditace“, vysvětloval Johnovi Omu a pokračoval: „tato místnost je také nedůležitější místností v našich domech. Zde každé ráno a večer a také v poledne provádím svá duchovní cvičení, tak, jak to dělá každý obyvatel této planety. Pro nás na Logo harmonické spojení fyzického s duchovním tvoří důležitou část života“. John si všiml, že strop kapličky, jak pro sebe tuto místnost nazval, byl ve tvaru malé pyramidy. „Tvar pyramidy“, poznamenal nyní Avu, „má svou univerzální koncentrační schopnost a pomáhá k rychlému duchovnímu povznesení. S tímto tvarem se zde setkáš na mnoha stavbách“.

Vyšli z místnosti ticha zpět do haly a vstoupili do místnosti, kterou Omu označil za místnost přijímání energie, kterou na Logo používali jako ložnici během noci. John se také dozvěděl, že noci jsou na Logo kratší než den. A tak místnost pro přijímání energie slouží jako noční generátor. Strop a stěny byly do tvaru kuželovité pyramidy, protože hladké a oblé stěny, podle výkladu Omu, vyzařují ze sebe duševní klid, a tak působí na duševní stránku bytostí.

Potom je Omu zavedl přes halu do velkého pokoje, který nazval místností tvůrčího myšlení. „V této místnosti se scházíme s přáteli k diskusím, výměně názorů a k vyjádření nových myšlenek a plánů“, řekl Omu. John si všiml, že atmosféra této místnosti byla velmi lehká a měla určité povzbuzující vibrace. „Při našich schůzkách nám atmosféra místnosti tvůrčího myšlení umožňuje mít mysl zcela otevřenou a intuitivně naladěnou. Jestliže někdo přijde s nějakým novým nápadem, snažíme se jej hned uvést do praxe, abychom tak viděli, jak by jeho kladné účinky mohly pomoci celé naší civilizaci planety Logo. To vede k rychlému technickému pokroku, který je však založen na duchovním a eticko-morálních zákonech“. Omu dokončil tato slova, když už se ocitli opět zpátky ve velké hale.

„Nyní přijdeme do místnosti přípravy energie, kde připravujeme energii pro naše těla, která potřebují ještě stále přijímat fyzickou energii potravy“, vysvětloval Omu. John si v mysli přirovnal místnost přípravy energie k pozemské kuchyni, která zde však byla velmi jednoduchá, protože potrava se zde podle slov Omu jedla ponejvíce syrová. Většinou potrava, která se na Logo skládá z plodů podobných ovoci a zelenině, se jenom opere pod proudem vody a tak se v ní udrží energické a vitální složky, které do ní přešly z půdy a přírody, ve které vyrůstala. Také voda, která v domě teče, je sama o sobě vlastně osvěžujícím zdrojem energie, takže po každém umytí dodá ještě větší energii jídlu, které ji přenáší do těla.

Avu k tomu přidal důležitou poznámku, když řekl: „Na Logo neexistuje masitá strava, protože ta by tak byla spojena se zabíjením; to by bylo považováno za jednání proti kosmickému zákonu, aby se tak násilně ničil život zvířat. Už vzhledem k vibracím planety Logo a vysokému stupni její civilizace by se ty duše, které by ve vědomí měly touhu po zabíjení zvířat nebo lidí, na planetě Logo nemohly zrodit“.

Omu se k tomuto výkladu přidal. „Proto strava na Logo je čistě vegetářská a skládá se z plodů zeleniny a ovoce, tedy plodů, které získáváme ze země a ze stromů a keřů. Tyto plody jsou viděny jako zhuštěná fyzická energie, která zesiluje energii fyzického těla, které, jak sám můžeš vidět, je po fyzické stránce jemnější než těla obyvatel planety Země“. John musel uznat, že toto je pravda, protože těla obyvatel Logo byla opravdu jemnější a lehčí než těla pozemšťanů.

Avu tento výklad doplnil tím, že obyvatelé na Logo mají energetickou znalosti jídel, která podávají, protože tak jejich kombinací dodávají různé druhy energie do těla. „Tato znalost je důležitá v našem lékařství, které je založeno na různém způsobu dodávání energie do těla“, poznamenal Avu a pokračoval. „Podle znalosti kosmických zákonů a zákonů naší přírody kombinujeme různé plody země a stromů tak, abychom z každého druhu využili co největší množství energie, která potom jde do našeho těla. Jídlo se nakrájí a promíchá, aby tak vznikla vazba energií v něm obsažených a tak se zvýšila jejich energetická hodnota v jeden energetický proud, který posílí tělo, ale také má vliv na duchovní vývoj“.

V místnosti pro přípravu energie si John všiml přístroje, který vypadal jako disk na příjem pozemské televize. Omu mu vysvětlil, že toto je přístroj na přijímání energie, která je vysílána po celé planetě Logo a může být takto všude bezdrátově přijímána, a také jí jsou poháněny všechny domácí přístroje. John si uvědomil, že vlastně zde jde o bezdrátovou, čistě prostorem proudící energii, která může být kdykoliv a kdekoliv na planetě zachycena. Sám si to vysvětloval jako energetické vlny, které byly vysílány do prostoru a zachyceny přístroji uzpůsobenými k jejich příjmu.

Omu nyní zavedl Johna do místnosti, která mu připomínala minerální koupele. Ze zdi sem proudila čistá voda do nádrže, která měla tvar lidského těla. „V této místnosti vodní energie si na určitou dobu lehneme a necháme své tělo omývat očisťující energií vody, která odstraní energii již vyčerpanou a nabije naše tělo energií novou. Tato energetická voda je připravována ve zvláštních vodárnách energie za pomoci minerálů a energetických kamenů, které svou energii do vody vyzařují. Potom je rozváděna po celé planetě“.

Když všichni tři vyšli opět ven do zahrady, všiml si John teprve důkladněji zvláštního tvaru tohoto domu. Jeho stěny byly spíše zaoblené než hranaté a některé části střechy měly pyramidový nebo kopulovitý tvar. Důvodem bylo, jak opět vysvětloval Omu, aby energie mohla v domě co nejlehčeji proudit. Protože na Logo nejsou velké výkyvy v teplotách počasí, používají obyvatelé pro topení energie, která je částí atmosféry jejich planety. Za pomocí trojúhelníkových pyramid, které jsou na domech umístěny, stahují tuto čistou energii pro vytápění celého domu.

Avu doplnil vysvětlení o energii dalšími slovy. „Na Logo se snažíme o to, aby docházelo k co nejmenšímu tření hmoty, protože tím dochází k velké ztrátě energie. Proto se řídíme fyzickým zákonem o co nejmenším tření hmot, a tím tak co nejmenším fyzickém odporu, který se zavádí v celé naší technice“.

Kousek opodál u druhého domu, který byl vysoko stejně postaven jako dům Omu, si hrály dvě děti. Pro Johna to bylo zajímavé zpestření i přesto, že jej děti v jeho astrální podobě asi neviděly. Avu mu k tomu řekl, „Existuje vesmírný zákon, který platí pro určitý vývojový stupeň, kde stále ještě existují vzájemné karmické vztahy a je při tom třeba spojení rozdílných energií. Je to stejný zákon jako na planetě Zemi, avšak s tím, že na Logo vztahy lidí jsou založeny na duchovních základech, kdy dochází k duchovní vzájemné přitažlivosti“.

K tomuto rozhovoru se také přidal Omu „hlavní smysl výchovy je, aby děti ve svém vývoji duchovně postoupily, aby jejich spojení s Kosmickým Božským Středem bylo co nejbližší a aby v tomto Středu prodlévaly také v denním životě. Snaha rodičů, je vést novou generaci k duchovnímu vzdělání a poznání. Na to má také velký vliv kulturní cítění a myšlení obyvatel Logo. Proto návštěvy duchovních koncertů, galerií a divadel jsou důležitou a také samozřejmou částí jejich rodinného života“.

Nyní se Avu a Omu začali dohadovat, jaký by měl být další plán Johnovy návštěvy a kam by jej měl Avu zavést, aby tak John poznal z planety Logo co nejvíce. Oba dva se shodli v tom, že John by měl navštívit některá muzea, univerzity a také chrámy a tak poznat trochu život na planetě Logo. Vhledem k tomu, že se pohybovali ve svých astrálních tělech, bylo přemístění i na velké vzdálenosti pro ně dosti rychlé. John se rozhodl pro návštěvu muzea historie planety Logo, aby měl větší představu o jejím vývoji.

A tak se oba dva rozloučili s Omu, který ujistil Johna, že se ještě spolu setkají. John a Avu se vydali na vzdušnou cestu k „Muzeu historie planety Logo“. Pod nimi ubíhala astrálně duhovými barvami krásně zbarvená krajina. Také zvířata byla ve svých barvách pestrá a Avu upozornil na to, že vzhledem ke svému vyššímu vývinu než na planetě Zemi mohou také vědomě pomáhat lidem. Překrásná vůně, kterou příroda vydávala, prosycovala atmosféru celé planety.

Při letu Avu sdělil telepaticky Johnovi, že dravé druhy zvířat na Logo nenajde, protože i vnímání zvířat je na vyšším stupni. Zvířata zde vyzařují vibrace přátelství a radosti, což také pomáhá zharmonizovat vibrační proud obyvatel. To je také důvod, proč zvířata se běžně nacházejí ve zdravotních institucích. Některá zvířata, hlavně ptáci, pomáhají také v zemědělství, kde ochraňují setbu a růst plodů. Takže na Logo je příroda v jakémsi harmonickém opatrování jak lidí, tak i zvířat.

Jejich let pokračoval nad soutokem dvou řek a John se neubránil telepaticky obdivovat jejich duhovým barvám, protože voda zde obsahovala prvky astrální energie. Je-li tato astrální energie v pohybu, mění své barvy a řeky se tak stávaly jakousi protékající duhou na povrchu země. Něco podobného pozoroval John i u jezer, kdy při vlnění jejich povrchu docházelo k překrásnému vlnění barev. Avu dodal, že i déšť má v sobě astrální energii, a tak když prší, vypadá to, jako kdyby kapky třpytících se krystalů padaly z nebe.

V některých místech John pociťoval při letu mírné foukání větru, který měl velmi příjemnou vůni. Avu mu telepaticky sdělil, že vítr je zde spíše jemným proudem energie a vůně, kterou bere z přírody a roznáší ji po celé planetě. Proto je velmi příjemné, když vítr, který je prosycen vůněmi astrální přírody, začne foukat.

Letěli nad kopci, které se vypínaly nad v hloubce rozloženými údolími. Johnovi připomínala krajina trochu stát Kalifornii, a tak se zeptal, zda na Logo také znají přírodní katastrofy nebo zemětřesení, kdy se chvěje celé území. Avu mu odpověděl, že přírodní katastrofy se vytvářejí na základě dopadu karmy lidí, kteří v takovém místě žijí, a také mohou být výsledkem dopadu negativního myšlení. Jestliže jeden národ zbrojí proti druhému, vytvářejí se na území tohoto národa a případně, v okolí největšího zbrojení negativní vibrace, které vyzařují do svého okolí a přenášejí se jak na její obyvatele, tak také na přírodu. To je důvodem, proč někdy, když je tato energie nahromaděná, dochází k vibračním katastrofickým změnám. Na Logo však takové vibrace v myšlení lidí neexistují, a tak není třeba, aby k přírodním katastrofám docházelo.

John si uvědomil, jak důležité jsou vibrace nejen skutků, ale také myšlení a jak málo důrazu se na planetě Zemi dává na sílu myšlenek a dopadu jejich vibrací, ať negativních nebo kladných. Také si uvědomil, jak lehká je atmosféra planety Logo, což vlastně bylo způsobeno odrazem kladného myšlení jejich obyvatel.

Krásně zbarvená příroda pod nimi pomalu ubíhala a na obzoru se začalo rýsovat několik menších kopců. „Už tam brzo budeme“, řekl Avu a John pohledem hledal místo na obzoru, o kterém Avu právě mluvil.

Zdroj: www.vesmirni-lide .cz

 

 

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie


Mail list




Archiv

Kalendář
<< září / 2021 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 97276
Měsíc: 3168
Den: 61